Turbo ve formě, Ingott v plné síle: Spálené Poříčí zažilo večer, na který se nezapomíná!

Spálené Poříčí v pátek večer pulsovalo jako v dobách největšího bigbítového šílenství. Plné náměstí, přilehlé ulice ucpané auty a v sokolovně natřískáno k prasknutí. Dvojkoncert kapel Turbo a Ingott přilákal fanoušky z širokého okolí – a ti rozhodně neodcházeli zklamaní. Večer, který měl grády, sílu i emoce, se nesmazatelně zapsal do kroniky místních rockových událostí.

Horko těžko hledáme místo k zaparkování, ale jakmile jsme u pokladny, vše šlape jako hodinky. Akreditace vyřízena, pořadatelé milí a dokonce máme rezervovaný stůl – děkujeme! Uvnitř to už vře. Poříčská sokolovna si znovu připomíná své zlaté bigbítové roky. Stěny se potí, vzduch je nabitý očekáváním a všichni tuší, že se bude dít něco velkého.

Pár minut před začátkem se mi podaří proklouznout do backstage. Jako první potkávám Radka Zíku – dnes poprvé ho uvidím na pódiu v dresu Turba. O pár kroků dál už čekají nachystaní kamarádi z Ingottu, a tak rychle hledám místo pod pódiem. Večer může začít!

INGOTT: Těžkotonážní metal s duší poezie
Intro „Nůž a krev“, na to navazuje temně zpracovaný Máchův Máj otvírají koncertní set. Kapela od prvního tónu drží laťku vysoko – čistokrevný heavy metal s jasnými odkazy na NWOBHM a vlastním, nekompromisním rukopisem. Silnou podporu mají z nedalekého Starého Plzence – a brzy se nechávají strhnout i ostatní a není se co divit. Kapela hraje skvěle.
Setlist je našlapaný: „Já nejsem Jezus“, „Pravidla hry“, klipový hit „Rebel“, ale i silné kusy jako „Ex Libris“, „Možná jsem ztrácel čas“ nebo „Havran“. Dostáváme průřez diskografií až po prvotinu „Charon“ a vše uzavírá fanoušky milované „Commando“, které kapela věnovala všem věrným. Jedinou malou lítostí je absence „Muže s železnou maskou“ – ale třeba zazní příště.
Výkon? Bezchybný. Zvuk hutný, energie na maximu a publikum to dává najevo potleskem, který by zvedl střechu.

TURBO: Znovuzrození s novým hlasem
A pak to přijde – něco, co už jsem skoro považoval za nemožné. Sokolovna se zaplní ještě víc! Dostat se zpět do sálu? Nemožné. Lidé stojí na chodbách, poslouchají, zpívají, tančí. Atmosféra? Absolutní vrchol.
Turbo. Psát o nich je skoro nošení dříví do lesa – ale dnes to bylo jiné. Radek Zíka s sebou přináší novou energii, mladistvou jiskru a hlas, který oživuje repertoár kapely do nové podoby. Turbo zní ostřeji, plnější a snad i tvrději než kdy dřív. Velký podíl na tom má i živější kytara, která hraje fantasticky! Ale hlavně – zábava je skutečná. Lidé zpívají, na sále samotném k tanci není místo, objímají se. Tohle není jen koncert, tohle je oslava rockové sounáležitosti.

Verdikt? Jeden z výborných večerů letošního jara, stejně jako včera Protheus
Turbo ve formě. Ingott v plné síle. Publikum nadšené. Spálené Poříčí zažilo večer, na který se bude dlouho vzpomínat. Ať už jste dorazili na starou dobrou klasiku nebo na novou krev, z koncertu jste museli odejít se srdcem bušícím v rytmu rock’n’rollu.