Dojmy z Winter Masters of Rock 2021

  • Číst 6400 krát

Zlín, hala Datart, 27.11.2021
I v probíhající další covidové vlně jsme se naštěstí v současné koronakrizi dočkali tohoto tradičního zimního hudebního festivalu ve Zlíně. I když avizované severoamerické kapely odřekly svoji účast a na poslední chvíli zrušila svoji účast i slavná finská Sonata Arctica, tak patří dík Pragokoncertu a hlavnímu pořadateli Jiřímu Daronovi za to, že tuto poslední letošní větší rock/metalovou akci u nás dokázal uspořádat, přestože kapacita haly byla omezena na 1000 diváků a pro všechny musela být rezervována místa na sezení.
Rock/metalových festivalů se rád účastním i kvůli tomu, že na těch větších vždycky poznám kapely, které jsem zatím neviděl a jejich tvorbu neznám, přestože na těchto akcích kapely, až na některé zahraniční výjimky, hrají pouze zkrácenou verzi svého koncertního programu. U svých nejoblíbenějších kapel, které už dobře znám, dávám přednost jejich plnohodnotným koncertům, pokud je u nás uspořádají v rámci svých turné.
První kapelou letošního Zimního MoR byla česká čtveřice Power 5 ve složení kytara, basa, bicí a sólo zpěv. Hodně se mi líbil zvuk kytaristy, baskytarista sice většinou hrál jen základní tóny, ale zato hodně rychle, bubeník hrál přesně a odvedl si svoje, i když přechody hodně šetřil.
Zpěvák byl výborný, ale trochu mi chyběly sborové vokály, když už basista hraje jednoduše. Každá česká metalová kapela však nemůže být pěvecky na úrovni Sebastienu. Power 5 je podle mě na české poměry nadprůměrná kapela a tak jsem si taky koupil jejich CD Adrenalin, které zde bylo k mání a jeho poslechem se občas doma potěším.

Jako druhá kapela zahrála poměrně známá ruská Amalgama, která má výborného zpěváka s vysoko položeným hlasem. Kapele to "šlape", i když kytarista, basista a bubeník podávají jen průměrný výkon. Většina jejich skladeb má rychlé tempo. Klávesista je hlavně showman s maskou s rudými vlasy a s přenosnými klávesami na krku.
Na této kapele oceňuji, že kytarista i basák a občas klávesák zpívají ve sboru. Tvorba Amalgamy mě ale neoslňuje natolik, abych si kupoval její alba nebo s nadšením chodil na její koncerty, i když na žádném fesťáku určitě neurazí.

Jako třetí kapela letošního Winter MoR zahrála podle mě nejlepší slovenská symphonic metalová kapela Symfobia, které už dlouho fandím, na jejíž vystoupení se vždy hodně těším a držím těmto sympatickým muzikantům a dvěma krásným zpěvačkám palce, aby se jim každý koncert vydařil. Poprvé jsem Symfobii uviděl a "objevil" před více než dvěma lety na 4. ročníku mezinárodního festu Rock Heart v Moravském Krumlově, jehož nepoctivý a nepříliš schopný pořadatel brzy potom zkrachoval, ale štafetu tradičních letních rockfestů v zámeckém areálu v M. Krumlově letos naštěstí převzal Pragokoncert. Tehdy hrála Symfobia se dvěma kytaristy, baskytaristou, klávesistou a druhou zpěvačkou vedle Eriky Strečkové byla výborná Simona Janovičová. V současné sestavě Symfobie už hraje jen jeden kytarista a Simonu nahradila krásná Dominika Hodáňová. Na postech ostatních nástrojů nedošlo ke změnám. Je pravda, že se mi víc líbil zvuk kapely se dvěmi kytarami, ale každá rock/metalová kapela, která má v sestavě klávesistu i sólové zpěváky, si musí vystačit s jedním kytaristou a Peter Varga je hodně dobrý kytarista, který může bez problému nahrát ve studiu dvě kytary, takže na albech pak může být zvuk kapely náležitě bohatý. Symfobii se koncert letos ve Zlíně hodně vydařil a zvuk kapely byl naštěstí lepší než v létě na Ostravě v plamenech.
Pro mě byla jedinou kaňkou na koncertě Symfobie nepříliš povzbudivá vizáž klávesisty Františka Molnára, zakládajícího člena kapely a jejího hlavního skladatele hudby. Svůj mohutný "pivní mozol" sice částečně skrýval za svým nástrojem, ale je škoda, že na rozdíl od ostatních členů kapely o svoji fyzickou kondici a vizáž více nedbá. Opravdu se obávám, že by ho mohl dřív nebo později postihnout infarkt či mrtvice, pokud na své fyzičce více nezapracuje, měl by velké štěstí, kdyby si nemusel léčit diabetes II. typu a vysoký krevní tlak.

zlin rockpalace 1

Jako čtvrtí v pořadí vystoupili Italové Elvenking, které jsem doposud neznal a byl jsem na ně hodně zvědavý. Kapelu tvořili dva kytaristé, houslista, basista, bubeník a sólový zpěvák. Jejich hudba mě nijak zvlášt nezaujala, ale housle byly docela dobrým zpestřením hudby kapely, i když sólová kytara by je mohla dobře nahradit v případě, že by hrála zajímavé melodie, pokud by měla v sólech stejně dobře nazvučený nástroj jako houslista. Oba kytaristé zpívají ve sboru s frontmanem, což hodnotím vždycky kladně.
Kytaristé měli v sólech slabší zvuk, ale v případě dvojhlasů v sólových partech to bylo dobré.

V 18:00 začala hrát rakouská kapela Visions of Atlantis, což je hodně známá a populární kapela hrající melodický symfonický metal, kterou tvoří
kytarista, basista, bubeník a dva dobří zpěváci s vydatnou podporou symfonických samplů. Za mě nejde o nic výjimečného, ale taky nic špatného v symfonickém a melodickém metalovém stylu. Na žádném festu neurazí, ale za mě průměrná produkce, i když zpěváci zpívají výborně a hlavně zpěvačka je nejen krásná, ale taky má výborný hlas.

Po Visions or Atlantis se začalo chystat vystoupení mně doposud neznámého německého bandu The Unity. Na pódiu se objevila tradiční velká kytarová a basová komba značky Marshall, což dávalo tušit, že uslyšíme starý poctivý heavy metal. Dva dříve narození kytaristé, basista a mladší vysokohlasý zpěvák i mladší bubeník bandu The Unity odehráli vynikající koncert. Ze všech kapel celého festu se mi líbili tito Němci nejvíc a jsem moc rád, že jsem takový výborný heavy metalový band poznal. Sympatický mladý frontman se staršími kytaristy a mladším bubeníkem mě opravdu nadchnuli. Budu si muset objednat v nějakém e-shopu alespoň dvě jejich alba, abych si jejich metalový nářez mohl taky užít doma.

zlin rockpalace 2

Ve 21:00 začala hrát jako druhá německá kapela Freedom Call, kterou jsem poprvé viděl a slyšel před pár lety na Ostravě v plamenech. Jde už o dlouho známou rock/metalovou kapelu tvořenou dvěma kytaristy, z nichž jeden je současně sólovým zpěvákem a dalšími členy bandu jsou samozřejmě baskytarista a bubeník. Hrají pozitivní muziku, která má blízko k speed metalu, jsou hodně populární a dobří na každém festu. Hodně se mi na nich líbí, že druhý kytarista i basák zpívají ve sboru s frontmanem, který má dobrý hlas ve střední poloze.
Je to opravdu sympatická kapela, i když za mě až moc pozitivní, která však nejen české publikum dobře baví. Na pódiu se během koncertu dokonce objevila i černá dámská sexy podprsenka. Refrén jednoho hitu "Hálejuja hévy métl, háleluja frídm kól" si s kapelou zpívalo i nadšené obecenstvo. Já osobně však dávám přednost jiným metalovým hudebním stylům.

Na závěr letošního Winter Masters of Rock začal v 22:40 vrchol programu v podobě koncertu velmi populární a oblíbené finské folk metalové kapely Korpiklaani. Finové v sestavě akordeon, housle, kytara, baskytara, bicí a sólo zpěv zahráli s velkým nasazením a publikum se dobře bavilo. Folk či dance metal není zrovna můj šálek kávy a tak jsem si jenom smutně vzpomněl na to, že ještě před týdnem platilo, že letos vystoupí ve Zlíně i výborná finská Sonata Arctica, která hraje hudbu mého srdce.

Jakkoliv mám určité výhrady k panu Daronovi kvůli jeho výběru kapel, které zve či nezve na velké rock/metalové festivaly pořádané u nás Pragokoncertem, tak v případě letošního Winter Masters of Rock jsem mu velmi vděčný za to, že se rozhodl v dnešní koronakrizi tento rockfest uspořádat. Nejen já jsem se letos na této akci ve Zlíně dobře bavil a nevadilo mi, stejně jako většině ostatních návštěvníků, že zde nehrály ty největší zahraniční či české rock/metalové hvězdy. Patří velký dík všem, kteří se na pořádání letošního Zimního Masters of Rock podíleli, a hlavně všem muzikantům díky za výborné výkony a za to, že se nebáli v dnešní covidové době do Zlína přijet.

Nakonec ještě nemohu nezmínit občerstvení na letošním Winter Masters of Rock ve Zlíně, které mi maximálně vyhovovalo stejně jako v případě všech rockfestů pořádaných Pragokoncertem na Moravě. Když na festu hraje nějaká kapela, jejíž hudba mě nebaví, tak si alespoň užiji jídlo a pití, které lze zakoupit mimo přestávky bez delšího čekání ve frontě. Jako milovník kvalitních ovocných pálenek si vždy hodně pochutnávám na výborné hruškovici ze světoznámé vizovické likérky, která se zde navíc podává v každém panáku ochucená o kousek hrušky napíchnuté na špejli s reklamní vlaječkou. Já sice ty vlaječky nesbírám, ale vždycky mě pobaví, když uvidím návštěvníky festu obojího pohlaví se spoustou vlaječek zapíchnutých do vlasů, vousů, čepice nebo klobouku a žasnu nad tím, že se stále bez problému drží na nohou, ale uvědomil jsem si, že ty vlaječky dostávají i od kamarádů. Čepované pivo mé oblíbené značky mám velmi rád a byla tady k dostání desítka i dvanáctka, jenom mi trochu chybělo čepované neochucené nealko, který se mi k panákům tvrdého alkoholu hodí víc než normální pivo, ale zvládl jsem to i s pivem desítkou. Co se týká jídla, tak jsem si hodně pochutnal na svých oblíbených smažených bramborácích, které byly k dostání jak s uzeninou, tak bez ní, ke kterým mi akorát trochu scházelo zelí, o které však většina lidí nemívá zájem. Milovníci masa si zde mohli pochutnat jak na klobásách z udírny, tak na mase pečeném na rožni. Návštěvníci festu, kteří nestáli o teplé jídlo, se zde mohli jako obvykle najíst chlebů s různými pomazánkami.
Takže co se týká jídla a pití mi jako obvykle na festech nebo koncertech tvrdé rockové a metalové muziky pořádaných Pragokoncertem nechybělo vůbec nic a těším se, že se příští rok zase zúčastním nejen zimního Masters of Rock ve Zlíně a letního Rock Castle v Moravském Krumlově, ale taky konečně po covidu taky velkého letního Masters of Rock ve Vizovicích.

pro Rockpalace: Honza Kubín, 28.11.2021