Rudovo zamyšlení nad migrací

V poslední době je určitě tématem číslo jedna migrace. Toto slovo je v médiích omíláno nepřetržitě a já dokonce myslím, že zcela právem, protože je to téma, které se týká nás všech a může určovat naší budoucnost a to jak budeme žít. Toto slovo mne ale inspirovalo k tomu, abych se zamyslel i nad migrací tak trochu jinou. Mám na mysli migraci muzikantů mezi kapelami. Ano, je to docela normální a vidíme to i ve světě, že jeden muzikant jde najednou hrát někam jinam a často je to ku prospěchu věci. Vždyť kdyby to tak nebylo, tak AC/DC nemá svého Bryana, Deep Purple Steva Morse, Arch Enemy by nemělo Alissu atd. Migrace muzikantů je tedy často velmi dobrá věc. Pak tu máme ale muzikanty, kteří mají nutkavou potřebu hrát nebo spíše působit ve více kapelách nebo – chcete li – v projektech..Dokonce známe z historie i tzv. super kapely složené z opravdu zvučných jmen. Zvláštní na tom je, že tyto kapely neměly dlouhého trvání a celkem nepřinesly nic zajímavého a ani převratného. Co nám to říká?? Říká nám to, že to, aby vzniklo něco mimořádného, není potřeba virtuosity. Je potřeba, aby došlo k osudovému spojení lidí. Něco jako když potkáte osudovou lásku a během chvíle jste si jisti, že to je ono..Ano, to je přesně ta půda, kdy vznikají velké věci. Lidé a potažmo muzikanti si musí sednout i lidsky. Věřím v to, že člověk do své hudby promítá i své povahové rysy, nálady, nasranost, beznaděj, ale třeba i naději, lásku, přátelství..Dá se tedy říci, že hudba je život…Kapela složená z lidí, kteří se respektují nejen muzikantsky, ale i lidsky, tak taková kapela má předpoklad, že něco přinese zvláštního a zajímavého. Čili není to jen o harmonii hudební, ale taky o harmonii mezi členy kapely..Abych se vrátil k té migraci – znám muzikanty, kteří hrají hned v několika kapelách a někdy je ten počet kapel skutečně extrémní..Pak jsou muzikanti, kteří skutečně migrují a neustále mění kapely v zoufalém hledání „čehosi“..Když jsme museli hledat nového bubeníka, protože náš bubeník odešel hrát na „lepší“..Tak se nám podařilo sehnat bubeníka přes inzerát..Klučina, co nebyl zrovna adekvátní náhradou a taky nebyl žádný virtuos. Bylo z něho ovšem cítit „něco“ jistý potenciál a vůle, ale co bylo hlavní – okamžitě zapadl lidsky a to byl ten rozhodující moment, kdy jsem si řekl, že hudbu podřídím jeho schopnostem a tedy volil jsem poměrně velkou míru kompromisu..Ano, jako člověk mi stál za to, protože jsme chtěli mít v kapele hráčskou pohodu a to nejen muzikantsky, ale i lidsky. Migrace muzikantů je možná podvědomým, ale i někdy vědomým hledáním něčeho, co neumíme přesně definovat..Samozřejmě jsou i pitomci, co jdou za slávou a čím zvučnější jméno kapely, kterou právě okupují, tím blíže je kýžený cíl. Ale takto to nefunguje. Sláva by měla být vedlejším produktem práce lidí, kteří si prostě sedli a měla by to tedy být jakási přidaná hodnota..Samozřejmě jsem si plně vědom toho, že dnes je i v tomto politikaření, vlezdoprdelismus, kamaráčoft a jiné nám známé praktiky, ale věřme tomu, že model, který jsem tu nastínil stále ještě existuje..Migrace muzikantů možná tedy má nějaký smysl, ale já si stejně myslím, že je lepší kultivovat to, co mám a nechat věci, ať se dějí než hrát v pěti kapelách a čekat se kterou to klapne..Tak ani nevím, zda tu nementoruji nebo nedávám nějaký návod jak uspět..Myslím ale, že ne..Tak jako ve všem co vyznávám, bych nechal mozek stranou a naslouchal bych spíše srdci..Chcete li migrovat – migrujte. Chcete li vyzkoušet šestnáct kapel, udělejte to..Na závěr snad alejedno čínské přísloví – „ Dávejte dobrý pozor na to, co si přejete – Může se vám to totiž splnit „