Panoptiko přivezlo cirkus, divadlo a výbornou muziku

Panoptiko! Kapela, která s raketovým startem zamířila vzhůru k rockovému Olympu. Vždyť ještě nedávno o ní prakticky nikdo nevěděl a dnes již její fanouškovská základna čítá pár tisíc věrných Arcifanoušků. A po právu. Vše se opět potvrdilo v sobotu, kdy plzeňské Šeříkovce se dostalo cti nejen prvního letošního koncertu kapely, ale i si zde kapela odbyla koncertní premiéru nejnovějšího alba Panoptiko – Bohové.

V Šeříkovce jsem byl s časovým předstihem, ale přesto restaurace byla plná a i okolí KD bylo již v obležení fanoušků. Trička a loga kapely nenechávaly nikoho na pochybách, kdo bude dnes králem večera. Byli k vidění i fanouškové s bílými klobouky na hlavě, a jeden človíček přišel i v žaketu a masce, jakoby kapele z oka vypadl. V ruce držel velký transparent Panoptiko, který pak během koncertu byl v hledišti několikrát vidět. Z řečí okolo jsem zjistil, že přijížděli rockový nadšenci i z velkých dálek.
Úderem 19:30 nastoupilo Panoptiko k podpisové akci, která se pro obrovský zájem maličko protáhla.

Roli předkapely obstarala klatovská Corona se svým hardrockem s kořeny snad v Black Sabbath. Bohužel se jim moc nedařilo rozdmýchat v tu dobu „vlažné“ obecenstvo. Přiznám se, že už dlouho jsem nezažil, aby zpěvákovi bylo tak špatně rozumět. Stejně tak muzika kapely byla pro mne dost nečitelná. Ale vina zvukařů to určitě nebyla. Z kapely vyčníval kytarista, který kytaru zvládal opravdu výborně (když na zvukovce spustil Rock n Roll Rebel od Ozzyho, byl dokonalej) A kvalitní výkon předvedl i bubeník. Každopádně k proslovům mezi skladbami není špatné zauvažovat, zda méně není v tomto případě více.

21:30 zhasínají světla, ve tmě jen září fialovomodře nasvícené logo kapely nad stage, kotel pod podiem se zaplnil, zdvihají se první ruce a za zvuku intra se otevírají první „hrdla“ fanoušků… Baron von Telephon přichází ve tmě a začíná mlátit do velkého bubnu, tempo se zrychluje… šleh barevných kuželů světel přejede po sále a je to tady… první tóny mega hitu Poslední tango. Masa na parketu se dává do pohybu. „Šapitó“ se otvírá, cirkus začíná, račte dále… a tanec s velkým T odstartoval. On už samotný pohled pro neznalé na muzikanty, oblečené ve středověkých červených žaketech, Lord Panoptik celý v bílém včetně klobouku a fraku s bizarními, středověkými Benátskými maskami na obličeji má své velké kouzlo. Člověk jim věřil opravdu každý "vepsaný" úsměv ve tváři.

Pak už to má fantastický spád. Šikovně sestavený play list, kdy mezi staré osvědčené hity jsou vsouvány nové skladby, i když všechny čtyři klipovky z alba Bohové už se staly za tak krátkou dobu takřka lidovými, takže zpívá celý sál jak je vidět a slyšet třeba u Pinocchia (který i tady začíná krásným kabaretním kupletem) nebo Ďábelský bál. Ale i novinky jako Prokletý marsh (který znali jen předplatitelé CD)  s úvodem v pochodovém rytmu píšťal a bubínku se setkal s výbornou odezvou.

Přišla hodina Há a to křest alba Bohové. Desku pokřtil Láďa Prusík, výborný rocker, znám ho od dob jeho manažerování pro Sciece Fiction. Dnes šlape Šeříkovka i díky jeho plném nasazení na výbornou. CD je pokřtěné šampaňským a druhá část začíná Gilotinou, tmou se nese svištění gilotinového ostří, nová Vernisáž, Řvát, novodobý gangsterský příběh Bonnie a Clyde ve skladbě Rendez-Vous… a show pokračuje titulkou Bohové, a překvapivě cover slavných Rammstein Du Hast, při kterém zpívá jednoduchý text celý sál i s balkonem. Tady si muzikanti vyměnili nástroje, např. Don Balkoni se chytá basy a Baron von Telephon mikrofonu… pecka!! Zklidnění v countrovce Dejte mi provaz (Baron von Telephon první tóny vybrnkává na banjo), Dýchám a jdeme do finále! S panterovským úvodem je tu Hapko/Horáčkovská S cizí ženou a je tu závěr. Kapela se loučí, ale co by to bylo Panoptiko bez Bathory?? Však celý sál skanduje Bathory, Bathory, Bathory… a za zvuků cimbálovky propuká sál v jásot. Píseň o ženě „temných mravů“ je tu… ale bylo to s ní opravdu tak? Neměla jen smůlu, že byla neuvěřitelně krásná?

Kapela je po celý večer skvělá, za mne je hvězdou večera ultra multi instrumentalista Baron von Telephon, který řádí za velkým bubnem, a jen tak mimoděk obsluhuje všechny ty „doplňující“ nástroje (harmonika, housle, píšťala, trubka…), takže všechny skladby zní, jak je známe  z alb (během koncertu kapela přehraje obě alba). Přemýšlím, proč právě tahle kapela v popularitě zkrátila tu „dobu“ čekání na úspěch a ona ho opravdu má. Dneska to byl veliký triumf. A nacházím i odpověď. Kapela se nikam v tempech nežene, sází na krásné hardrockové skladby s velkou harmonií, má až neuvěřitelný cit na refrény, které jsou znějící, libozvučné a hlavně zpěvné a stejně jako muzika jsou zapamatovatelné, což je veliký bonus. Jejich vizáž je propracovaná a hlavně baví je to, co dělají. Když tohle všechno sečteme a potrhneme, Panoptiko jsou z mého pohledu zcela určitě Bohové.

Na velkou popularitu ukazoval i neustálý „štrúdl“ do jejich „merche“. Lidé nosili trička, každý druhý nesl nové CD, mnozí dokupovali i první počin Poslední tango…
Každopádně, bavil jsem se velice já, bavilo se se mnou dalších 600 lidí, kteří stejně jako já odcházeli navýsost spokojených…
Dnes už i Panoptiko se zapisuje přes svou krátkou existenci (muzikanti mají přesto dlouholeté hudební zkušenosti) do dějin naší rockové muziky a ještě do ní promluví. Za všechno mluví jejich letošní účast na mnohých velkých festivalech a dnešní víc jak půltisícová návštěvnost nebyla také náhodou (co by za to lecjaká zavedená kapela dala). Před tahem po letních festivalech je čeká ještě koncert v Barraku (Ostrava) a na podzim…na podzim kapela vyjíždí již na své vlastní turné po Česku.