Alžběta znovu roztahuje křídla

Novobydžovská rock/metalová kapela ALŽBĚTA vskutku nezahálí. Právě v těchto dnech vychází její osmé album „Roztáhni křídla“. Od roku 2011 to je v dnešní době hodně slušné číslo. Každé dva roky v srpnu kapele vychází nová deska. To je vážně obdivuhodné.

Aktuální desku připravila tato sestava: Radek Řezníček – zpěv, Jan Dlouhý – kytara, zpěv, Richard Kaloč – kytara, zpěv, alternace Miroslav Vejvoda – kytara, zpěv, Pavel Čmelák Bělik – basa, Aneta Smetáčková – bicí.

Novinka začíná tradičně svižně skladbami „Každý z nás“ a „Život je jízda“. To jsou typicky alžbětinské kusy. Poměrně rychlé tempo, melodické kytary a typický Radkův zpěv. Pak přijde zpomalení v podobě písně „Skoč (křídla roztáhneš potom)“. Ale o zpomalení jde jen zdánlivě. Skladba se průběžně zrychlí a pak zpomalí, ale převážně jde o rychlou melodickou věc.

Následuje „mušketýrská“ „Jeden za všechny, všichni za jednoho“. To bude hit. To halekání ke konci skladby bude znít sály asi hodně silně a dlouho, i když mi to někdy spíš vadí. Pátý song „Strážný anděl“ je cajdáček. Následující „Čarodějku“, co mi omámila duši, už můžete znát z Čarodějného tour, které proběhlo vloni. Je to chytlavá záležitost, refrén si snadno zapamatujete.

Sice chápu, co kapela chtěla sdělit písničkou „Svět bez válek“, ale taky si říkám, jestli má takovou agitku zapotřebí. Války bohužel patří k dnešnímu světu, ale tahle skladba jako by vypadla z předrevolučního Festivalu politické písně v Sokolově.

Osmou položkou menu je „Nikdy to nevzdám“. Motivační píseň. Ok, dobrý. Ze songu „Dva plameny“ mi v hlavě utkvělo výrazné kytarové sólo. Píseň „Ráno“ mi hodně mluví z duše. Někdy se mi prostě nechce vůbec nic, ale přesto musím vstát a jít něco dělat. Myslím, že to zná každý. Ležím a spím nebo žiju? Ne! Už je ráno. Tahle píseň má hodně chytlavé kytary, až si říkám, že ten motiv odněkud znám. Ale fakt jsem nepřišel na to, jestli jde o nějaký starší riff. Prostě nevím.

Co napsat ke „Stárnutí“? Nikdo nemládneme, ale i stáří může být krásné. Bohužel ne vždy a u každého. Často to bývá naopak. Závěrečný velmi silný song „Dopisy do nebe“ má určitě jiný rozměr pro ty z nás, komu někdo blízký navždy odešel.

Nová deska patří určitě do zlatého fondu Alžběty a až čas prověří, jestli to bude taková pecka jako kdysi druhá deska „Kopí osudu“, z které jsem dodnes naprosto unešený.

Pro Rockpalace Honza Holý