ROGER WATERS - THIS IS NOT A DRILL

Tak jsem se konečně dočkal v Praze ve středu 24.5. v největší české sportovní hale zase koncertu nejvýznamnějšího člena slavných Pink Floyd Rogera Waterse, který byl součástí jeho letošního "prvního rozlučkového" turné THIS IS NOT A DRILL. O2 Aréna byla zaplněná téměř do posledního místa a netradičně uprostřed plochy bylo umístěno pódium pro muzikanty ve tvaru kříže s prodlouženými stranami v jednom směru dle plochy haly. Nad pódiem se tyčila černá "zeď" ve tvaru pódia pod ním, na kterou se ze všech čtyř stran promítaly texty vztahující se k jednotlivým skladbám, názory a připomínky Mr. Waterse, videoprojekce i záběry na muzikanty a zpěváky na pódiu, které obstarávali roboti s kamerami pohybující se po pódiu i zavěšené kamery pohybující se ve výšce nad hlavami diváků tísnících se na ploše haly, což bylo velmi užitečné pro diváky sedící ve větší vzdálenosti od pódia. Zpěváci a muzikanti se během koncertu přemísťovali na pódiu do všech čtyř "světových" stran, takže je mohli vidět alespoň trochu zblízka i diváci sedící na tribunách ve větší vzdálenosti na všech stranách haly.

Roger Waters, jakožto umělec, který se vždy zajímal o politiku, což se projevuje i v jeho textech, není mu lhostejný stav současného světa a který byl vždycky známý svými nekonvenční názory, na úvod koncertu oznámil, aby ti lidé, kterým se líbí písně Pink Floyd a nelíbí se jim jeho politické postoje, slušně přeloženo, šli do háje nebo se odešli raději bavit do baru, což se setkalo s příznivou reakcí publika.

Na samotném začátku koncertu zazněla vůbec nejlepší skladba Pink Floyd COMFORTABLY NUMB z alba The Wall v netradiční klávesové úpravě bez parádních Gilmourovských kytarových sól, ale zato s dobře znějícím ženským vokálem, tak jak tuto skladbu znovu Waters nahrál na své poslední album THE LOCKDOWN SESSIONS v loňském roce. Během této skladby byla promítací "zeď" ještě spuštěna dole, na hudebníky na pódiu nebylo vidět a diváci mohli pouze poslouchat hudbu a sledovat videoprojekce. Po úvodní skladbě už se promítací "zeď" zvedla a zazněla k nadšení diváků nejpopulárnější Watersova skladba ze stejného alba Another Brick in the Wall, tentokrát naštěstí i s výborným Gilmourovým kytarovým sólem na závěr, které zahrál s výborným zvukem Watersův současný sólový kytarista, který se prezentoval výbornou hrou a dobrým kytarovým zvukem během celého koncertu.

Během koncertu zazněla z druhého nejslavnějšího alba Pink Floyd The Wall i populární skladba Run Like Hell, kterou na svých koncertech vždy rád hrál jak Waters, tak zbývající členové Pink Floyd po jeho nepříjemném rozchodu s kapelou v 80.letech. Na zvuku této skladby se výrazně podílel i slavný kytarista David Gilmour svými vynikajícími riffy a bohužel současný Watersův kytarista svým zvukem právě v této skladbě za Gilmourem značně zaostal.

Na žádném koncertě hudby Pink Floyd nemůžou samozřejmě chybět nejlepší skladby z alba Wish You Were Here v čele se stejnojmennou téměř folkovou skladbou a také dlouhou skladbou Shine On You Crazy Diamond. Dlužno dodat, že Watersův saxofonista odehrál všechny svoje sóla nejen v této skladbě s výborným zvukem a hudba byla krásným zážitkem.

Z možná vůbec nejlepšího alba Pink Floyd Wish You Were Here z roku 1975 zazněla ještě zajímavá skladba Have a Cigar ve výborném provedení, která nebývala na koncertech dříve často ke slyšení.

Písně z Wish You Were Here i některé další samozřejmě připomínají zakládajícího člena Pink Floyd, kytaristu a zpěváka Syda Barretta, který bohužel natočil s Pink Floyd jen jejich první album, pak musel ze zdravotních důvodů kapelu opustit a nahradil jej kytarista a zpěvák David Gilmour, který se nesmazatelně zapsal do zvuku všech dalších alb Pink Floyd svým vynikajícím kytarovým zvukem a melodickými nápady i dobrým zpěvem. Právě se Sydem Barrettem založil v mládí na vysoké škole, kterou tehdy studovali, Roger Waters skupinu Pink Floyd a její slavný název vymyslel právě Barrett. Je symbolické, že na všech vzpomínkových fotografiích kapely promítaných během letošních Watersových koncertů se objevuje jako kytarista pouze Syd Barrett i během skladeb ze 70. let, kdy už hrál v kapele místo něj David Gilmour. Animozita mezi Rogerem Watersem a Davidem Gilmourem je příliš velká na to, aby si mohli vzájemně uznat svůj nezastupitelný přínos do hudby Pink Floyd. Sám Waters na svém koncertu uvedl, že hrával svoje skladby v jiné kapele... Watersova ješitnost dosahuje nebetyčných výšin, ale jeho umění je nesporné.

Závěr koncertu pak patřil skladbám z vůbec nejslavnějšího alba Pink Floyd The Dark Side of the Moon, které byly odehrány precizně za ovací publika.

Roger Waters mě na letošním koncertu zaujal ve svých téměř 80 letech výbornou hlasovou a fyzickou formou, takže bych se nedivil tomu, kdyby za pár let uspořádal ještě další "rozlučkové" turné po tom letošním prvním. Waters mě taky překvapil tím, že některé svoje skladby odehrál taky na piáno a přitom zpíval, protože je z minulosti známý hlavně jako zpívající baskytarista a doprovodný kytarista. Na koncertu letos nemohly chybět ani Watersovy sólové skladby, ze kterých se mi nejvíc líbila skladba The Bravery of Being Out of Range z nejlepšího Watersova alba Amused to Death, která kritizuje americkou válku proti Iráku v Zálivu. Samozřejmě musela zaznít i Is This The Life We Really Want ze stejnojmenného a také posledního Watersova řadového alba z roku 2017.

Podle mého očekávání a mých zkušeností ze zhlédnutí nejslavnějšího Watersova díla the Wall v této hale před deseti lety, zvuk koncertu byl výborný a nedovedu si představit, že by mohl být v prostoru sportovní haly ve všech místech lepší. Samozřejmě dle tradice nemohlo chybět velké prase se svítící očima pohybující se nad hlavami diváků, které tentokrát na sobě nemělo komunistické ani nacistické a židovské symboly s všeříkajícím textem Trust us, dle čehož se lidé nezasvěcení do tvorby Rogera Waterse taky mohli mylně domnívat, že jde o jeho politické názory a propagaci autorativních režimů potlačujících lidské svobody či dokonce jde o podporu antisemitismu. Na praseti tentokrát byl nápis FUCK THE POOR symbolizující to, co je třeba udělat s chudobou na tomto světě, k čemuž ovšem současné vládnoucí společenské vrstvy ve vyspělých zemích a lidé žijící v přepychu ze svých nadprůměrných příjmů nejsou příliš ochotni.

Překvapilo mě, že se během mé oblíbené skladby Sheep z alba Animals objevila nad hlavami diváků i velká figurína ovce, která sice na sobě neměla žádné nápisy, ale hezky "plula" nad hlavami diváků po celém obvodu haly stejně jako prase.
Mě jenom zamrzelo, že jsem kvůli dvacetiminutové přestávce uprostřed koncertu nemohl zůstat až do jeho úplného konce a potřeboval jsem se dopravit z Prahy do rána domů, protože jsem si nemohl dovolit zůstat v hlavním městě přes noc.
Letošní koncert Rogera Waterse stál určitě za zhlédnutí a byl to pro mě mimořádný zážitek, protože patřím mezi ty, kteří s hudbou Pink Floyd v mládí dospívali. Vždycky jsem byl příznivcem rockové hudby, která má vyšší ambice než jen pobavit diváky rock'n'rollem, ale která zajímavými texty nejen o lásce přinutí posluchače a diváky k přemýšlení a zaujme instrumentálními hudebními pasážemi, nápaditým aranžmá a zvukem skladeb. Toto splňuje hudba Pink Floyd i sólová tvorba Rogera Waterse bezezbytku.
Maje hluboko do kapsy, musel jsem se spokojit s nejlevnějšími vstupenkami za 1990 Kč a protože jsem u této hudby neměl zájem stát a tísnit se mezi nadšenými příznivci Rogera Waterse na ploše haly kolem pódia, musel jsem se spokojit se sedadlem v nejvyšší části haly vysoko na tribuně, což mělo nevýhodu v tom, že jsem během koncertu neviděl na části pódia na opačné straně haly, protože promítací "zeď" se po začátku koncertu zvedla nad pódium jenom do určité výšky, takže na celé pódium pod ní viděli jen diváci stojící na ploše a sedící na tribunách kolem plochy, kteří si samozřejmě museli za nejvýhodnější místa na sezení proti mně notně připlatit.

Mr. Waters se stal díky svým politickým názorům mnoha lidmi a současným politickým i mediálním mainstreamem neoblíbeným. I v dnešní době by však měly být nejen významným umělcům ponechány svoboda jejich projevu a právo na jiný politický názor než ten většinový. Roger Waters není jediným člověkem na světě mimo Rusko, který současné ukrajinské nacionalistické vládě zrovna nefandí a viní ji z jejího podílu na válce na Ukrajině stejně jako vládnoucí politiky bohatého západního světa. Jeho letošní koncerty v Polsku byly zrušeny kvůli jeho politickým postojům, které byly většinou špatně pochopeny, což zřejmě pro něj znamená finanční ztrátu, ale zrovna tak ztrátu pro příznivce jeho hudby v Polsku, kteří tak museli zajet zhlédnout jeho výjimečný koncert k sousedům.

Roger Waters se během letošního pražského koncertu nezapomněl pochlubit tím, že vyhrál soud s německými úřady ve Frankfurtu nad Mohanem, které chtěly neoprávněně zrušit jeho koncert v tomto městě kvůli jeho postojům proti izraelské vládě a jeho údajnému antisemitismu, takže jeho koncert se nakonec mohl letos ve Frankfurtu 28.5. konat.

Zajímavostí je, že si Roger Waters vybral z celého svého letošního turné právě svůj druhý pražský koncert 25.5. pro live streamování do vybraných kin po celém světě. Kdybych neměl možnost si do Prahy na jeho koncert zajet, tak bych si do toho kina určitě zašel, pokud bych sehnal lístky.

Uvidíme, zda Roger Waters dodrží tradici a vydá i ze svého současného turné taky oficiální koncertní video na DVD a Blue-ray.

Pro Rockpalace Honza Kubín
 
Praha, O2 Aréna, 24.5.2023