Jedenáctý The Legends Rockfest se odehrál v Hořicích

  • Číst 7399 krát

Festival je již pár týdnů za námi, a proto si připomeňme, jak probíhal. Nádherný zahradní areál festivalu přivítal zhruba pět tisíc návštěvníků, kteří během tří dnů tleskali 16 interpretům.

ČTVRTEK

Už při příjezdu na louku, kde jsme si manželkou chtěli rozbalit stan, jsme měli velkou kliku. I když jsme vyjeli včas a na místě byli v ten správný čas, louka už byla plná skoro do posledního místa. Dost nešťastně jsme se loučili s vidinou klidného spaní a přemístění na druhou louku, ale naštěstí jsme potkali kamarády ze sousední vsi Velký Třebešov a ti nás navedli, že si máme postavit auto za jejich vůz a proskočit o dvě řady dál, kde je místo pro stan. Paráda, tohle nebyla špatná volba. Začali jsme stavět náš příbytek a z druhého konce louky přišla naše známá z Náchoda, jestli by se s manželem nemohli k nám přifařit. Samozřejmě jsme souhlasili, a to byl fakt šťastný okamžik, protože zbytek festivalu jsme strávili jako jedna velká parta, která se zná léta a má spoustu společných známých. Hodně jsme se nasmáli a pivo mezi námi taky teklo proudem.

No ale přijeli jsme hlavně kvůli muzice. Na čtvrtek pořadatelé připravili zahřívací párty s Milošem Meierem a jeho programem Drumming Syndrome. Areál Zahrada už od začátku byl plný lidí a takový dav nikdo nečekal. A to byl trošku kámen úrazu. Otevřený byl snad jenom jeden výčep, vše ostatní bylo ještě zavřené. Měla to být zahřívací party, nic moc velkého. K jídlu byl k dispozici pouze buřt, který jste si mohli opéct na ohni. Fronty na pití byly ve čtvrtek strašný. Tohle se vážně nepovedlo.

DRUMMING SYNDROME 1

Naopak musím pochválit pořadatele, že se za podcenění situace omluvili prostřednictvím proslovu Zdeňka Lhoty. Prostě se to stalo. Zdenda se svým týmem se snažili, co to šlo. Když mi v pátek ráno řekl, že ještě dopoledne provede odborná firma mimořádný servis na toalety, protože ty už po první noci přetékaly, skutečně se tak stalo a před polednem byly „toiky“ vyprázdněné a umyté. Původně byl úklid sociálek v plánu na sobotní ráno. Palec nahoru! Až do nedělního rána taky vydržela čtyřkubíková nádrž s užitkovou vodou, takže se bylo taky kde opláchnout.

Letošní festivalovou novinkou byly zahradní sprchy v Areálu Zahrada. Ty byly šikovně sestavené z palet. Byli jsme je omrknout hned po příjezdu a nevypadalo to vůbec zle. Areál festivalu je nádherný a tohle mu dosud chybělo. Jsem rád, že se pořadatele snaží prostor dovybavit a stále vymýšlí nové věci.

Zpět k Milošovu setu. Svoji bubenickou exhibici proložil mluveným slovem, když vysvětlil, co bude hrát a proč. Zazněly tak hity světového rocku i popu. Zajímavá kombinace. Miloše Meiera znám opravdu dlouho. Je to kluk od nás z okresu, kde začínal jako náctiletý bubeníček v kapele INVASION TO PRIVACY, a to ještě ani snad neměl občanku. Vyrostl z něj jeden z nejlepších bubeníků u nás, navíc je to velký šoumen. Jen tak dál.

DRUMMING SYNDROME 3

Večer jsme si se ženou zašli na jídlo do města, kde byl v 9 hodin otevřený asi jen kebab, ale ten fakt stál za to. S lítostí jsme shledali, že náš oblíbený hotel s výtečnou kuchyní na náměstí v Hořicích je zavřený, takže zítra vyrazíme na oběd jinam. Noční klid rušila parta lidí, která měla v kempu karavan a dieselovou centrálu, která poháněla hodně slušnou hudební aparaturu. Muzika duněla někde do dvou hodin. Nic moc, ale přežili jsme a ráno vysvitlo opět sluníčko, tak se nikdo moc nemračil.

PÁTEK

Páteční programu festivalu byl naplánovaný až od 14 hodin. Do té doby jsme si pěkně poklábosili s Náchoďáky v kempu. Každou chvíli někdo došel pro pivo, takže bylo veselo. Tahle společnost byla vážně fajnová.

Jako první hrála nám dobře známá kapela ANACREON, která se na scénu vrátila po mateřské dovolené zpěvačky Veroniky Krejzové. A Verča je takové usměvavé sluníčko plné energie, které strhlo nejen kapelu ale i publikum. Kapele to šlape, proto jsem si zašel pro jejich aktuální CD „Svědomí“ a nechal si ho od všech podepsat. Těším se na další setkání s ANACREONEM. V Hořicích se jim fakta dařilo.

ANACREON 2

Pak vystoupila kapela #ČERNÁ, která má určitě velký potenciál. Tu jsme viděli již při výročním koncertu ARAKAINU v hale O2 Universum a už tam nás tahle parta zaujala. Některé písně jsme už tedy znali. Řekl bych, že #ČERNÁ trošku přitvrdila. Moderní melodický rock metal se mi dost líbil a určitě jsme se s kapelou neviděli naposledy. Myslím, že tahle muzika bude ještě hodně slyšet.

ARAKAIN 1

Následoval náš oblíbený ALKEHOL, který jsme před týdnem viděli v Náchodě na Pivobraní. Tahle letitá parta hraje furt to samé, prostě celé je to „O chlastu“, kluci sem tam odbočí i jinam, a to je taky fajn muzika. Na ALKEHOLU je vidět, že je hraní baví a fanoušci je mají rádi. V Hořicích zazněly všechny zásadní hity. Jsem rád, že kapela po letech oprášila skoro akustický hit „Pivo dělá hezká těla“.

ALKEHOL

Pak přišel na řadu ARAKAIN, který jsme viděli taky na Pivobraní. V Hořicích si ALKEHOL s ARAKAINEM prohodil pořadí. Druhá jmenovaná kapela navíc přehrála úplně jiný set než před týdnem. Takový luxus si dovolí málokterá skupina. V Náchodě zazněly spíš novější věci. V Hořicích to byl klasický festivalový set, kdy se do jedné hodiny musel vejít nové kusy i letité hity. Hořický set se mi líbil rozhodně víc.

WALDA GANG není mým šálkem kávy. Celé mi to přijde jako opakovaný vtip. Už jsem to psal několikrát, přiznávám, že i ode mě to může být opakovaný fór. Vadí mi, že kapela používá velké množství samplovaných zvuků, takže to v podstatě celé zavání playbackem. Neříkám, že Waldovci hrají z playbacku, ale rozhodně to k tomu nemá daleko. Protože zazněly opravdu velké pecky, které zná každý, tak jsem si nakonec Waldu i já užil a docela jsem si s chutí zazpíval. Publiku se kapela vyloženě líbila, takže vlastně není co řešit. Jednou nebo dvakrát za rok tuhle produkci klidně zkousnu.

IMG 6409

Pak se zhoršilo počasí a začalo pršet. Proto jsme si vystoupení KOMUNÁLU poslechli ze sucha auta. Není nad to si na koncertu občas opřít záda. Předpověď meteorologů na zbytek večera nabyla příznivá, takže nebyl zrovna čas na hrdinství. Z toho, co jsem slyšel, tak KOMUNÁL přehrál svůj typický set, ve kterém nechyběly největší hity. Holt se na kapelu půjdu podívat příště někde jinde. Slibuji, že se letos ještě někde uvidíme!

Jako poslední v pátek vystoupili DE BILL HEADS, na které jsme se se ženou vyloženě těšili. Tenhle liberecký „děd band“ jsme viděli naposledy před dvěma týdny na Tropické charitativní pouti v České Skalici, kam tahle parta jezdí dlouhá léta a našla si zde věrné fanoušky. DE BILL HEADS v Hořicích hráli za nepříjemného deště, svůj set neošidili, takže došlo na všechny naplánované písničky, které s kapelou řada fanoušků odzpívala. Opět jsme si hodně zazpívali. A že tohle nebyla fajnová tečka za pátečním programem? „Ani náhodou“.

SOBOTA

Noc na sobotu proběhla podstatně klidněji. Zmíněné partičce s elektrocentrálou asi došel dech, takže byl v noci slyšet pouze přiměřený ruch u stánku v kempu. V sobotu opět vyšlo sluníčko, takže jsme sušili, co nám v pátek zmoklo. Po zbytek dne panovalo velice příjemné a teplé počasí.

Hudební program byl zahájen již v 11 hodin, kdy vystoupila kapela EPIDEMY. To jsme ale ještě s přáteli vedli moudré řeči nad chytrou vodou a dost jsme se u toho nasmáli. Výkon EPIDEMY opravdu hodnotit nemohou. Na tu dálku jsem toho moc neslyšel. Kapele se tímto omlouvám. Kamarádi, co tento set viděli EPIDEMY chválili. Snad se uvidíme jindy.

V půl jedné jsme už u „stejdže“ nechyběli. Těšil jsem se totiž na vystoupení dívčí kapely LORETTA z Brna. Nesluší se prozrazovat věk hudebnic, ale tyhle holky hrály už v devadesátkách, kdy vyšla jejich první deska, kterou mám velmi dobře naposlouchanou. Holkám to navíc pořád sluší a hraje výborně. Z debutu zazněly ty nejzásadnější pecky jako třeba „Hrobník“. Hrály ale i novější věci z desky „Návrat“ a zazněla i jedna novinka. Po jejich vystoupení zakladatelky LORETTY zpěvačku Darju Hrubou a Pavlu „Múzu“ Horňákovou vyzpovídal vtipný moderátor festivalu Olda Tamáš. Ten opět na festu perlil. Holky prozradily hodně podrobností o své činnosti. Moc jim fandím.

LORETTA

Pak vystoupila parta jménem JACKER´S, kterou jsme taky viděli na čtyřicátinách ARAKAINU. O téhle skupině ještě určitě uslyšíme. Jede prostě na „Plný plyn“ a boží „Mlýny“ to prostě vidí. Moderně střižený metal, výtečné výkony muzikantů, kteří prostě umí rozjet pořádnou show. A když tomu přičtu výtečného zpěváka Marka Dostála a hostující zpěvačku Karolínu Vrbovou, dává to prostě muziku, která se mi hodně líbí. Tady prostě vidím potenciál do budoucna.

Konečně jsme naživo viděli i kapelu PANOPTIKO, o kterém pějí redakční kolegové chválu, další kamarádi ale říkají, že se to poslouchat dá, ale koukat na to živě nechtějí. Eskadra s tajemnou vizáží vystupuje v karnevalových maskách a jejich identita je známá pod pseudonymy. Za mě teda musím uvést, že mě PANOPTIKO příjemně překvapili. Musím si je víc naposlouchat. Ale jedno vím jistě, tohle jejich „Poslední tango“ nebylo naše poslední setkání. Kapela navíc vyhrála hlasování o nejlepší skupinu The Legends Rockfestu a prý vyhráli o parník. Zřejmě to není náhoda. Byla to skutečně strhující show.

362749435 3776249455924578 3338948988408208301 n

Následují veselou až převeselou partičku TRAUTENBERK už jsem viděl několikrát. Tohle opravdu není můj půllitry piva. Kapela ze Šumavy si dělá šoufky, které mi moc nesedí. „Starý Potužník“ je pěkný hovado stejně jako hajnej, co sežral našeho psa. No, lidi se bavili. Já moc ne, ale oceňuji originální show, kterou TRAUTNBERK provozuje. Třeba tomu ještě přijdu na chuť.

A jdeme pomalu do finále. Zbývaly už jen tři kapely. Jako první z nich vystoupil oblíbený HARLEJ. Ten chystá novou desku „Zatím je to dobrý“, která vyjde v pátek 13. října. HARLEJ mám rád. Tahle parta umí zahrát vesele i vážně. Muzikantsky to prostě ladí. Má talent napsat opravdu chytlavou muziku a chytrý text. To každý muzikant rozhodně neumí. Tonda Rauer se obklopil hráči, kteří tvoří skvělý tým. Tomášovi Hrbáčkovi to stále zpívá skvěle, takže se těším na novou fošnu. Na podzim pojede HARLEJ klubové turné, takže se určitě někde ještě letos uvidíme.

HARLEJ 2

ŠKWOR mě někdy baví, jindy zase ne. V Hořicích mě kluci bavili. Přehráli snad všechny největší hity i některé pecky z poslední desky, které zase až tak moc naposlouchané nemám. Musím ale zmínit jednu výtku a tou jsou opět samply a možný playback. ŠKWOR ale určitě bude hrát podobnou muziku i nadále. Tenhle mustr prostě funguje a lidi to baví. S chutí jsme si opět zazpívali. Ke konci mě ale už zmáhala únava, takže mě hodinová pauza před poslední kapelou vyloženě děsila. ŠKWOR měl úžasnou pódiovou úpravu. Tyhle kluci prostě hudbě dávají hodně. Za mě palec nahoru!

ŠKWOR 1 

DOGA ale oproti zveřejněnému line-upu začala hrát o pár desítek minut dříve. Trošku jsem nepochopil její letošní vybavení stage. Blikající a mrkající lebky vypadají dost divně. Nicméně Izzy a spol přehráli zásadní hity, nechyběl výlet do jejich rodného pohoří „Beskydy“ ani trip za oceán na „Route 66“. DOGA patří ke koncertním jistotám. A v Hořicích tuhle pozici plně obhájila. Tohohle pejska mám fakt rád, štěká a nekouše. Zážitek z jeho koncertu mi fakt kazila značná únava, kdy už jsem se viděl ve spacáku. Za to ale kapela nemůže. DOGU hodnotím kladně! Příště si spolu „zaštěkáme“ zas.

Ještě se zmíním o jedné drobnosti. V průběhu pátečního vystoupení ALKEHOLU mě polil pivem mladík, co stál za mnou. Neudělal to schválně, zasmáli jsme se tomu a dali se do řeči. V sobotu se témuž borcovi povedlo to samé, a to už se smála celá jeho parta z Karviné a Českého Těšína. Loučili jsme se jako staří známí s tím, že se za rok uvidíme v Hořicích znovu. I taková přátelství vznikají na neuvěřitelně pohodovém festu v Hořicích. A doufám, že se za rokna Zahradě potkáme i s kamarády z Náchoda a Velkého Třebešova, stejně jako s přáteli z dalších měst a obcí. The Legends Rockfest v Hořicích je už dávno legendární a na setkání s touto legendou se za rok budu zase těšit.

Pro Rockpalace Honza Holý