Tomáš Pícl - Basinfirefest 2023 - PÁTEK

  • Číst 6532 krát

Jaký je nejlepší recept na druhý den dopoledne po náročném dni na festivalu, navíc když spánek byl poněkud krátký? Už loni mě Et Moriemur přesvědčili, že tou nejlepší vzpruhou je nějaký táhlý doom. Doplazíte se k pódiu, opřete se o zábrany a vychutnáte si kapelu, která do vás nebude cpát zběsilá tempa, natož vás hecovat do circle pitu. V pátek 23.6. přesně toto obstarali TRAHIR. Oproti loňským doomařům trochu extravagantnější těleso, a to zejména díky svéráznému do červena vystrojenému zpěvákovi, jenž splňoval všechna kritéria výrazného frontmana co do vzhledu, pohybu i zpěvu, neboť kromě typických doomových poloh ukázal, že disponuje i slušným ječákem, se kterým by se neztratil ani v jiných subžánrech. A to vše prováděl do muziky, která jako by Iommimu a Butlerovi z garáže vypadla. Úvod do dne, jak má být. Další kapela totiž na tempu nikterak šetřit nehodlala, neboť to byli plzeňští speed thrasheři LAID TO WASTE, česká odpověď na všechny Evil Invaders či Skull Fist. A je to odpověď velice rázná, protože mezi kvality těchto kapel mohu dát v klidu rovnítko, ba dokonce u mě domácí v mnohém vedou. Riffy evokují počátky thrash metalu v USA a kapely typu Agent Steel, jen jsou mnohem mnohem rychlejší než tehdy, což jim nijak neubírá na atraktivitě, ale ani na čitelnosti, protože práce obou kytaristů je opravdu precizní. Jen je škoda, že pod pódiem byly ze zpěvu slyšet pouhé obrysy, protože Šmrťákův ječivý projev rozhodně stojí za to, aby byl slyšet plnohodnotně. Zvuk, obzvláště u thrashových kapel, haproval po celý víkend, a to zejména v oblasti hlasitosti. Jako by padlo centrální rozhodnutí, že thrash metal bude letos potichu. Američtí VEKTOR hrají thrash s progresivními vlivy a zde každá nedokonalost zvuku ochuzuje posluchače o dokonalý zážitek, protože aby všechny technické vychytávky a pokusy, evokující mi legendární Mekong Deltu, vynikly, musejí být slyšet neomylně. Vektor nejsou přímočaří jako jejich žánroví festivaloví spolusouputníci, ale jejich hráčská vyspělost a kvalita jejich produkce se dočkala oprávněných ovací. A každý příznivec přímočarejší muziky musel uznat, že tihle muzikanti prostě umí. To když jsem přicházel na právě hrající DANCE WITH THE DEAD, byla řada mých známých vpředu, užasle se dívali na pódium a hned několik vyslovilo otázku typu "Co to sakra je?" Inu, co by to bylo. Tony Kim hraje zběsile na kytaru do nejrůznějších malebných zvuků a motivů ve stylu synthwave, doprovázen bubeníkem a klávesistou. A poslouchalo se to hezky bez ohledu na to, zda byl klávesák zrovna u kláves nebo jinde (neboť syntetické zvuky hrály pořád stejně bez ohledu na jeho přítomnost). Faktem je, že ať už se všichni kolem divili či otřásali pohoršením, vydrželi až do konce. A ač si mnohý metalista odplivne, mně se to vlastně líbilo, i když nevím, nakolik to ještě splňuje definici živého koncertu. Ale to už dneska máloco. V lineupu současných metalových festivalů nikdy nechybí některá z folkmetalových smeček, tady to byli holandští HEIDEVOLK, kteří se zde objevili i v minulosti. A ač mně osobně kapely tohoto typu splývají v jednu, svůj úkol pobavit přítomné plní vždy spolehlivě a Heidevolk nebyli výjimkou. Následovali belgičtí EVIL INVADERS, aby pokračovali v práci, kterou o pár hodin předtím načali Laid To Waste, a to v oldschoolovém pojetí speed thrashe s pořádným ječákem. Na scéně vyzdobené masivní nástrojovou aparaturou bylo znát, že kapela od svého otevírání Metalfestu před lety pořádně vyrostla. A zaslouženě. Zběsilé tempo, jiskřící energie, ruce klouzající po krcích tempem, že se to skoro vymyká lidskému postřehu, všechno, co těší každého, kdo kdysi přes Atlantik nebo aspoň západní hranice sledoval, jak se thrash metal dere do popředí. Není divu, že publikum skládající se z džískařů ověšených logy Slayer, Tankard, Kreator nebo Sodom už dávno vzalo i tyto "nováčky" za své. Jenže zde něco stálo v cestě, aby si člověk podobný dojem odnesl i z tohoto koncertu. A tou překážkou byl zvuk. Stál jsem kousek od pódia a s vedle stojícím bráchou jsem se mohl polohlasně bavit. Shodli jsme se, že když jsme kdysi podobné kapely poslouchali doma z kazeťáku o výkonu 2 x 4W, museli jsme na sebe řvát podstatně víc. A nebylo to na tomto festivalu zdaleka poprvé ani naposled.
"Zaškrtni mi v programu dívčí kapely a kapely se zpěvačkami," pravil mi kolega z naší party, těšící se na éterické bytosti vydávající libé a něžné zvuky. BUTCHER BABIES těmito éterickými bytostmi sice disponují, ale jejich hlasové dispozice jsou takové, že byste s nimi domácí hádku provozovat nechtěli. Groovová hudba tohoto typu mi nic moc neříká, ale sledovat temperament dvou zpěvaček s maximálním nasazením blijících do pekelně agresivního nářezu mě po celý set bavilo. Mimochdem, tady byla hlasitost taková, že to muselo burácet až v Rožmitálu. DARK TRANQUILLITY pro mě vždy představovali takový příjemně se poslouchající melodický death metal, což výše zmiňovaný kolega označil za několik protimluvů v jedné myšlence. Možná měl pravdu. Navzdory melodickým linkám, které jejich hudbu neodmyslitelně lemují, se do toho Švédové opřeli tak, že ohledně tvrdosti rozhodně nebyli na festivalu žádnými chudými příbuznými, a to vše při zachování svého typického zvuku a charakteru. Když skončili, o slovo se začala hlásit nejen únava a volání spacáku, ale stále silněji i vytrvalý déšť, který byl přítomen už předtím, ale jeho otravnost během poslední přestavby dne sílila. Takže od FAUN už jsem slyšel asi jen tři písně. A mohu doufat, že jejich melodickou muziku provozovanou na staré strunné a dechové nástroje budu mít příležitost slyšet při nějaké další příležitosti, nejlépe za teplého počasí, v blízkosti ohně a s medovinou v ruce. Poslední vystoupení THE RAVEN AGE bylo prý pro nemoc zrušeno.