Ostrava v plamenech 2022 2. den

Nebydlím bohužel v Ostravě ani v jejím blízkém okolí a mé časové možnosti jsou navíc omezené, takže v sobotu 30.7. jsem nemohl vidět první kapelu MOTÖRGANG, která měla hrát 2. den OvP již od 14 hodin a která funguje jako revival slavné kapely Mötorhead.

Nemohl jsem si však letos nechat ujít koncert svojí nejoblíbenější slovenské kapely SYMFOBIA, která zde hrála od 15:20 po roce znovu díky tomu, že původně avizovaní libanonští Phenomy zrušili svoji účast. Koncert nitranské Symfobie jsem viděl v posledních třech letech již popáté, ale poprvé pouze s jednou frontgirl a původní zpěvačkou této kapely Erikou Strečkovou, protože poprvé jsem viděl vynikající koncert Symfobie před třemi lety na historicky posledním ročníku Rock Heart, kdy byla druhou zpěvačkou výborná Simona Janovičová, kterou loni vystřídala krásná Dominika Hodáňová. Symfobia hraje můj oblíbený hudební styl, melodický symfonický metal a letos se vrátila ke své původní sestavě s jednou zpěvačkou Erikou. Kapela hrající s jednou zpěvačkou má svoje kouzlo v tom, že divák se může soustředit jen na jednu frontgirl a naplno si užít jenom ji, i když pro zpěvačku je náročné, když musí zazpívat všechno to, co bylo původně napsáno pro zpěvačky dvě. Musím uvést, že letošní koncert Symfobie na OvP se mi víc líbil než ten loňský se dvěmi zpěvačkami a zvuk kapely se mi jevil taky lepší než ten ne moc dobrý loni, takže zvukaře mohu chválit s výjimkou toho, že kytara Petera Vargy měla znít v sólech výrazněji, i když jinak měla dobrý zvuk. Nevím, nakolik je za málo výrazný zvuk kytary v sólech odpovědný sám kytarista a nakolik zvukař, patrně je to 50 na 50, ale nepochybuji tom, že v odposlechu na pódiu či ve sluchátkách mají sóloví kytaristé vždy zvuk ideální, ovšem to, co obvykle slyší diváci, bývá dost odlišné od toho, či slyší muzikanti na pódiu nebo ve svých sluchátkách.

Po Symfobii odehrál svůj koncertní set ostravský band MALIGNANT TUMÖUR, který hraje poměrně extrémní a nekompromisní metalovou muziku, kterou někteří označují jako crust-rock'n'roll a tento band je taky známý pod názvem Ostravská mlátička. Tato čtyřčlenná kapela odehrála ve svém domovském městě ve výborné formě koncert ve strhujícím tempu a na publiku bylo patrné, že zde má hodně fandů.

Od 18:20 zahrála poměrně známá ruská AMALGAMA, jejíž koncert jsem viděl poprvé loni na Winter Masters of Rock ve Zlíně. Překvapilo mě, že Amalgama zahrála v redukovaném složení tentokrát bez klávesisty, který loni ve Zlíně křepčil na pódiu s přenosnými klávesami nebo akordeonem. Amalgama má dobrého sólového zpěváka a všichni členové kapely hrají na velice slušné instrumentální úrovni, jak je to u ruských kapel obvyklé. Nicméně, metalová hudba Amalgamy sice není špatná, ale taky ničím zvláštní, takže po dobu jejího koncertu jsem využil bohatých možností zdejšího občerstvení, i když ceny byly pochopitelně podstatně vyšší než loni.

V 19:50 došlo na první vrchol druhého dne letošní OvP v podobě koncertu slavných řeckých metalistů ROTTING CHRIST, kteří patří už řadu let do absolutní evropské špičky. Zastřešený prostor před pódiem se naplnil k prasknutí a nebylo to jenom tím, že pršelo a diváci nechtěli venku moknout. Rotting Christ předvedli jako obvykle strhující koncert za častého aplaudování publika. Nejlepší na jejich koncertu byla vynikající temná atmosféra metalového koncertu podpořená velmi vhodně použitými samply, bez kterých by byla úroveň muziky této kapely poloviční. Nicméně, za mě osobně platí, že hudba Rotting Christ je příliš primitivní, i když účinná a na publikum funguje. Inu, Rotting Christ jsou typickým příkladem toho, že i když kapela hraje ho*no, může být velmi úspěšná. Musím ovšem pochválit bubeníka, který hraje výborně a jeho výkon je základem úspěchu kapely. Zpěvákovi jsem nerozuměl ani slovo, ale věřil jsem tomu, že to co zpívá, myslí upřímně. Je pochopitelné, že kapela, která se pojmenuje jako Hnijící Kristus, nezpívá o ničem příjemném, ale v death a black metalu je to ok. Z mého hlediska je hudba spřízněné a taky mé nejoblíbenější rock/metalové kapely Moonspell v porovnání s hudbou Rotting Christ ono známé nebe a dudy.

Ve 21:20 začal koncert německé power metalové kapely BRAINSTORM, kterou jsem nikdy neposlouchal a jejíž název jsem jenom kdysi mlhavě zaregistroval. O to větším překvapením pro mě byla vynikající muzika tohoto bandu s dobrým sólovým zpěvákem, kterému ve sborových vokálech velmi zdatně sekundovali oba kytaristé. Když k tomu přidáme kvalitní práci rytmiky s dobrým výkonem bubeníka i baskytaristy, dostaneme opravdu velmi dobrou metalovou muziku. K optimálnímu složení této kapely chybí už jen klávesista, kterého kapela nahradila dobře použitými samply, jak je to u většiny současných rock/metalových kapel obvyklé. Potěšilo mě, že tímto ostravským koncertem Brainstorm jsem nebyl nadšený jen já, ale i početné publikum, které při koncertu aplaudovalo téměř stejně nadšeně jako v případě Rotting Christ. Za mě platí, že koncert BRAINSTORM byl tím nejlepším, co na letošní Ostravě v plamenech zaznělo. Budu muset zase sáhnout hluboko do své kapsy, abych si pořídil pár alb této kapely na CD, abych si její hudbu mohl užívat taky doma.

Na úplný závěr letošní Ostravy v plamenech zahrála 30.7. ve 23:20 populární německá thrash metalová kapela DESTRUCTION, jejíž letošní koncert jakoby navázal na loňský koncert neméně populární německé kapely s podobným zaměřením Sodom. Destruction zahráli ve vynikajícím tempu na OvP výborný koncert před početných a nadšeným publikem, které neprořídlo ani v pozdní noční hodině. Já osobně mám ale v oblibě jiné rock/metalové hudební styly, takže cíleně bych na koncert Destruction nikdy nešel, natož abych si kupoval jejich hudební alba.

Letošní Ostrava v plamenech se vydařila, přestože zde k mému velkému zklamání nezahrála původně avizovaná a moje nejoblíbenější německá metalová kapela Crematory kvůli onemocnění klávesistky. Návštěvnost festu byla solidní s ohledem na to, že celé odpoledne druhého dne propršelo. Pořadatele festu musím pochválit za předimenzované sociální zařízení, kdy byly početné kadibudky ve velmi dobrém stavu i na konci festu a nikdy zde nechyběl toaletní papír, což zdaleka není obvyklé na většině českých rockfestů.

Doufám, že se i příští ročník Ostravy v plamenech uskuteční ve dvoudenním formátu, abych si mohl užít koncerty nejen známých zahraničních kapel, ale i těch českých. Vždyť jde o největší rock/metalový festival, který se každoročně na severní Moravě koná a který je vhodným protikladem ke čtyřdenním renomovaným popovým Colours of Ostrava.

Dolní Vítkovice, 2. den, 30.7.2022
Pro Rockpalace Honza Kubín, 31.7.2022