The Legends Rockfest je za námi

The Legends Rockfest patří mezi oblíbené festivaly v Královéhradeckém kraji. Každoročně se zde sejde přes několik tisíc lidí nejen z kraje, ale z celé republiky a dokonce se ukázali návštěvníci ze zahraničí. 6. ročník festivalu se konal čtvrtý víkend v červenci 2017 v areálu "U Věže" v Hořicích.

Do Hořic jsme v pátek 21. Července dorazili poměrně brzy. Stanové městečko, které pomalu vyrůstalo na nádherné a velké louce ve stínu lesa, bylo bezplatné s výbornou polohou jak k nedalekému koupališti (asi 10 minut pěšky), tak k poloze k areálu, takže si člověk mohl odskočit odpočinout, aniž by ho rušil zvuk hrajících kapel. Postavili jsme stany a šli se podívat, jak to na festu vypadá. V areálu probíhaly poslední úpravy a byl ještě zavřený, ale na suchu nás nenechali. Před vstupem se nacházel nonstop stánek. Vzadu hned za areálem byla k dispozici restaurace, kde výborně vaří a obsluha je příjemná. Lidí začalo přibývat. Už když jsme šli okolo 14hod z oběda, stálo tam minimálně 100 lidí a čekalo, než budou moct vyměnit vstupenky za náramky a jít do areálu, který se otevíral v 15:00. Pro prvních 100 návštěvníků byl připravený dárek v podobě vaku na záda s logem The Legends Rockfest.

Byli jsme na Legendách poprvé a areál nám vyrazil dech. Jak padlo z úst kapely Dymytry, bylo vidět, že tento festival se dělá srdíčkem. Foto panely z minulých ročníků byly obležené, areálu dominovala stage s foto stěnou s logy „Legend“ a nezbytnou sochou ruky „Paroháče“, která se stala symbolem Legend.

Stejně tak „paravany Slávy“, na kterých byly vítězné kapely ze všech uplynulých ročníků. Výborný nápad! Další zajímavost zdejšího festu. Ke vstupence dostanete kuličku, kterou můžete hodit do velké sklenice, kterou má každá kapela nachystanou a na závěr jsou kuličky přepočítány a vyhlášen vítěz. Drobnost, ale určitě to dělá festival zajímavější a poutavější! Rozmanitého jídla všude dost a dost, odpočinkové zóny ve stínu... Pestrá byla i nabídka nápojů alko i nealko, snad jen na počátku fronty na pivo, ale bez nich už to pomalu nikde nejde a každopádně se situace brzy zlepšila.

Stejně tak jsem obdivovala šrumec ve VIP zóně, kde po celé dva dny panovala víc než domácí atmosféra a pozorovala jsem, že se ani kapelám moc nechtělo odjíždět. Vše díky výborné domácí atmosféře. Každá kapela poseděla co nejdéle to šlo. Jedničku dostávají opravdu všichni. Hlavě Jana, která se starala o bezchybný chod kapel v zákulisí. Občas jsem měla pocit, že dokáže být na několika místech najednou. Pokaždé, když jí člověk potkal tak s úsměvem na tváři a často si u toho snad i broukala písničku!! Obsluha ve VIP zóně - nejen že to byly krásné děvy, na kterých s radostí spočinulo každé oko muzikanta, ale stále s úsměvem, ať bylo devět ráno nebo jedenáct večer, obsluhovaly. Ochranka byla taky perfektní. Každopádně si myslím, že se mnohý organizátor už náctého ročníku může od manželů Lhotových a jejich realizačního teamu učit a učit a zase učit.

Počasí je velice pěkné, ba přímo dokonalé na fesťák. Nálada je tu přátelská, mnoho návštěvníků určitě ocenilo, že točili i plzeňskou dvanáctku. Dostatek odpadkových košů, stojany na prázdné kelímky, ale i tak se našli lidi, kteří nechali po sobě bordel na stole, na zemi. Naštěstí pracovníci chodili s pytlem a odpadky uklidili, takže bylo poměrně uklizeno a za mne palec nahoru. Hned vedle stage byl postavěný stánek na autogramiády kapel, který byl vždy po produkci dané kapely zcela obležen a kapely podepisovaly nejen obaly CD a podpisové fota.

První vystupující kapela Anarchia začínala v 16:00. Mladí pánové z Turnova se představili s heavy metalem. Kapela čerpala z debutového CD – Soudný den. Co jsem oceňovala, byl nástup publika a podpora již u první kapely. Na jiných festech úvodní kapely hrají pro pár lidí, tady to vřelo od počátku. Škoda, že se na kapele podepsal krátký výpadek jedné fáze proudu, ale zanedlouho kapela jela dál. Doufám, že o Anarchii ještě uslyšíme. (Recenzi CD chystáme). Jelikož byla jen jedna stage a každá kapela měla svůj čas na přestavbu, našel se tím čas i na odpočinek a vyhledání stínu ve velkém stanu, se spoustou laviček a stolů. Další vystupující páteční kapela byla The Snuff. Pánové mají snad „našlápnuto“, ale mám ráda kapely, co zpívají, jak jim zobák narostl a každopádně jsem The Snuff jejich set opravdu příliš nevěřila. Po The Snuff přišel velký bavič a zpěvák Vilda Čok & BYPASS. Žádné vystoupení s Vildou není nuda a Vilda je úžasný i mimo podium. Opět mě potěšili svojí verzí Metal Heart od Accept.

V 20:30 se rozezněly první tóny kapely Arakain. Psát o této legendě je nošení dříví do lesa a je podivuhodné, jak si pánové drží svojí laťku pořád vysoko - a už hezky dlouho! Honza Toužimský víc než výborně zvládá nejen svoje skladby, ale i skladby z Brichtovské éry. No a muzikanti? Par exellent!! Po Arakain to suprově rozjeli chlapi ze Škworů se svou show, kterou chudák manažer Pepe chystal už od poledních hodin sám samotinký. Škwor, to byly parádní světla, mlha a plameny. Cirkus jak má být. Před půlnocí nastoupili kamarádi z Traktoru, který teď jede na velké vlně popularity. Opět kapela, jenž strmě stoupá do rockových výšin. Naprosto perfektní výkon sourozenců Balkových a ansáblu. V 1 hodinu ráno byl konec, ale areál ještě hodinu šuměl, než se uzavřel. Lidi si to užívali úplně na max až do konce. Ale pro každýho "konec" znamenal něco jiného, spousta fanoušků pokračovala s vlastními zásobami ve stanovém městečku.

Ranní budíček a „vyhánědlo“ ze stanu či z auta bylo hlavně sluníčko. Není takový velký vedro jako včera, dokonce hlásí na dnešek déšť a bouřku, ale zatím je teplo a příjemné počasí. Někdo si na snídani došel do města, někdo do nonstop stánku před areálem. Menší mínus ve stanovém městečku byl počet toalet (4 záchody pro všechny, nebo víc jsem jich tam neviděla), ale musím uznat, že je pracovníci udržovali poměrně čisté a s dostatkem toaletního papíru. A když musíš, tak počkáš...

V sobotu 22.7. začínal zábavový Atlantis už v 11:00. Líbivý hard rock, výborné nasazení, ale asi se víc hodí na taneční zábavu než na festival. Soustrast s Mimim – i když dnes je to už kus chlapa, předvedli, co se od nich čekalo, stejně tak teplický Hlahol, který je opravdu desku od desky lepší. Ten své vystoupení zpestřil hostem „ Lemmym“. No a co si střihli spolu? Jasně že song od Motorhead!!

Na všech na „place“ je vidět menší nebo větší únava, ale zatím u nás vyhrává muzika. Každý z nás ví, že další Legendy budou až za rok a dospat to může zítra. Že je chlumecký Komunál neustálým fenoménem v celém kraji, bylo vidět už v pátek, kdy veliký prostor ve VIP kempu měli zajištěný právě fanoušci Komunálu. Vlajky, polepená auta, muzika „Káček“….jejich fans nebyli prostě k přehlídnutí. V zákulisí bylo vidět, že frontman Suchánek měl zdravotní handicap (zlomené žebro), přesto odvedl výkon na plno, stejně jako kapela a dav zpíval s Komunálem. Jsem ráda, že Komunál po éře různých personálních šach – matů drží už pár let jako celá kapela za jeden provaz. A na muzice je to znát. Vystoupení odstartoval Lovec z nové desky, pak už šel hit za hitem a došlo i na historický flák Volný pád. Bohužel přišlo i na „Kobylu“. Osobně si myslím, že Komunál má mnoho lepších skladeb. V pořadí line-up v dnešní den pátí hráli Krucipüsk. Je až s obdivem, s jakou energií Tomáš Hájíček odzpíval set své kapely. Již v brzkém odpoledni přijela do VIP zóny dodávka s logem Dogy a technik jako mraveneček neustále nosil věci ke stage. A že toho byla hromada!! Bylo pozoruhodné, jak rychle technici Dogy dokázali sestavit obří černou vdovu – pavouka, který se vypíná nad pódiem. V 18:20 bylo ještě světlo a to zrovna začínala Doga. Izzi si z toho dělal srandu, že jsou zvyklí hrát za tmy a takhle je na ně moc vidět. Takže se nám fanouškům a posluchačům omlouval za to, že nejsou tak krásní. Házel se toaleťák, stříkala pěna, lítaly balónky prostě show, na jakou jsou fandové kapely zvyklí.
Poté přišlo vyhlášení nejoriginálnějších fans. Vítězem byl malý Dymytráček z Klatov a dvě ženy z Prahy, opět fanynky Dymytry.

Všichni dostali od moderátorky balíček s hořickými trubičkami a další pěkné ceny. Mezi tím se chystali Dymytry. Bylo fajn sledovat v zákulisí jejich civilní podoby. Když jsme mluvili s Jirkou Urbanem ml., opravdu jako bych viděla Jirku Urbana staršího někde v roce 82 na prvních koncertech Arakain. Podoba čistě náhodná... Bylo úžasné sledovat, jak do šatny odcházejí krásní mladí muži a za pár minut z ní vylézají monstra z jiných vesmírů. Dav mezi tím skandoval Dymytry – Dymytry. Úvodní intro a peklo začalo tradiční Ocelovou partou. Rock n rollový tanec se vším všudy, co k němu patří. Kužele světel šlehaly podium, show, ohně a kouř... Honza Macků – pardon teď už Protheus, byl s celým bandem úžasnej a ihned jako na povel vystartovaly všechny ruce fanoušků nad hlavu. Je až k neuvěření, jak úžasně dlouhou cestu kapela ušla a jakou proměnu prodělala. Klobouk dolů, pánové!! Bezchybný výkon muzikantů, kdy Miloš „Milder“ Meier zpracovával bicí jako dravec svou kořist. Muzikanti se úžasně bavili a bavili i lidi! Kapela si vybudovala velikou základnu věrných fanoušků. I teď mnoha set hlavý dav trpělivě čekal namačkán na zábradlí. Však, kdo chce vidět, popřípadě získat suvenýr v podobě trsátka či paličky, musí něco obětovat.

Před kapelou Limetal bylo ještě vyhlášení nejdivácké kapely festu. Na pátém místě se umístila kapela Arakain. Čtvrtý byl Komunál. Bronzové místo vyšlo na vítěze minulého ročníku a to na Dymytry. Kapela Škwor se dostala na druhé místo. A vítězem se o pomyslný chlup stala kapela Traktor! Všem velká gratulace, ale v dobré hudbě jsou všichni vítězi. Pak již přišel na scénu Limetal a celý set odstartoval Amerikou z posledního CD. Pánům to šlape koncert od koncertu líp a líp. Sympaťáka Lukáše Pavlíka zastoupila krásná Veronika Lukešová (mimo jinéi bubnovala i na projektu Michaela Kiskeho – ex Helloween). Limetal opět pozval své hosty, a tak se ve Staré gardě ukázal Jan Lstibůrek – dudák, stejně tak v baladě Karolína se ukázaly smyčce.

Posledním vystupujícím byla kapela Rimortis, která udělala tečku za 6. ročníkem.

Velké poděkování patří pořadatelům, že to zvládli takhle suprově zorganizovat. Samozřejmě i všem vystupujícím kapelám za jejich skvělé koncerty produkující tu správnou festivalovou atmosféru. Taky pracovníkům ze stánků, zvukařům, fotografům, bedňákům, zdravotníkům, osvětlovačům, ochrance, úklidové četě...

A co dodat na závěr? No přeci "Legendy, legendy! Nejlepší jsou u Zdendy!"

Pro Rockpalace Miri Koky Kokošková
Fotografie použity z FB profilu Zdenka Lhoty