Jubilejní 10. ročník v Hořicích opět nezklamal

Rockový festival The Legends Rock Fest si myslím, že nemusím nijak dlouho představovat. Pro většinu fanoušků skvělého českého bigbítu jsou to dva dny plné dobré muziky, zábavy a oddechu na jednom místě, které pro nás připravují manželé Lhotovi spolu s ostatními skvělými lidmi, jako je produkční Jana Hejčová, která má pod palcem výběr a celkovou organizaci příjezdu, odjezdu a účinkování kapel. A to už 10 let. Ano, tento skvělý fesťák letos slavil pomyslné „kulatiny“. Bohužel epidemie covid pro hromadu z nás znamenala „rockový půst“, a proto i já jsem se do Hořic v Podkrkonoší neuvěřitelně těšila. A fakt je, že manželé Lhotovi to vychytali na jedničku s hvězdičkou, stejně jako u předešlých ročníků, ale letos tu byla malá změna a ještě něco navíc. V letošním programu se totiž podařilo přivést do Hořic všechny vítěze diváckého hlasování z minulých ročníků, což jsou Škwor, Dymytry, Komunál a Traktor.

První změnou bylo to, že celý festival začal už ve čtvrtek. A v čem to bylo super? Hromada lidí se totiž už od 17,00 hod mohla seznámit s areálem a pokoukat, kde co bude, byly otevřené už i některé stánky a hlavně!, daly se koupit vstupenky a ten, kdo je již měl, dostal pásku, a tudíž se v pátek aspoň trochu dalo zamezit návalu u pokladen. I když, jak jsem koukala, pochybuji o tom. Stanové městečko se plnilo z minuty na minutu, k „zahradě“ přijížděla další a další auta nebo lidé chodili po svých. No, uvidíme. K tomu všemu hrála kapela Manuál, která zpříjemnila celou atmosféru a dalo by se říct „odstartovala“ festival.

Já osobně jsem už nemohla dospat, protože první den byl opravdu nabitý skvělými kapelami. Celý páteční program totiž od 14,00 hod odstartovala kapela Panoptiko. Je to parta kluků, která je pro některé velkou neznámou, ale troufám si tvrdit, že hvězdnou budoucnost mají určitě před sebou. Když jsem slyšela jejich první CD Poslední tango, fakt mi to posadilo na zadek. Luxusní muzika, skvělé texty a to vše je ještě podtrženo výběrem kostýmů. Neuvěřitelný! A nebyla jsem sama, kdo se na ně těšil a byl zvědavý. „Na živo“ je já osobně uvidím poprvé. Odbyla 14 hodina a zazněly první tóny písně Poslední tango. Přeběhl mi mráz po zádech. I v tom šíleném vedru. Lord Panoptik, Don Balkoni, Baron von Telephon, Señor Farkas a Dr. Konektor dostali lidi do varu. Úžasná show, kde zazněly totální pecky jako je Bathory, Dýchám, Gilotina, Rasputin a další. Bez ohledu na to, že venku fakt padaly mouchy vedrem, předvedli bravurní výkon a za mne určitě jedno z NEJ!, co na tomhle fesťáku letos bylo.

Jako další byly na programu dne kapely Hand Grenade a Forrest Jump. Obě kapely za sebou už něco mají, své fanoušky si určitě našly, ale musím se přiznat, není to můj šálek kávy, a tak jsem se šla podívat do samotné „zahrady“. Musím říct, začínalo tu být velice těsno. Ale co je důležitější, vládla tu skvělá atmosféra, lidi se bavili, tancovali, někteří jen seděli, povídali si nebo zpívali. Se zázemím pro fans si manželé Lhotovi opravdu dali záležet. To musím uznat. Obrovské slunečníky, stany, lehátky ba dokonce i vodní mlha, která se opravdu hodila. Šílený vedro. U stánků to odsejpalo, mohli jste si tu dát langoše, bramboráky (mimochodem, byly vynikající), trdelníky, burgry, uzeniny a vína z Moravy a co byla pecka, jako další novinku jsem tu objevila beerjet, což je zařízení pro čepování piva, a které se zvlášť v tomto počasí využilo na 100%.

Ale zpět k muzice. Komunál, Doga a Traktor. Od 18,30 zhruba do 23,10 bylo podium jejich. Nemusím a ani nebudu psát o tom, jak tyhle kapely hrají a jaký podávají výkon. Jsou to stálice na naší české rockové scéně, které nikdy nezklamou. Nevím, co bych dodala, jen asi to, že když jsem koukla před podium do davu, ruce nad hlavou byly až Bůh ví kam. Jako poslední kapela pátečního programu zahráli Blitz Union z Prahy – „kapela vznikla na přelomu únoru a března roku 2019, kdy se představila v kalifornském Los Angeles na Showcase festivalu MUSEXPO. Při té příležitosti také zahrála v legendárním klubu Whisky A Go Go, který se nachází na Sunset Blvd. v Hollywoodu, jako support kapely Alien Ant Farm. Vydali EP "Revolution", na kterém spolupracovali se 7 násobným držitelem Grammy, producentem Stevem Thompsonem (Korn, Whitney Houston, Metallica...). Nahrávalo se v Nashvillu a Los Angeles“ – převzato z jejich profilu na Bandzone. A pro dnešek dobrou …

A máme tu sobotu. Počasí mi na mobilu ukazuje, že by mělo pršet a být bouřky, venku je příšerný dusno, tak uvidíme. Dnes je na programu dalších několik zajímavých kapel, ale protože člověk je tvor vybíravý, tak i já jsem některé oželela.

Jako první rozproudila krev v žilách diváků kapela Sklap. Přiznám se, že je neznám a nic jsem od nich neslyšela. Nevadí. Je to banda pohodovejch týpků, kteří hrají, jak sami říkají, prostě „bigboš“. Na to, že včera se končilo hodinu po půlnoci, bylo před podiem docela dost rukou nahoře. A tak to má bejt!

Další na řadě byly kapely Hairy Groupies a Alžběta, kteří bavili diváky cca do 15,00 hod, kdy v programu nastala na poslední chvíli změna. Kvůli onemocnění covid jednoho z členů kapely Anacreon vystoupili mladoboleslavští Seven v čele s Tomášem Karglem. Sice bylo uplakané počasí, taky proběhlo pár pláštěnek, ale na tvářích lidí byl vidět úsměv a nadšení, a trocha deště jim na elánu neubrala oni o milimetr. A do areálu, jak jsem koukala, se nevlezla už ani myš. Fakt narváno! A nedivím se.

Blíží se 17 hodina a s ní Aleš Brichta Project. Možná, stejně jako já, byla hromada lidí zvědavá, jak se Aleš tohoto vystoupení zhostí. Nemá cenu rozepisovat, jak a co, dobře všichni víme, čím si posledních pár let prošel a prochází, komentovat jeho zdravotní stav je taky asi zbytečný. A musím říct, nemělo to chybu! Co na tom, že mu občas vypadlo slovo nebo kus textu, lidi to prostě „dořvali“. Pro mnoho z nás bylo tohle vystoupení srdeční záležitost, a čert vem bludy, které napsal ve své knížce Ztráty a nálezy. Jak sám pravil, jsou to jeho pocity a vzpomínky, i když asi nakrknul a zklamal dost lidí okolo sebe. Ale tady jde o muziku. Kdyby se v areálu na vystoupení sedělo, děkovačka by byla určitě ve stoje! Nechte vlajky vlát zpívala opravdu celá zahrada a na konci Alešova vystoupení znělo ALEŠI DĚKUJEME! ještě dlouho. No, viděla jsem i slzy v očích a navzdory horku a dusnu jsem fakt měla husí kůži. Nádherný. Aleš prostě ikona českého bigbítu byl, je a navždycky bude.

Následovala další hvězda večera, kterou bylo seskupení Trautenberk. Co k jejich výkonu napsat? Snad jen to, že tolik elánu a pozitivní energie jsem snad u žádné kapely ještě neviděla. A ještě k tomu zpěv! Klobouk dolů. V tomhle počasí to bylo opravdu na metal. Byl to fakt cirkus se vším všudy, a to v pravém slova smyslu. Kdo byl, tak ví, že se na podiu i kouzlilo. 

Čas se krátí a před námi jsou už jen dvě kapely a vyhlášení Nejoriginálnějšího fans, vyhlášení Nej divácké kapely a nakonec celého jubilejního 10. ročníku je pro diváky připravena Laser show.

Škwor. Od cca 21.00 hod bylo podium jejich. Na hudební scéně se pohybují od roku 1998. V roce 2000 poprvé hráli na soutěži Rock Made In Gambrinus pod názvem Skwar a světe div se, vypadli hned v prvním kole. Tehdy pořadatelé zkomolili jejich název na Škvor a skupina si tento tvar od roku 2001 ponechala i s dvojitým w. Od té doby si dokázali vytvořit pevnou fanouškovskou základnu, vydali nespočet alb a lidé je milují. Což bylo vidět i tady. Jejich rockovou baladu Síla starejch vín odzpívali lidi skoro celou sami a byl to takovej hukot, že mi přišlo, že se musí zpívat i v Hořicích na náměstí. Prostě paráda.

A máme tu konec. Asi hodinu před půlnocí nastupují na podium Dymytry. No názory protichůdné. Za někoho úžasný, někdo byl zklamaný, řešilo se to, jestli zpěvák je opravdu Honza Macků, že prý dechovka, nové písničky nic moc … co člověk to prostě názor. Holt, když přijde na akorát, český národ je expert na všechno, co se zrovna hodí. Ale za sebe mohu napsat, že se mi vystoupení líbilo. A jejich taneček na závěr byl prostě bomba. Ale není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.

A co napsat na závěr? K mému překvapení bylo docela zajímavé umístění kapel. Na 3. místě se umístila Doga, druzí byli Dymytry a 1. místo obsadil Komunál. Ale o mě to není! Vše je o lidech. A těm patří velký dík. O lidech, kteří milují českej bigbít a jsou schopni jet stovky kilometrů na festival, o lidech, kterým nevadí zima, déšť ani šílený vedro a jdou si zazpívat a pobavit se. Dále veliké poděkování všem kapelám, které, zvlášť v tohle počasí, předvedly nadlidský výkon a vydaly ze sebe to nej, aby pobavili své fans. A v neposlední řadě obrovské poděkování pořadatelům Bobině a Zdenku Lhotovým, Janě Hejčové a všem lidičkám, kteří se podíleli na pořádání festivalu. Smekám pomyslný klobouk. Vše šlapalo jako hodinky. Teď už bych se pouze opakovala, pocity nádherné, opět nezapomenutelné zážitky a jediné, co ještě chci napsat je – Ahoj za rok, Legendy!

Pro Rockpalace Blancherose