Trojboj basáku č.2 aneb "s trsátkem, jako s kondomem".

  • Číst 6407 krát

Dnes tu máme tři vymítače trsátek, ortodoxní pány basáky prsťáky, které ve své hudební různorodosti spojuje snad jen přímý kontakt se strunami, tak jak jim ruce narostly. Dokonce jeden z pánů prozradil a doslova to znělo trochu jinak, že hrát na basu trsátkem, je jako používat s holkou kondom.

Tomáš Vančura (Final Pain, Arawn), Miroslav Vorlíček (Martin Ketner Band, Lady I Trio, MGB&) a David Hradílek (Törr, Adagio Funebre, After Rain, Vidock, Innersphere, Return to Innocence, Virus).

Idea Troj-Boje vznikla z absence argumentačních potyček s kolegy muzikanty ať už "odborných" z koncertních šaten či "zbytečných", které si již nikdo nepamatuje, neb byly vedené do ranních hodin v putykách. Rád bych ještě upozornil, že se nejedná o řízenou sondu dealera hudebních nástrojů ani jiný sociologický průzkum, natož výběr kandidátů na oddělení MUDr. Karla Nešpora.

První baskytara?
Tom: Ahoj, díky, že jsi mě oslovil na rozhovor. Moje první baskytara byla Jolana Iris.
Míra: Jolana Disco, taková červená sekera, časem dostala pilkou změny tvarů a lakovaný design s polepem sobotní přílohy Rudého Práva, ale myslím, že tam byly zrovna kuchařské recepty a inzerce pro zahrádkáře (oddechové čtení po zkoušce). Léta byla basa součástí výzdoby ve V + V Rock Bar Most.
David: Mou první baskytarou byla Jolana z bazaru, kterou přinesl na Vánoce „Ježíšek“, třebaže jsem původně chtěl elektrickou kytaru.  Tato „chyba“ tedy zapříčinila, že jsem dnes baskytaristou.

První aparát?
Tom: První aparát jsem si koupil v Plzni u pana Fídka. Byl to tranzistorový 300watový zesilovač a nechal jsem si u něj postavit bednu 4x10.
Míra: Solton BK 100.
David: Dlouhé roky jsem neměl vlastní aparát, protože ve zkušebně a na koncertech byl vždy nějaký k dispozici. Později jsem si pořídil zesilovač a bednu Gallien-Krueger. Tyto věci jsem po nějaké době prodal, protože jsem potřeboval vyšší výkon. Následně jsem si nechal udělat bednu na zakázku od jednoho člověka přes Miloše Dodo Doležala a k ní koupil zesilovač SWR 700. Toto vybavení mám dodnes.

Trojboj basáku č.2 01

První písnička?
Tom: První skladba, kterou jsem se naučil, byla od Joea Satrianiho a jmenovala se Always With Me, Always With You.
Míra: To bude oříšek, já začínal instrumentálkama.
David: To si pamatuji přesně. Protože jsem tehdy, to mi bylo nějakých 16 let, neměl okolo sebe moc muzikantů a kapel, se kterými bych mohl hrát, začal jsem tedy skládat své vlastní skladby pro sólovou baskytaru, které jsem pak jako sólista hrál na nejrůznějších akcích (a nahrával ve studiu). Úplně první skladbu, kterou jsem kdy napsal, byla věc s názvem „David Hradílek – The Mist“. Na Youtube je možné si ji poslechnout.

První krabička?
Tom: Krabičky jsem nikdy nepoužíval a nepoužívám. Jsem zastánce co nejkratší cesty mezi kytarou a aparátem. Jediná výjimka je v mé vysílačce, která má gain, který používám pro mírné zkreslení zvuku.
Míra: Bosácký oktáver Boss OC-2, ještě teď slyším, jak v malých klubech za barem cinkaly skleničky, když jsem to sešlápl.
David: Pokud hraji s metalovou kapelou, nejsem moc příznivec krabiček. Mám rád přirozený zvuk baskytary. Dlouhé roky jsem žádnou nepoužíval, až s přesedláním na bezpražcové baskytary jsem začal používat chorus od BOSS a později kompresor od stejného výrobce. Občas, když hraji svou hororovou, experimentální hudbu, používám Digiverb a Overdrive od Digitechu, ale to opravdu jen výjimečně, když tvořím nějaké ambientní plochy jako podkres pro soundtrack ke svým hororovým knihám. A nesmí zapomenout ještě na jednu krabičku, bez které se neobejdu, na ladičku BOSS. Když to tedy shrnu, můj základ krabiček na metal je chorus, kompresor a ladička.

První fanynka?

Tom: Má přítelkyně.
Míra: Smutný příběh, neozvala se nebo byla tajná.
David:Tak to vážně nevím. Vždy jsem byl ošklivej a neúspěšně předstíral, že umím hrát, tak asi žádná.

Baskytara na pustý ostrov?
Tom: Rozhodně Fender Jazz Bass.
Míra: Akustická mňoukačka od Furcha Bc 62 – SW FL.
David: Akustická. Hádám, že s elektřinou by to tam nebylo nic moc. Značka samozřejmě Spector.

Koncert s kapelou snů?

Tom: Určitě by takových kapel bylo více, ale stát na podiu s In Flames nebo Soilwork, to by byl splněný sen.
Míra: Každý koncert je pro mě snový.
David: Jsem více než dvacet let obrovským fanouškem kapel King Diamond a Mercyful Fate, takže aspoň s jednou z nich.

Baskytarový idol?
Tom: Ze zahraničních určitě Geddy Lee z Rush, protože je to správný hudební mimozemšťan. Z českých vod bych pak jmenoval Máru Haruštiaka.
Míra: Jakýkoliv dobrý zpěvák či jiný muzikant.
David: Steve DiGiorgio.

Trojboj basáku č.2 02

Vlhký baskytarový sen?
Tom: Určitě bych si někdy chtěl zahrát na Jazz Basse z 60. let.
Míra: Vytopená zkušebna, ajaj.
David: Svou vysněnou basu už mám, tak zkusím odpovědět trochu jinak, když jsme u toho snu a vlhkosti se „zakomponování“ baskytary. Hrát na svou bezpražcovou baskytaru Spector a přitom zezadu brát svou přítelkyni. Sice bych musel mít popruh hodně zkrácený a baskytaru bych tak měl pod krkem, jako kdybych hrál v The Beatles revival, ale na tu chvíli se to dát vydržet.

Vlhký aparátní sen (máš bedňáka)?
Tom: Jednou bych chtěl mít za sebou bednu EBS Neoline 810 - 8 x 10 s basovou hlavou EBS TD-660.
Míra: Nějakej roztancovanej čurin si chce na chvíli odložit „točený“ na můj aparát (psáno životem).
David: Asi Ampeg.

Ideální struny?
Tom:
 Nejraději používám struny EBS TN-CM5 o tloušťce 45, 65, 85, 105, 128, přičemž tu nejslabší vyhazuji.
Míra: V posledním letech poniklovaný DR NMR-45 s kulatým jádrem, skvěle čtou nástroj (vhodné i na bezpražec) a kobaltové hlazenky ERNIE BALL 2814 na bezpražec.
David: Zatím D'ADDARIO EXL220.

Trsátko osudu?
Tom: Trsátko jsem nikdy nepoužíval, hraji výhradně prsty.
Míra: Na trsátko jsem koncertně ještě nedorostl. Na domácí brnkání či občas na nahrávku pro rockové kolegy kovové 1 mm, kov na kov. 
David: Nepoužívám trsátka.

Lampy ano-ne?
Tom: Používám tranzistorový zesilovač, protože je jednodušší a spolehlivější na údržbu. Samozřejmě je to i otázka peněz, klidně bych si uměl představit i lampový zesilovač.
Míra: Finančně a hmotnostně aspoň lampu v preampu.
David: Je mi to celkem jedno, hlavně když ten daný aparát bude hrát dobře.

Pražce ano-ne?
Tom: Rozhodně pražce ano, protože hraji metal a abych pravdu řekl, bezpražcovou basu jsem zatím neměl možnost vyzkoušet.
Míra: Můj oblíbený fórek: Taková ostuda, syn nádražáka a hraje na bezpražec. Samozřejmě obojí je super, jsou to ale dva světy. A to jste ještě neviděli naštvanost spoluhráčů, když nastupujete do auta na koncert a táhnete dvě basy, to je pro kytaristy, kteří s sebou táhnou 3 kytary naprosto nepochopitelný.
David: Rozhodně bez pražců

Zkreslení ano-ne?
Tom: Zvuk na svou basu si nastavuji tak, abych měl gain přesně na hranici zkreslení.
Míra: Ne.
David: Ne. Ničí to přirozený a kvalitní zvuk nástroje. Teď se bavím konkrétně o svých basách Spector.

Trojboj basáku č.2 03

Bezpečná hladina alkoholu (nepoznají spoluhráči):
Tom: Spoluhráči poznají vždycky všechno, ale jedno či dvě piva si před koncertem dáme.
Míra: Hruškový džus s vodou.
David: Maximálně jedna dvojka vína. Před hraním jinak nikdy nepiju. Nepřipravuji se intenzivně na zkoušky nebo koncerty (desítky hodin týdně), abych šel na zkoušku nebo pódium opilý a pak hrál jak shit.

Nebezpečná hladina alkoholu (pozná i šatnářka)?
Tom: Víc jak tři piva raději neriskuji. 
Míra: Neředěný hruškový džus.
David: Jak jsem předtím zmínil, že nepiju před zkouškou nebo koncertem, tak po nich za to umím asi hodně vzít. Obzvláště po koncertech na turné. Nebezpečná hladina je pak dát sólo tak 3 litry vína.

Konec světa a ty můžeš zachránit jednu baskytaru, krabičku a aparát pro další generaci?
Tom: Určitě kytaru Fender Jazz Bass, aparát od Trace Elliot a krabičku nevím, v těch se nevyznám.
Míra: Dal bych šanci vývojářům, takže bych zachránil jen akustickou kytaru a nejspíše s nylonkama.
David: Bezpražcovou baskytaru Spector, chorus BOSS a aparát SWR.

Krabička, která je zadarmo drahá?
Tom: Neumím ti odpovědět.
Míra: Malá lakovaná krabička na čaj, zvaná čaire, viz. Panoptikum Města pražského.
David: Netuším. Jak jsem zmínil předtím. V krabičkách moc nejedu, tudíž nemám zas takový přehled a porovnání.

Největší trapas na podiu?
Tom: Pominuli technické problémy, tak žádné trapasy neděláme.
Míra: Nemohu jmenovat, vlastně bych byl na seznamu taky.
David: Když jsem se na koncertě během jedné skladby zamotal do kabelů od odposlechů a hodil jsem s basou pěknou držku.

Úkol zněl jasně, rozmlátil na pódiu baskytaru. Která to bude?
Tom: Nejsem punkáč, tedy zastánce rozbíjení nástrojů, takže taková basa není.
Míra: Né ta moje.
David: Vyrobená z kartonu. K hudebním nástrojům chovám velkou úctu. Nerozmlátil bych žádnou.

Rada nad zlato začínajícímu basákovi?
Tom: Hrát pro radost, pracovat na tónu a jeho barvě a cvičit s metronomem.
Míra: Pauzy hrajou, kdybych to jen na začátku tušil, tolik bych do toho nebušil, jo a klidně to můžete říci i kytaristům.
David: I když je to někdy těžké, nikdy se nevzdat a pořád hrát a hrát a zároveň se třeba pokusit najít si svůj osobitý muzikantský styl.

Pro Rockpalace Tomáš Pošvanc.