V Karviné duněl ryzí hard rock!!

Tak a je po všem. Karviná Rocks je za námi a byla to povedená akce. A pokud si uvědomíme, že tato akce byla ve stejném termínu jako „Mástři“, tak účast lidí byla pro mne překvapivá / kolem 500 ks / a předčila mé očekávání / 250 – 300 ks / mírou vrchovatou. Počasí jsem prosil a uplácel svou nebetyčnou pokorou k matce přírodě a sliboval jsem to nejekologičtější chování do budoucna, alespoň, co se mé osoby týče, a byl jsem vyslyšen. Občas sice příroda ukázala zuby, abych si nejspíše uvědomil, že nic není jen tak samo sebou a poslala nad nás houf mraků, aby ukázala svoji moc…Nakonec jsme se ale domluvili a já od té doby budu típat cigára o podrážku a nedopalek strkat do kapsy než bych ho pohodil, budu třídit odpad, budu se v lese chovat tiše a déšť budu chápat jako blahodárnou záležitost….tedy pokud to nebude na podobné akci a pokud bude plnit jen svou životodárnou funkci…Před 18 tou hodinou jsem přifrčel s podiovkou a hned jsem na vstup letěl odevzdat VIP list – samozřejmě pozdě. To už pomalu začínala kapela ANIMAL ROCK a já byl docela překvapený, jak hezky jim to šlape a že to vůbec nebylo špatné. Lidi reagovali a prostranství se pomalu začalo plnit. Animaláci nehráli do prázdna a to jsem byl moc rád, protože hraní do prázdna jaksi postrádá smysl. Punkovou muziku mám rád a obzvláště když není opatřena blbými texty. Bylo poměrně těžké odmítat nabídky typu „Dej si se mnou panáka „ protože jsem věděl, že mám před sebou koncert. Obzvláště manager kapely WITCH HAMMER byl v tomto velice houževnatý, ale nebyl jediný…některé jsem začal podezřívat z toho, že jsou agenty rádia Časrock a že mají za úkol opít všechny účinkující a tím celou akci zhatit, když už nám tu reklamu nepustili…Nepopírám, že u mne se jim to skoro podařilo / snad mají smysl pro humor /. Lidé stále přicházeli a někteří byli překvapení, že potkali toho nebo onoho – mám rád takové akce i z toho důvodu, že se často potkají lidé, kteří by se jinak ani nepotkali. Doufám, že jsem to nenapsal příliš složitě. WITCH HAMMER nastoupili na scénu po obvyklé zvukovce a spustili pravý jablunkovský nářez.

Vždycky jsem si říkal, jak je možné, že nehrají nějaký folklor nebo tak něco a že nemáchají v luftě tou valaškou, když jsou z té gorolie, ale to oni né, mydlí ty šarpy druty a musím říct, že zatraceně dobře. A to jim chybí jedna kytara – dalo by se říct. No...mě tam nechyběla. Zvedlo to lidi a to bylo pozitivní. Mezitím jsem se snažil stále uniknout zmíněným agentům, ale musím říct, že to bylo čím dál těžší. Říkal jsem – „Kapelníku, tentokrát půjdeš na podium našrot a veškeré tvé pravidla vezmou za své“…Popravdě, některé agenty jsem ale vyhledával bo ty jejich náboje byly fakt dobré jak cyp. Začli jsme tam tomu říkat „ Malé Vizovice“…teda jen já, ale myslím, že to vystihovalo vše – kdo nemohl nebo nechtěl tam, tak mohl nebo chtěl k nám na Lodičky do Karviné. Akurát nás bylo padesátkrát méně. Ale randálu banda narobila jako by chtěla ty „Mástry“ přeřvat nebo jim poslat noční zvukový pozdrav hromadný…Začlo se pomalu stmívat a světla začínali mít ten správný švunk. Nastupuje INGOTT v čele s Jurou z Limetalu a ze stejdže se valí cunami nebo něco podobného. Má to tlak a strojově přesné podání podporuje alternující bubeník. Jura ukazuje, že umí zpívat a že poctivý hard rock is not dead. Vsuvka s křestem čerstvého singlu lehce přerušila valící se muziku. Křestu se ujal Izzy z Dogy a pak to zase jelo na plné koule. To už pod podiem křepčila hezká halda lidí a dostávali se do toho správného varu.

Pivo teklo, guláš chutnal a i na nějaké ty žebra z grilu došlo. Po slivovici vyhládne. Focení, smích, pohoda, spokojenost – to vše z lidí čišelo přímo hmatatelně. Ingott šel do finále a začala se chystat MESSALINA…Protože jsem kapelník této smečky, tak si netroufám hodnotit, ale banda se bavila a reagovala, když Messalina spustila. Hodnocení bych ale přesto nechal na lidech.

Po setu mé kapely, jsem počal korzovat a už jsem se nebál ani slivovice ani zelené. Nástup DOGY byl tradičně pompézní a z podia se na nás šklebil nějaký přerostlý pavouk s rudýma očima. Doga předvedla přesně to, co se od ní očekávalo, a uzavřela tento skvělý večírek.

Všechno organizační a muzikantské napětí ze mne spadlo a tak si už jen pamatuji, jak do mne šťouchají lidi, když ležím spící u vody s obavou, zda žiji. Vzbudil jsem se a i když mi bylo blbě, tak mi bylo dobře a krásně…Vše se podařilo a prostředí Lodiček, kdy podium bylo ze třech stran lemováno vodní přírodní plochou a nádhernou městskou přírodou, jen potrhlo neskutečnou atmosféru. Děkujeme Iniciativě Dokořán, která to celé spískala a budeme doufat, že se příští rok slezeme znovu. Děkuji všem těm, kteří přišli a podpořili nás rockery – Byli jste neuvěřitelní a my vám za to ze srdce děkujeme. Tento článek je především o VÁS !!!!

Tak…a teď mne klidně zabijte…Ruda Schweser