Synkopy 61 v plzeňské Šeříkovce: kapela, která pořád hraje naplno 65 let!

Vystoupení Synkopy 61 v plzeňské Šeříkovce potvrdilo, že tahle legenda českého rocku nemá potřebu cokoliv přikrášlovat. Koncert byl postavený na průřezu tvorbou napříč celou historií kapely, ale bez snahy hrát „podle let“. Skladby se střídaly přirozeně, tak aby koncert držel tempo a fungoval jako celek.

Úvod večera vyplnil krátký dokumentární film o historii kapely. Vizuálně připomněl dobu, kdy Synkopy patřily k tomu nejzajímavějšímu, co u nás v rocku vznikalo. Jakmile ale kapela nastoupila na pódium, bylo jasné, že hlavní slovo má živá hudba.

Hudebně se Synkopy opřely o polohy, které jsou pro ně typické. Bylo slyšet vokálně bohaté beatové základy Beach Boys a tuším, že zazněl i cover někdejších Ohio Express Yummy Yummy v českém provedení, ale výraznou roli sehrál i baroque rock, který kapela dlouhodobě prosazovala – ať už v Malé suitě pro Johanna Sebastiana Bacha, Casanově nebo instrumentálním Mozartově Tureckém pochodu. Právě tady je patrná snaha o širší aranže a práce s motivy, které nejsou v rocku úplně běžné.

Podstatnou část večera určoval tvrdší zvuk s dominantními hammondkami. Jan Korbička je pojal poctivě a bez kudrlinek, takže se koncert místy přiblížil hardrockovému výrazu známému ze sedmdesátých let. Publikum na to reagovalo velmi dobře, zvlášť když přišly na řadu „uriášovky“ ať už July Morning  nebo Easy Livin´, tentokrát jako Bílá vrána, která i dnes funguje jako spolehlivý tahák.

Nechyběla ani připomínka artrockového období z počátku osmdesátých let. Skladby ze Slunečních hodin ukázaly ambice kapely jít složitější cestou, i když je znát, že právě tady se Synkopy dostaly na hranici možností dalšího vývoje. V koncertním provedení ale tyto věci zapadly do celku bez problémů.

Vokálně už samozřejmě nelze čekat výkon jako před desítkami let, to by bylo nefér. Důležité ale je, že instrumentálně kapela drží pevně pohromadě. Zvlášť bicí sóla ukázala, že energie rozhodně nedošla a že rytmika má pořád sílu strhnout sál.

Koncert v Šeříkovce nebyl o dokonalosti ani o nostalgii. Byl o poctivém hraní, o tom, že se jde na pódium a hraje se bez triků, bez playbacků a bez snahy něco skrývat. Synkopy 61 tady jasně ukázaly, že nejsou kapelou do vitríny, ale pořád živým rockovým tělesem, které má co říct i dnes. Škoda jen poměrně slabé návštěvnosti, protože ten koncert byl naprosto skvělý.