Chceme vůbec slyšet / číst recenzi na svůj výtvor?

V našem případě se nejspíše zdržíme u hodnocení hudby, cédéček, singlů, videoklipů nebo kapel jako takových. Recenze na naší novou placku je jistě důležitá věc. Otázka ovšem zůstává, v čem by měla být důležitá. Asi by to mělo být zhodnocení naší práce někým erudovaným, zkušeným, člověkem, jehož názoru si ceníme a jsme ochotni ho respektovat. Je celkem časté a svým způsobem i pochopitelné, že my muzikanti máme často dojem, že každá další placka musí být lepší než ta předchozí, stejně tak každý singl nebo videoklip. Tak to chceme a tomu také věříme. Souvisí to s vývojem, sbíráním zkušeností, poučení se z předchozích chyb. Je mi líto, ale ne vždy tomu tak je. Ale nemyslím si, že to je nějaká tragédie. Tragédie je si to nepřiznat. Trochu jako další tragédie mi také připadá, že všichni nebo většina kapel chce recenzi, ale nechce slyšet kritiku, pokud je negativní – přesto, že já to vnímám jako podanou ruku / taky ale nesnáším kritiku :) Už se ani nepamatuji, kdy jsem naposledy slyšel nebo četl recenzi, která by se s tím fakt nepárala a vytkla kapele rozumně skutečně její nedostatky. Dnes se to balí do frází typu „ jejich hudba má potenciál“ nebo „ jejich styl si jistě najde své posluchače“, další z frází je „ hudba nenadchne, ale také neurazí“. Těchto používaných „jemných obalů“ negativní kritiky najdeme mraky a používá je kdekdo. Dokonce bych si troufl napsat, že se recenze příliš jedna od druhé neliší. Skoro jako módní trend.
Porovnáme li to se sportem, málokdy se stane, že výkony sportovce mají pouze stoupavou tendenci. Forma kolísá, výkony kolísají, stabilita nemá dlouhého trvání. S hudbou to může být podobné. Někdy prostě mají múzy dovolenou nebo na nás prostě jen prdí. Když se pak náhodou opravdová kritická hudební recenze objeví, inkriminovaná kapela se cítí dotčená a podanou ruku nechce vidět. Pochopitelně se tady bavíme o českém rybníčku. Možná nás může uklidnit fakt, že opravdu objektivní kritika neexistuje, protože vždy jde o jakýsi subjektivní názor. Pokud má ale kapela placku plnou postupů C- Ami – F – G, pak je něco špatně. Dost možná je katalyzátorem výkonu právě pochvala, třeba v mém případě tomu tak je. Ale nebráním se kritice, dokonce jsem ochoten uznat názor toho druhého a věc změnit. Možná není třeba bát se kritiky – profesionál ji míní dobře a slouží ku pomoci, jen je třeba naslouchat. V žádné profesionální recenzi by neměly být urážky, jinak bych pravidla nijak nevymezoval. Nakonec – blbou recenzi snadno poznáte, tomu věřím a těm není potřeba dávat žádnou váhu. Takže přátelé, nebraňte se, nevztekejte se a pozorně čtěte nebo poslouchejte. Třeba bude díky tomu ta další placka opravdu lepší a to vám ze srdce přeji.
Já budu jen doufat, že tento článek nikoho sice nenadchne, ale ani neurazí a že si najde své čtenáře, protože má potenciál. Zduř jak cyp.