Dřevorockfest 2022 - Areál zámku v Dřevohosticích 5.7.2022

Letos se konal už 17. ročník tradičního Dřevorockfestu, který je největším rockfestem pořádaným v okrese Přerov přesahujícím svým významem hranice zdejšího regionu, protože na něm každoročně vystupují kvalitní a populární české i slovenské rockové, metalové nebo punkové kapely.

Letošní Dřevorockfest zahájil už ve 12:30 v netradiční době Limetall, protože zahajování či ukončování rockfestů obvykle nemají na starosti nejkvalitnější české rock/metalové kapely, mezi které stará garda bývalých muzikantů legendárního Citronu z dob jeho největší slávy bezesporu patří. Nicméně, nebyl to od pořadatelů letošního Dřevorockfestu špatný tah, nasadit na rozjezd festu takový band jako je Limetall, protože se tito výborní muzikanti se sympatickým frontmanem Fany Michalíkem, zpívajícím jako obvykle v dobré formě, postarali o řádné naladění publika a rozproudění zábavy v odpoledním dešti, který byl naštěstí mírný a ani později během festu nedošlo k naplnění varování meteorologů před bouřkami se silným nárazovým větrem a průtrží mračen či kroupami v této středomoravské oblasti.

Limetall zahájil svůj koncert tradičně hitem Amerika, u kterého mě frontman Fany trochu zklamal tím, že si na něj neoblékl svůj parádní plášť a nevzal admirálský klobouk, ale plášť nahradil jen menší námořnickou vestou, ve které se mu však jistě zpívalo líp než ve velkém teplém plášti. Potěšilo mě, že Limetall zahrál i své nejlepší skladby z posledního alba Znamení, kterými jsou Svět je kosočtverec a Tvé znamení, nemohl také chybět hit Sex'n'Roll a starší populární skladby z předchozích alb kapely. Překvapilo mě, že hit Mayday, jehož chytlavý refrén si s kapelou vždycky s chutí zazpívá publikum včetně mě, kapela nezařadila jako obvyklý přídavek, ale zazněl tentokrát jako předposlední píseň koncertu. Celkově odehráli muzikanti severomoravské "Limetky" jako obvykle kvalitní koncert, který rozproudil publikum postupně se plnícího areálu dřevohostického zámku a navodili tu správnou hudební atmosféru.

Od 14:10 patřilo pódium na Dřevorockfestu populární slovenské pop punkové kapele INÉ KAFE. Jako člověk, kterého punk rocková muzika příliš nebaví a nezajímá, nemohu tento koncert objektivně hodnotit, ale na to, že Iné kafe hraje pouze ve tříčlenném složení, je nutno ocenit, když taková "kapela" dokáže docela dobře zaujmout a pobavit publikum. Potěšil mě taky frontman a kytarista tohoto bratislavského bandu, který se kvůli svému koncertu na Dřevorockfestu naučil velmi dobře vyslovovat české písmeno "ř" a název rockfestu i zdejšího městyse vyslovoval stejně dobře jako Češi a místní Moravané.

 Po slovenském bandu Iné kafe zahrála minimálně na severní a střední Moravě velmi populární pop rocková kapela MŇÁGA A ŽĎORP, původem z nedalekého Valašského Meziříčí. Tato šestičlenná kapela, ve které nechybí multiinstrumentalista Jiří Tibitanzl, který hraje střídavě na klávesy, saxofony a perkuse, nebo kytarista Martin Knor, který střídá kytaru s mandolínou dodávající mnoha písním charakteristický "mňágovský" zvuk. Musím ocenit nestárnoucího frontmana Petra Fialu, který zpívá stále ve výborné formě a kromě sólového zpěvu hraje také na doprovodnou kytaru. Fyzicky i psychicky je na tom stále obdivuhodně dobře. Sympatické na této kapele taky je, že s výjimkou bubeníka a mandolinisty všichni další muzikanti zpívají. Jednoduchá muzika Mňágy a Žďorpu lidi baví a tato kapela se stala už od dob 90. let minulého století českou pop rockovou legendou, která nemá nouzi o koncerty ani v dnešní době. Myslím, že v Česku není mnoho posluchačů pop rockové muziky, kteří neznají nesmrtelný hit "Hodinový hotel" z debutového a velmi úspěšného alba kapely Made in Valmez, který samozřejmě zazněl i na letošním Dřevorockfestu.

Od 17:30 hodin odehrála svůj koncert letos v Dřevohosticích již hodně dlouho fungující kapela KOMUNÁL, kterou znají její fandové hlavně pod původním názvem Komunální odpad. Jako člověka, kterého nejvíc baví progresivní rocková a progmetalová muzika, mě některé kapely odpuzují již svým názvem, takže bych cíleně na koncert kapely se jménem Komunál nikdy nešel a pod takovým názvem bych si představoval nějakou bohapustou punkovou produkci. Ovšem poprvé v životě shlédnutým koncertem Komunálu jsem byl velmi mile překvapen. Kapela nehraje (naštěstí pro mě) punk rock, ale velmi kvalitní metalovou muziku v optimálním složení bandu se dvěma kytarami, baskytarou, bicími a k mému velkému potěšení také klávesami. Charismatický frontman Luboš Suchánek zpívá sólově a zaujal mě svým velmi dobrým silným hlasem i vystupováním a dobrým kontaktem s publikem. Koncert této sympatické kapely z Chlumce nad Cidlinou se tak pro mě stal jedním z vrcholů letošního Dřevorockfestu a musím také pochválit zvukaře za velmi dobré ozvučení kapely.

Dřevorockfest pomalu za vytrvalého mírného deště dospěl do hlavní večerní doby, kdy už zcela zaplněný festivalový areál čekal na koncert i v Česku velmi populární slovenské punk rockové kapely HORKÝŽE SLÍŽE, která zahájila svoje vystoupení v 19:15 hodin. Musím nejprve zmínit, že celým programem vtipně provázel sympatický moderátor menší štíhlé postavy s brýlemi a kšiltovkou, kterého na začátku a na konci festu zdatně doplnil kolega poněkud zavalitější postavy. Moderátor se před koncertem Horkýže Slíže podělil se svým humorným zážitkem s touto nitranskou kapelou, když na svůj dotaz, jak by muzikanti chtěli, aby jejich koncert uvedl, dostal odpověď: "Vieš čo? My to mame v pič* !" Inu, správná odpověď hodná punkové kapely. Dřevohostické publikum přivítalo pětičlenný band Horkýže Slíže s nadšením, které jej neopustilo po celou dobu koncertu. Frontmanovi kapely se tady rozhodně od nikoho z přední části publika nedostalo odpovědi "Jdi do pr*ele magore", jak se to prý kapele stalo na koncertě v Brně. Jakožto člověk, který punkovou muziku zrovna nemusí, nemůžu koncert hodnotit a jediné, co mě na této kapele zaujalo, byla velmi sympatická mladá baskytaristka, protože nebývá zas tak časté, aby na můj oblíbený nástroj hrála v mužské kapele žena. Trochu mě zklamal frontman Horkýže Slíže tím, že vyslovovat české "ř" nezvládl, takže hrál dle svých slov v "Drevohosticach na Drevorockfestě". Po dobu koncertu slovenských punkrockerů jsem příhodně využil bohaté nabídky občerstvení v četných zdejších stáncích v době, kdy se zde netvořily fronty.

Od 21 hodin došlo na koncertní vrchol večera, když zde opět po roce zahrála zřejmě nejpopulárnější česká metalová kapela DYMYTRY. Při jejím koncertu se už naplno projevila výhoda nejen dvou velkoplošných promítacích panelů po obou stranách pódia, ale taky dalšího stejně velkého panelu za stanovištěm zvukařů a osvětlovačů, díky kterému mohli dění na pódiu sledovat i ti diváci, kteří se nevešli do prostoru mezi pódiem a stanovištěm zvukařů. Navíc vedle promítacího panelu za zvukaři byla umístěna i sada reproduktorů, které ozvučovaly prostor daleko od pódia. Použití velkoplošných obrazovek, promítacích pláten či panelů je velmi dobrým počinem, protože na velkých festivalech nemají diváci ze vzdálených míst bez dalekohledu šanci vidět dění na pódiu a navíc promítání dění z pódia na velkoplošná plátna plní hlavně za tmy na koncertech nezanedbatelnou kladnou estetickou funkci.
Dymytry odehráli na letošním Dřevorockfestu velmi dobrý koncert, publikum bylo kapelou nadšené a s chutí si zazpívalo obvyklé části populárních skladeb. Frontman Protheus si pochvaloval, že tentokrát může pravdivě prohlásit, že jsou na celém rockfestu nejtvrdší kapelou. Zvuk měli letos Dymytry na Dřevorockfestu naštěstí lepší než loni, kdy byl jejich koncert hodně kritizovaný kvůli špatné práci zvukaře či nekvalitní aparatuře a poněkud unaveně působícím muzikantům. Letošní dojem byl rozhodně lepší a publikum si jejich koncert užilo naplno, přičemž navíc v této večerní době již přestalo pršet.

Dymytry začali svůj koncert klasicky písní Revolter ze stejnojmenného alba a pak následovaly další populární skladby kapely, mezi kterými nechyběly ani mé oblíbené skladby Chernobyl, S nadějí a zazněly i písně z posledního alba Pharmageddon. Potěšilo mě, že kapela zahrála výbornou píseň Spolu se cítíme živí, která vznikla pro společné koncerty s Traktorem na turné Monster Meeting. Na konci koncertu tradičně zazněl zřejmě největší hit kapely Strážná věž s donekonečna protahovaným a debilně opakovaným refrénem "jsem povolán povolán jsem světa pán", který opravdu nemusím a nechť mi fandové Dymytry můj despekt k této skladbě prominou.

Je jedno, zda Dymytry hrají kratší nebo delší koncert, excelentní bubeník Miloš Meier si vždy zahraje sólo, což je určitě dobré zpestření každého koncertu. Nevím, zda je Miloš Meier nejlepším českým rockovým bubeníkem, ale je určitě nejpopulárnějším bubeníkem a to i díky svým sólovým pořadům Drumming Syndrome, se kterými už mnoho let vystupuje po celé republice.

O popularitě pražských Dymytry svědčily na Dřevorockfestu i dlouhé fronty, které se tvořily před jejich hezky graficky ztvárněným stánkem s merchem, kde jsem si i já vystál půlhodinovou frontu, abych si koupil jejich letošní album Pharmageddon, ktere mi zatím v mé sbírce chybělo. Někteří fandové Dymytry si pořizovali i fotky, jak stojí před boční stranou stánku s černobílými symboly kapely.

Ve 22:40 začala hrát legendární pražská punková kapela TŘI SESTRY s charismatickým frontmanem Lou Fanánkem Hagenem, který přes svůj vyšší věk a protézu na pravé noze zpíval a vystupoval v dobré formě. Scénu měla kapela hezky doplněnou videoprojekcemi. Překvapuje mě, že má punková kapela s takovým názvem jako Tři sestry sedm muzikantů, ale hraje jim to dobře. Zaujala mě jediná ženská členka kapely, která hrála na akordeon, přičemž občas i hezky zazpívala svým příjemným hlasem. Tři sestry měly u publika ve zcela zaplněném areálu velký úspěch a po poslední písni frontman i muzikanti svlékli svoje propocená trička a vhodili je svým největším fandům, kteří se tlačili v kotli u pódia. Já bych sice místo Tří sester mnohem raději viděl koncert Arakainu, Traktoru, Škworu nebo Dogy, ale diváci byli spokojeni.

Po Třech sestrách pak po půlnoci zahrála na letošním Dřevorockfestu poslední kapela, kterou byl čtyřčlenný brněnský metalový band MORČATA NA ÚTĚKU, který jsem viděl a slyšel poprvé, ale o jejich popularitě svědčilo to, že publikum v pozdní noční hodině příliš neprořídlo a fandové si hned od začátku začali zpívat s kapelou jejich hity. Morčata na útěku jsou známá tím, že přebírají hity jiných kapel a dávají jim svůj vtipný text plný vulgarismů, přičemž i v textech vlastních písní vulgarismy rozhodně nešetří, čímž většinu publika a svoje fandy velmi dobře baví. Hned jako druhá skladba jejich koncertu zazněla předělávka hitu kapely Mandrage "Hledá se žena", která ovšem v podání Morčat na útěku má vtipný název "Hledá se děda". Pak následoval s nadšením přijatý hit Morčat "Tos pos*al". No, je to sice sranda a kapele to docela dobře šlapalo se slušným zvukem, ale o můj šálek kávy rozhodně nešlo, takže jsem už po jedné hodině v noci opustil areál Dřevorockfestu za zvuku dalšího hitu Morčat na útěku "Bych blil".

Letošní Dřevorockfest se vydařil a naštěstí pršelo jen mírně. Návštěvníků zde bylo snad jen o něco málo méně než loni, takže určitě více než 3 tisíce. Jediné, čím mě dřevohostičtí pořadatelé zklamali, bylo to, že nebyli schopni nebo ochotni zavést vratné kelímky na pivo. Bylo zde sice více odpadkových košů než loni, které byly průběžně vynášeny, ale stejně bylo na zemi plastovými kelímky od piva nastláno a to hlavně v prostoru mezi pódiem a zvukaři. Kdyby musel

každý zaplatit za kelímek na pivo zálohu, tak by jej určitě po vypití piva neodhazoval na zem a taky by nelétaly nad hlavami diváků kelímky s nedopitým pivem, což se zde taky v pozdních nočních hodinách dělo. Jinak nabídka občerstvení byla bohatá včetně mého oblíbeného Jacka Danielse a ceny byly odpovídající dnešní době.

Honza Kubín 6.7.2022