Festival Hrady - Švihov 2017

Sice už je tomu pár dní, ale pokusím se co nejvíce detailně popsat zážitky z festivalu, který se koná každý pátek a sobotu o letních prázdninách, ale pokaždé na jiném místě. Mnozí z vás už jistě tuší. Mám na mysli festivaly Hrady. Konkrétně jsem navštívila fesťák na Švihově.
Pokud byste přijeli třeba příští rok autobusem, tak vám přeji příjemnou cestu, protože se pěkně projdete. Lepší je zvolit jako dopravní prostředek vlak, který staví jen několik metrů od stanového městečka a od areálu. A jestli máte vy nebo vaši přátelé auto, z parkoviště se taky hezky projdete. Proto jsem zvolila vlak. Člověk tam má větší pohodlí než v buse a je snadnejší se tam zakecat s lidmi, kteří jedou taky na fesťák. Poznáte je úplně lehce. Mají s sebou více věcí, než se normálně nosí, někteří jedinci už otevírají svoje zásoby pití a jídla a skupinky se docela hlasitě baví o zážitcích z minulých ročníků.
Můžete si vybrat, jestli postavíte stan v "obyčejným" kempu zadarmo nebo za příplatek ve VIP. VIP kemp je o něco blíž k areálu než obyčejný, ale velký rozdíl to není. Minulý rok jsem tam jela poprvé, tak jsem si koupila lístek i s VIP a strašně moc se mi líbil ten výhled na areál. Postavila jsem stan úplně nahoře a prostě paráda. Letos jsem byla v tom obyčejným dole, takže výhled žádný. Skoro mi stan při stavění uletěl, ale naštěstí jsem ho včas chytila, hodila do něj věci jako těžítko a připevnila kolíčky.
Bylo neskutečné horko. I přesto, že nebydlím od Švihova daleko, tak to tu vůbec neznám. Šla jsem do města hledat nějaký obchod s jídlem a pitím. Už jsem se chtěla ptát kolemjdoucího pána, ale najednou vidím konzum a hned naproti potraviny.
Zpátky do stanu nechvátám. Času mám dost, než začne hrát Smrtislav. Ve Švihově, kousek od zastávky autobusu, stojí několik laviček ve stínu. Je tu velmi příjemně, že skoro zapomenu hlídat hodiny.
Z laviček do kempu je to něco okolo kilometru. Hodím věci do stanu, vezmu lístek a jdu ke vstupu. Docela se bojím, že tam budou fronty. Naštěstí to měli dobře udělaný a fronty se ani moc netvořily. Teda aspoň když jsem šla zrovna okolo, tak žádný nebyly.
Projdu si celý areál, abych si udělala přehled kde se, co nachází. Stánků je tu poměrně dost. Potkávám kámoše a kecáme, zatímco hraje Smrtislav. Těsně než skončí, loučím se a jdu čekat dopředu na Vypsanou fixu u druhý stage. I když jsem tam přišla docela pozdě, našla jsem si na pohodu místečko v první řadě zleva. Když jsem poprvé slyšela Vypsanou fixu živě, zažila jsem i díky nim svoje první pogo. Nešla jsem tam dobrovolně, prostě jsem se tam najednou ocitla a nevěděla jsem, co mám dělat. Do té doby jsem pogo vůbec neznala a nechápala, proč se do sebe lidi strkají. Na písničku „1982“ jsem padala, tak 2 centimetry nad zemí a najednou okolo mě několik lidí co mě chytají a zvedají. Nepopsatelně krásný pocit. Pak mě i nějaký kluk vzal do náruče, párkrát se se mnou otočil a zmizel. Od té doby pogo miluji.
V 19:00 to na stage Jack Daniels rozjel Vladimír 518, ale já čekala na svém místečku u stage Kooperativy na Visací zámek. Úžasný punkový nářez. V zákulisí na podiu jsem zahlédla sedět na zemi zpěváka Michala Maredu z Vypsaný fixy. Je fajn vidět, že mají kapely mezi sebou skvělé vztahy.
V 21.hod začalo vyhlášení karnevalových masek. Každý účastník něco dostal od hlavních sponzorů. Přemýšlela jsem, že bych se taky zúčastnila, ale kostým Samary jsem si zapomněla doma. Kámoš měl kostým, že sedí za krkem irskému opilému skřítkovi. Na konci vyhlášení a po focení, házeli plechovky piva divákům. Taky jsem si jednu plechovku chytila.
V půl desátý začal Richard Müller, ale já už čekala na Rybičky 48. Po poslední písničce hodil kytarista Péťa trsátko, které spadlo 2 řady za mě na zem. Skočila jsem po něm. Měla jsem na něm ruku a nějaká holka mi šlápne na ruku. Věděla o tom, ale tu nohu prostě nesundala. Ale jelikož jsem měla trsátko, tak jsem byla šťastná a holku se rtěnkou na zubech jsem nehrotila. Navíc jsem nechtěla ztrácet čas a šla na Horkýže slíže, kteří už se začínali připravovat. Nedostala jsem se úplně dopředu, ale viděla jsem na ně dobře a slyšela ještě líp.
Přes den se umíralo horkem, přes noc byla docela zima a ráno zase vedro. Moc se mi vstávat nechtělo, ale zvedla jsem se a šla do města pro jídlo. Mohla jsem navštívit stánek u kempu, ale zvolila jsem procházku. Chtěla jsem se jít podívat i na hrad, ale potkala jsem partičku lidí a trochu jsme se zapovídali. Což mi nabízí otázku: Kolik lidí navštíví v rámci festivalu hrad? Podle mě moc ne, ale třeba se pletu.
S Trochou klidu se na fesťáku často nesetkávám, ale na Švihově tahle kapela vystoupila a vzbudila poslední spící lidi. Pak to po svém rozjeli Xindl X, Bezejmenná kapela anebo No Name na Hradech taky nechyběli. V 14hod se na jevišti objevil Majk Spirit + H16. Pro mě osobně menší pauza se jít natáhnout do stanu a odpočinout si, pro někoho hlavní hvězda. Vrátila už jsem se na Sto zvířat, ale poslouchala jsem je jen z dálky. Stála jsem už u druhého pódia a čekala na Arakain & Lucie Bílá. Arakainy už jsem párkrát na živo viděla a slyšela, ale s Lucií Bílou ještě ne. To čekání, aspoň pro mne, se vyplatilo. Opravdu jedno z nejlepších sobotních vystoupení. Další dvě kapely, Portless a The Agony, jsme se vydali s kámoši najíst. Výběr jídla v areálu byl víc než dostatečný. Blížila se devatenáctá hodina a tím i vystoupení Anny K. Počasí bylo příjemné, krásný západ slunce. Hostesky od Pringles brambůrků chodily areálem a nabízely ochutnávku. Na Mandrage se kámoška chtěla dostat co nejblíž. Od shora, kde stály stánky s občerstvením, dolů k pódiu to byla velmi náročná cesta. Všude lidi, ležící či sedící na dekách, postávající ve frontě nebo chodící, co někteří neumí uhnout, prostě jdou a je jim jedno, že do vás narazí.
Další účinkující byl Tomáš Klus. Na základce jsme ho hodně poslouchali. Dokonce jsem si i koupila knížku s jeho písničky, abych se je naučila hrát na piano nebo na flétnu. Popravdě, do teď jsem se je nenaučila.
V 22.hod začala kapela Wohnout. Kvůli nehodě, která se jim přihodila, nebyli v plné sestavě. I přes to, odehráli koncert a nebylo to špatný. Pár věcí nevěděli, ale uměli si poradit. Nečekaně se na pódiu objevili i Anna K, Tomáš Klus, z Mig 21 Jiří Macháček a Jirka Kučerovský a odehráli společně písni Sej Ko Nopí pro Matěje Homolu. Byl to neskutečný zážitek vidět tohle na vlastní oči.
Úplně poslední vystoupení odehrála kapela Mig 21. Moc se mi líbilo, jak ke všem skladbám mají jinou scénografii.
Jak už to tak bývá, všechno jednou končí. Poslední tóny kapely dohrály a většina lidí se začalo rozutíkat pryč z areálu. Chvilku jsem počkala, než odejde ta velká vlna a šla jsem taky. V areálu party pokračovala, pouštěli písničky z repráků, ale ráno jsem musela brzy vstávat na vlak, takže dobrou noc…
Někteří už byli brzy ráno vzhůru a taky balili, ale to jenom malinká menšina. Dost lidí ještě spalo a měli půlnoc. Vlastně kdyby mi nezvonil několikrát budík, tak bych jí měla taky. Nevím, jestli pršelo nebo to byla jen ranní rosa, ale stan jsem měla totálně mokrý. Je tu krásný klid, ale bohužel už musím jít. Snad se příští rok vydaří stejně úspěšně jako ten letošní.
Pro Rockpalace Miri Koky Kokošková