Praha – Europe/ Whitesnake The Farewell Tour 2022

Pondělí 16/6 2022 nešlo přehlédnout větší koncentraci rockerů (převládali ti dříve narození) před pražskou O2 universium. Zahlédl jsem i pár známých tváří ať už to byl Fany Michalík (Limetall, ex Citron), Standa Balko (Traktor, s tím jsme stihli prohodit pár slov), nebo ikona CZ, potažmo ČSSR blackmetalu – Vlasta Henych.
Krásná hala O2 universium byla naplněna tak do 60% její kapacity, což si myslím, že na vině bylo velké množství přeložených koncertů z minulých „covidových“ let, které se konají v nejbližších termínech. Každopádně, kdo přišel, ten nebyl zklamán. Shodou okolností to byl od každé kapely můj třetí koncert, tak jsem byl zvědavý, jak se kapely uvedou, na Whitesnake jsem se těšil o to víc, že Coverdale oznamoval, že půjde o poslední turné kapely. Dodnes pamatuju na rok 81, kdy jsem si na dovolené v Jugoslávii koupil vinyly Ready An´Willing a Come An´Get It a obě se pro mne staly hard rockovým kultem.
Úvod patřil hostům, švédské skupině Europe a tak vypadala i scéna. Modře nasvícený vizuál posledního alba Walk the Earth a stejnojmenná skladba také začala set těchto sympatických Švédů. Pak už vše jelo jako „po másle“. Klipovka Rock The Night z komerčně nejúspěšnějšího alba z roku 86. Joey Tempest rozezpíval celý sál při Carrie. Kapela výborně zvolila svůj playlist, který mapoval průřez její hudební historie. Došlo na věci z War of Kings, Wings Of Tomorrow, Out of This Wolrd (hned 3 skladby) a nemohly chybět hity z The Final Countdown.
Z kapely sálala výborná energie, Joey s mikrofonem prováděl kousky jako za mlada, kapela šlapala na jedničku, na mém místě byl i výborný zvuk, jen jak se později ukázalo, „šetřilo“ se světly. Závěr patřil podle očekávání hitu The Final Countdown, který tehdy „katapultoval“ kapelu do první ligy a tady opět zpíval celý sál… Jak se mi dnes opět potvrdilo, přestože Europe vydali později po hudební stránce lepší, propracovanější a rockovější alba s výbornou muzikou, nikdy už po komerční stránce kapela nepřekročila stín „Final“.

Krátká pauza, upravuje se scéna, které vévodí logo v podobě pečeti Whitesnake. Jen by mě zajímalo, co kdysi Coverdal myslel názvem své nové kapely – Whitesnake není jen v překladu Bílý had, ale i v US slangový výraz pro pánské přirození.
The Who a jejich My Generation (kolik kapel to už mělo jako úvodku??) přivádí na scénu hlavní star dnešního večera legendární Whitesnake… první song Bad Boys, rockovému sexuálnímu symbolu Coverdalovi (70 let!) se zpěvěm pomáhají i dva klávesáci – Luppi a Jelusick, kteří stojí každý na jedné straně pódia za klávesy, Tanyo O´Callaghan je první ženou v ansáblu „Hada“ a drtí basu, bicí veterán Aldridge (71 let!!) a kytarový mág Hoekstra, který často vybíhá s kytarou na molo se svými sóly a občas strhne i krásnou basistku Tanyu. David seká jednu pecku za druhou s typickým „čarování“ s mikrofonem. Co mě překvapilo, byly jeho často až taneční kroky, kterými se pohyboval po scéně. Set Whitesnake je postavený hlavně na albu z roku 87, ale pro mou radost se dočkáme i starších skladeb jako Fool For Your Loving, Here I Go Again, nebo třeba Slide It In ze starších alb. Na album Flesh & Blood zabrousí skladbou Hey You.
Opět z mé strany není co vytknout, výborná světla, o výkonech netřeba mluvit, Coverdale s celou kapelou byli víc než výborní. Královsky se bavím jako u Europe. Osobně, jako staromilci prvních alb, mi tam chyběly dva relativní hity, Ready An´ Willing a Don´t Break My Heart Again, ale… Závěr byl víc než bombastický, Coverdale zavzpomínal na svou éru u slavných Deep Purple skladbou Burn.

Pro mne opět nejlepší koncert Whitesnake. Obě kapely byly úžasně bezprostřední, pracovaly s publikem a publikum s nimi. Žádné ohromné LED obrazovky (výhoda malé haly), žádné ohně, kouř, jen výborná muzika po celý večer. Velká spokojenost a zážitek. Škoda, že asi vidím obě kapely opravdu naposled, i když Coverdale se nechal slyšet, že skládat a nahrávat desky bude dál. Kéž by.
Co mi ale vrtá hlavou, vzhledem k tomu, že jsem seděl vysoko nad lidmi, tak jsem viděl, kolik lidí sledovalo koncert jen na obrazovce mobilu a natáčelo si koncert. Nedaleko mne seděl pár šedesátníků (??) on oba koncerty točil na mobil (databanky se jen točily) a celé dva koncerty strnule držel ruku s mobilem a sledoval malou obrazovku. Stejně jeho partnerka, ta natáčela na nějaký menší coolpix fotoaparát a jako socha koukala po celou dobu do malého hledáčku. A vzhledem k mému místu jsem viděl, že nebyli sami. Beru to, že si lidé udělají fotky na mobil, ale ničit si celý zážitek tím, že budu sledovat obrazovku, když mám před sebou velkou scénu…asi je jiná doba.

titulní foto:zdroj internet

video YouTube - kanál Fred