Hořické Legendy dělají velkou čest svému jménu
- Číst 4708 krát
Konečně čtvrtek 19.07. a nastal den D, na který jsem se těšila snad celý rok víc než na Vánoce. Pobalit věci, proletět bytem a hurááá do Hořic. Cesta po dálnici je kupodivu v pohodě, nikde žádné kolony, a tak cca za 2 hoďky jsem na místě. Už když vcházím do kempu, vidím okolo sebe poměrně dost nedočkavců jako já, co sem přijeli už o den dříve, stejně tak jako pár známých tváří. Monstrózní podium už stojí, postavené stánky připravené, obrovské plakáty vítězných kapel, které v minulosti získaly srdíčka návštěvníků po obou stranách plochy a tomu všemu vévodí velký oranžový jelen – znak Jägermeister. I když se dodělávají pouze drobnosti, stejně je tu mumraj jako na mraveništi. Vše prostě musí být perfektní. A ono bude, tak jako vždy! Musím říct, velká čest organizátorům. Jen to počasí trochu zlobí, je zataženo, fouká vítr a do středy prý mohutně pršelo. Budu držet palce, tenhle úžasnej festák za to stojí, aby „trefil“ počasí.
zeměkoule s kapelami, které kdy hrály na Legendách a Mates Dymo
Procházím stanovým městečkem a už mám krásné mrazení v zádech, určitě to taky znáte. Vpravo mají zarezervovaná místa fans Komunálu, vlevo Dymytry a všude zní muzika, lidi se baví. Je krásné, když vám cizí lidé u stanu řeknou – ahoj…tady jsme všichni na jedné lodi, prostě pecka. Stavím stan a jdu se ještě podívat na plac. Potkávám Zdeňka Lhotu, organizátora toho festivalu. Prohodíme spolu pár slov, ale moc ho nechci zdržovat, má práce až nad hlavu. Vracím se zpět, ať to těšení se na zítřek rychle zaspím. Už aby byl pátek!
a hlasujeme o nejlepší kapelu
Ráno nás všechny probouzí sluníčko, jako by to bylo objednané. Už dopoledne bylo parádní sledovat davy lidí z celé republiky v Hořicích na náměstí, jak od vlaků a autobusů míří k místu děje, včetně kolon aut, které mířily za stejným cílem. Brány se slavnostně otevírají a areál se plní před očima. Potkávám malého „Dymytráčka“ s tatínkem, který si tohle opět nemohl nechat ujít, tak jako loni. A já to chápu – mimo jiného se pořádá soutěž o Nejoriginálnější fans festivalu – budu mu držet palce, je fakt úžasnej.
V 16.hod to vše vypuklo. K mému velkému a musím podotknout milému překvapení na podium vstupuje nový moderátor a uvádí kapelu F.A. KING, která celý festival zahajuje. Snad tato nová posila Legend svou úlohu zvládne na jedničku s hvězdičkou. Moderátorka v minulém ročníku si chudák vysloužila nálet kelímků piva … holt slogan „Legendy, Legendy nejlepší jsou od Zdendy“, kterým se pokoušela rozezpívávat dav se moc neujal.
Druhou kapelou, která je na programu, je kapela AHARD. Tuhle partu znám, ale naživo jsem je ještě neslyšela a nemají chybu. AHARD do nás pouští heavy metal a Jeki a spol, ač jsou zde poprvé fantasticky „rozjíždějí“ publikum. Lidé pod podiem se baví, zpívají, tancují a atmosféra je opravdu moc moc fajn. Závěr AHARD patří cover od Helloween – I Want You…znají všichni a stejně tak všichni zpívají. Premiéra AHARD za jedna!
LIMETAL s „křížkem po funuse“ opravdu nepřichází. Za plachtou LIMETAL se ozývají první tóny notoricky známého intra ze starých časů, když se tahle parta jmenovala ještě CITRON, že by vtip??. Padá plachta a intro vystřídá kulometná palba bicí artilerie Veroniky, které zdárně sekunduje kytara Jardy Bartoně. Dva kopáky to hrnou do nás a je to jiný level, než dřívější "tluče bubeníček, tluče na buben", který jsme kdysi byli zvyklí v této skladbě slýchávat. Nebyl to vtip, LIMETAL nachystal opravdu velké překvapení! Legendární Ocelové srdce je úvodním otvírákem LIMETAL pro jeho dnešní večer. Několika tisícový dav se ihned dává do zpěvu s Fanym…Den střídá den, na cestách, my hrajem dál, koncert náš, srdce žárem sálá, zní ocelí, sílu dá, sál rozezní a pak následuje jejich další překvapení – Zahradní slavnost se dnes chystá…, lidi doslova šílí. A já taky. Zpívám a běhá mi mráz po zádech. Je čas i na Ameriku a další skladby z posledního alba. LIMETAL zase postoupil oproti minulému ročníku o pomyslný schůdek výše.
Limetal s Ocelovým srdcem šokovali Legendy
Bohužel následuje asi 40 minutový výpadek proudu a ten posunuje vystoupení „ Visáčů“. Na podium vchází moderátor, který se snaží nažhavený dav udržet v kondici. No, je to takové nemastné, neslané ale fakt je, že kelímek s pivem nepřiletěl, tak asi dobrý. Klobouk dolů, já bych tam nevlezla. Konečně proud opět jde a přichází punková smršť v podobě Visacího zámku. Tuhle punkovou legendu nemá snad ani cenu představovat. Co dodat? „ Jede traktor, je to Zetor“, „Známka punku“ a další pecky řvou opravdu všichni. Dokonce několik punkerů s nepřehlédnutelnými číry dole v kotli se pouští do poga.
A maraton pokračuje další bombou. Na podium za zvuku intra a tance světel vchází Protheus a Dymytry začínají svůj part Z pekla. Škoda, že okleštěnou o úvod, který dodával skladbě tu správnou atmosféru. K tomu vystoupení nemám co dodat. Protheus vítá a zároveň děkuje své Dymytry rodině, zazní osvědčené a v turné prověřené pecky, včetně nejnovější klipovky Pot a krev a já se moc těším na svou oblíbenou „S nadějí“. Lidé zpívají, prostě se to dole vaří. Skvělá atmosféra, kterou jsem snad nikde jinde než na Legendách nezažila. Bavíme se!!
Dymytry netřeba představovat
Jako poslední v pátek vystoupila kapela ALKEHOL. I když je už okolo půlnoci, nic to neubírá na intenzitě a nadšení davu pod pódiem. Opět zpěv s kapelou, aplaus no co dodat? Naprosto luxusní zakončení pátečního programu. A jde se rychle spát!
Sobota a s ní budíček v 4.50hod. Bohužel nechtěný! Ve stanovém městečku se ozývá z jednoho auta na plné pecky Komunál. Tuhle kapelu miluju ale v pět ráno vážně ne. Nadávám jak špaček, strkám hlavu pod polštář a snažím se ještě usnout. No moc to nejde a tak si čtu. To je tak, když si člověk chce ráno trochu přispat. Sprcha, snídaně a jdu se podívat na plac. Vidím Zdeňka Lhotu, jak s ostatními sbírá kelímky a všechen ten bordel, aby bylo vše připraveno, až v 11 hod začne „ druhé kolo“. Někdy se divím, proč jsou lidi takový prasata. Přitom všude kolem dost odpadkových košů, stačí se natáhnout nebo udělat dva kroky. Ale ono je asi lepší, hodit kelímek od piva pod sebe. On to někdo uklidí. Ach jo! Jdu mu pomoct, coby ne že jo, ruce mi neupadnou. Povídáme si a musím říct – obrovský respekt před tímto pánem!!!! Většina z nás nemá ani nejmenší tušení, co to znamená takový festival pořádat, už jen to všechno zorganizovat, poshánět, domluvit …no nedala bych to. A když už to všechno je, tak spoléhat na to, aby vyšlo počasí. A to nepočítám nervy a nemálo skoro probdělých nocí. No fakt poklona. Legrace na tom je, že když v průběhu dne na sebe ještě pak narazíme, Zdeněk řeší, jestli se do areálu kempu všechny ty lidi vejdou. Docela sranda! Většina organizátorů festivalů řeší pravý opak!!!
Jako první na sobotním programu je kapela NUKLEÁRNÍ HOVADA a po ní následuje RAZZ. Přiznám se, že tyhle party znám jen podle jména a hudba mě moc neoslovila, což není vůbec důležité. Daleko důležitější je to, že se líbí lidem a navzdory opravdu velkému horku už jich několik desítek stojí pod pódiem a baví se. Procházím areálem, ve velkém stanu sleduju partii rockového pexesa, další krásná „maličkost“, kterou manželé Lhotovi vymysleli, aby ten jejich festival byl jiný. A stačí se rozhlédnou kolem sebe – 5m metrové paravany vítězných kapel, 7m vysoký obelisk s orlem, všude po areálu panely s fotografiemi z minulých ročníků, momentky, jak zachytili návštěvníky různí fotografové, odpočinkové zóny, skvělý catering…
To, co potom následuje, je rockový uragán. Nevím, jak bych to jinak nazvala. Vystupují KOMUNÁL, ARAKAIN, TRAUTENBERK, DOGA, TRAKTOR, HARLEJ a vše uzavírá GATE SRASHER. Neuvěřitelný!
Luboš Suchánek, jako vždy ve své černé kápy s křížem, přivádí lidi k naprostému šílenství. Stačí úvodní Psal se rok 1885 a na kraji malého městečka nedaleko mexických hranic stojí nad mrtvolou svojí ženy a dcerky muž, který si z prsou strhává šerifskou hvězdu…. Vidím několik stovek fans, někteří stanují vedle mne a nyní jsou v první lajně. Kde jinde taky, že? Všichni s Lubošem jednohlasně zpívají, Kdybych za jeden život jinejch deset si vzal stejně nebudu šťastnej stejně zůstanu sám, výstřely mé do těl se zařezávaj jsem na konci cesty už nejedu dál a ten les rukou – i Šumava by mohla závidět. A dostat se ke stánkům pro pivko nebo na WC, takřka nemožné! KOMUNÁL rozpohyboval celou tu mnoha tisícovou masu těl.
Komunál fans - to je rodina s velkým ER
ARAKAIN. Honza Toužimský opět předvedl, co se od něj očekávalo, pod pódiem to vře a to je moc fajn. Na tuhle bandu se vždycky moc těším, a proto stojím hned pod pódiem a poslouchám, srdíčko plesá. A ne jen mě! Vidím starší paní na elektrickém invalidním vozíku, jak si potichu zpívá a přitom se jednou rukou snaží fotit, druhou má zčásti ochrnutou. Prostě jí beru foťák, jdu a fotím. Mně to nic neudělá, paní má slzy v očích jak je ráda a já mám puntík u Honzy Macků z Dymytry a jeho aplikaci Very Hero. Tohle je samozřejmě legrace, ale dobré skutky, byť sebemenší, by se prostě dělat měli. A paní fakt měla obrovskou radost.
Svou premiéru na Legendách má další kapela v programu a tou jsou TRAUTENBERK. Viděla jsem je jen jednou a řeknu vám, padla mi brada. Tolik nadšení, energie … nevím jak to popsat, to jsem snad nikdy u žádné kapely nezažila. To je jak výbuch sopky. Intro z Krkonošských pohádek a první skladba „Kuba mele hubou“ dostala naprosto všechny, dav řval, Anička, Anička – pro neznalé kytarista – byla dokonalá a k této bandě ve stylových kostýmech dodám jen jedno – kdo nezažil, neuvěří! Hajnej, Potužník, Kejklíř…. Parta za mnou zpívá každou skladbu s kapelou. A oba leadeři?? Mohou jít ihned do cirkusu, jak fantasticky umí lidi bavit! Troufám si říct, že příští rok je zde uvidíme také. Moc bych chtěla. Však také stánek této kapely z Klatov je v obložení nakupujících.
DOGA postavila na pódium svojí "menší" továrnu a svým skvělým hardrockem přidala do parádní atmosféry, kdy opět všechny ty jejich známé hity zpívali všichni.
TRAKTOR jede na obrovské vlně popularity a bylo to znát všude, jak mezi lidmi, tak v backstage, tak ve stanovém městečku. Je úžasné sledovat, kam se kapela dopracovala. Na podzim nás čeká další deska, jak nám v zákulisí prozradil večně skromný Pavel Balko a s novou deskou další turné!! TRAKTOR uvedl lidi ve varu od první skladby a pokračuje přes Láskožrouty, Caligulu..... Hrajou se pecky, lidi zpívají a tancujou a i když už je skoro večer neubývá na intenzitě zábavy i přes šílené celodenní vedro. Ale hlavně, neprší!!!
Na řadu přichází vyhlášení Nejoriginálnější masky festivalu a vyhlášení Kapely festu. Soutěží Tygr, Vlk, Dymytráček a malá Zelená příšerka. Jasně že jako loni vyhrává Dymytráček, malá „kopie Prothea“ v plné polní. Moc gratujuji! Ale dalo se to předpokládat. A tak jako loni se kapelou festu stal TRAKTOR. I když, já bych zrovna volila TRAUTENBERK. Uvidíme příště …
Jako předposlední kapelou, která zde vystoupila, byla kapela HARLEJ. Několikrát jsem je naživo viděla, mám je ráda a jejich hity „Královna noci“ nebo „Proč pocit mám“ se nesly nocí umocněné hlasy tisíců lidí, co je zpívali samozřejmě taky.
Musím se přiznat, že kapelu GATE SRASHER jsem už nedala a zamířila ke stanu, abych se na nedělní cestu domů vyspala. Ale věřím, že byla skvělá, tak jako celý tento festival. Chci poděkovat všem, co se na této akci podíleli a opravdu smekám pomyslný klobouk. Je to fuška a jak jsem sledovala, krom výpadku elektriky šlapalo vše jako na drátkách, že by pomsta za „Ocelové srdce?“ -)))) ať už od produkční Janičky, která to opět držela parádně na uzdě (Jano jak to děláš, že tě všechny kapely poslouchají na slovo), nebo děvčat v zákulisí u obsluhy občerstvení a grilu. A to je obdivuhodné. Za mě obrovský palec nahoru a už teď se těším na další ročník!!!! Byla jsem na spoustě festivalů, ale Legendy patří k těm nejlepším.
Pro Rockpalace Blancherose
( foto použito od J. Beníka, návštěvníků a kapel z FB)