Duel č. 5 George&Beatovens/Olympic

  • Číst 6514 krát

Pro dnešní duel jsem si vybral tyto dvě skupiny, na jejichž dvojkoncertě jsem byl někdy začátkem roku 1970 v Plzni, v kulturním domě Peklo.

George&Beatovens:

rockpalace george

Tahle kapela, dále jen G+B, vznikla v roce 1963, kde na kytaru hrál pozdější sólový zpěvák Petr Novák, Michal Burian: kytara, Karel Sluka: baskytara a Jiří Jirásek, pod názvem Beatles. Tento název byl pro budoucí vystupování nepoužitelný a tak se přejmenovali dle přezdívky bubeníka Jiřího Jiráska na zmínění G+B. Petr Novák s Ivem Plickou napsali píseň „Já budu chodit po špičkách“ kterou amatérsky nahráli na magnetofonový pásek a předali Jiřímu Černému, pro jeho pořad „Dvanáct na houpačce“. Píseň zaznamenala obrovský úspěch, ale Buriana se Slukou čekala vojenská služba, Jirásek odešel ke skupině Donald, Petr Novák do Flamenga a skupina G+B se tím pádem rozpadla. To se psal rok 1965 a za dva roky, v roce 1967 se dává Petr Novák dohromady s Jiřím Jiráskem, přibírají na kytaru Jaroslava Bednáře, kterého v roce 1968 nahrazuje Zdeněk Juračka, na varhany hraje Miroslav Hecl a na baskytaru Jiří Čížek. Přidává se i Vladimír Mišík, ale jen pro turné po Finsku a po návratu odchází varhaník Hecl, kterého nahrazuje Jan Obermayer. Poté místo Mišíka a Juračky na chvilku přichází Luboš Andršt, kterého ale vystřídal Miroslav Dudáček. V roce 1970 ještě přichází saxofonista a flétnista Petr Bezpalec. A to je doba, ze které je můj duel mezi G+B a Olympicem. V letech 1968 – 1970 vydávají na singlech skvělé písně, jako třeba: Pokoj č. 26, Toreador se nesmí bát, Dívky z perel, Dětský oči, Esther, Klaunova zpověď a v roce 1970 svoje první LP Kolotoč svět, ve složení Petr Novák, Jiří čížek, Miroslav Dudáček, Jan Obermayer a Jiří Jirásek. A v této sestavě přijeli do plzeňského kulturního domu Peklo, společně s Olympicem.


Olympic:

rocklapace olympic

Skupina Olympic také vznikla v roce 1963 pod původním názvem Karkulka. V těch letech tam hrávali:Petr Janda: kytara a zpěv, Petr Kaplan: kytara a zpěv, Jiří Laurent: kytara a zpěv, František Ringo Čech: bicí a zpěv, Miroslav Berka: klávesy a zpěv, Pavel Bobek: zpěv, Miki Volek: zpěv, Pavel Sedláček: zpěv, Yvone Přenosilová: zpěv, Miloslav Růžek: zpěv, Jaromír Klempíř: jonika, Josef Smeták: kontrabas, a Josef Laufer: zpěv. Lidí jak u „Alexandrovců“ a proto asi jméno Karkula – Karlínský Kulturní Kabaret. V letech 1966 hraje skupina ve složení: Petr Janda: kytara a zpěv, Jan Antonín Pacák: bicí a zpěv, Miroslav Berka: Klávesy, Miki Volek: zpěv, Ladislav Klein: kytara a zpěv, Pavel Chrastina: baskytara a zpěv. V roce 1968 Olympic vydává své první album Želva, které vyšlo v mono i stereo verzi a stereo verze je dnes považována za velmi raritní.

Další rok vydává druhé řadové album „Pták Rosomák“ na kterém již hraje sestava Petr Janda, Pavel Chrastina Miroslav Berka a Jan Antonín Pacák a v této sestavě koncertovali v Plzni, společně s G+B a byl to můj úplně první živý koncert kterého jsem se zúčastnil.

Duel tak v zásadě není mezi celou kariérou obou skupin, to by byl jasný vítěz, neboť Olympic tu rockovou káru přeci jenom táhne podstatně déle, ale bude to o vzpomínce, na ten můj první koncert, někdy začátkem roku 1970. Jako píseň od G+B mě tenkrát upoutal hlavně „Pokoj č. 26“, kdy kytarista Miroslav Dudáček na zemi na něco šlápnul a zvuk jeho kytary se změnil pro mne do tenkrát nevídaných rozměrů ze stratosféry. Až později, to už jsem měl taky elektrickou kytaru, jsem se dozvěděl, že ta krabička na zemi, kterou si Dudáček odnesl při pauze preventivně do zákulisí, byl booster, díky kterému kytara dostala ten dlouhý a bzučivý tón. A když Petr Novák, při Klaunově zpovědi, na konci písně poklekl a ke konci i zalehnul na pódiu, byl jsem polapen. Celkově, hlavně pěvecké provedení skupiny G+B bylo díky Petrovi Novákovi velmi nadčasové a jeho vizáž a to nemluvím o vlasech kytaristy, který je měl téměř do pasu, překonalo moje očekávání, neboť jsem od nich znal snad jen Klaunovu zpověď, Pokoj č. 26 a Toreadora. To od Olympicu, který začal hrát druhý, jsem znal a i pokoušel se zahrát takové fláky jako třeba Želva, Pták rosomák, Snad jsem to zavinil já, Krásná neznámá, Kamenožrout zelený a další hity. Olympic, hrál jistě velmi dobře, ale Petr Janda na nic na pódiu nešlapal, ani nezaklekl a o vlasech se raději nezmiňuji. V té době, to u mne zvítězila kapela G+B. Později jsem ještě několikrát měl možnost vidět a slyšet obě skupiny, hlavně v době kdy s Petrem Novákem hrávali moji přátelé Berta Taubr a Standa Staněk, zvučil je „Bedřich“ Kotaska a tak trochu jsem znal i Andyho Seidla a jejich vystoupení bylo vždy pohlazením po duši. Olympic jsem slyšel jednou živě na Ex Plzeň, a když zahráli píseň „Maraton“, myslel jsem, že jsem na „Párplech“. Později jsem je slyšel ještě „živě“ z playbacku na nějakém tom plese v Praze, kde dost přítomných pokřikovalo „pane Janda, kdy začnete hrát“. Asi bych dnešní duel ukončil tím, že v roce 1970 jsem byl přesvědčen, že již nic lepšího nikdy neuvidím a neuslyším, netuše, že mě kamarád ještě týž rok pustí In Rock. Tak že resumé: v roce 1970, jasně lepší G+B, později nerozhodně a nyní se samozřejmě Olympic dostává na pomyslnou příčku mého duelu, hlavně díky výdrži.

Pro Rockpalace.cz  Milan Kolečko

rockpalace kolečko