Jak mě potkal bigbít poslední kapitola

  • Číst 6426 krát

Seznámil jsem se jednou na inzerát s jistou dámou a po několika mailech jsem chtěl zaimponovat a zahrál jsem ji do telefonu jeden z mých oblíbených ploužáků. A protože jsem u toho popíjel vínko, protože byl večer a já byl doma sám a hlavně, byl jsem požádán o zakoupení webkamery která již byla nainstalována, neuvědomil jsem si, že mám jen triko a na rozdíl od žen, které se na plážích opalují nahoře „bez“, byl jsem já „bez“ dole. A aniž bych ze svého obnaženého dole bez, něco chtěl opálit, tak díky tomu, že již delší dobu jsem na kytaru hrál doma jen za osvětlení zářivek a tím pádem přišel o periferní vidění, tak použité světlo potvrdilo, že ukázaná platí a já se opět neseznámil. A to prej televize přidává, no, nevím, jak je tomu u monitoru.
A tak moje hudební kariéra opravdu spěla ke konci a já se nechával občas přemluvit k brnkání, více/méně na chvilku, třeba jednou na kolegových padesátinách, kde přední rockoví muzikanti nezvládli základní rockový slabikář a to hráli až v Praze, u Penka, na basu. Jedna z písní byla klasika, Paranoid, což musí zahrát jakýkoliv rocker starší padesáti let. Ovšem zmíněný slavný hudebník, značně posilněn alkoholem to pojal, jak sám dodnes tvrdí jazzově a možná že právě proto anebo z důvodů pětistrunné basy, čehos si nevšimnul, vše odehrál úplně v jiné tónině, než je originál v čem jsem to hrál já a byl vypovězen z pódia. A místo něj nastoupil opět basista, ne až tak slavný, ale stejně tak dobrý a po pár tónech opět zazněla slova – „a ven“. Naštěstí tam již jiný opilý baskytarista nebyl, já zůstal na pódiu sám a hrál jsem si ty svoje věci až do doby, kdy se za bicí hrnul nějaký člověk, který byl s razancí a anatomickou přesností poslán také pryč a ačkoliv to byl majitel klubu a veškeré aparatury, vše pochopil a já mohl dohrát vše až do celkem zdárného konce. Byla tam se mnou jedna přítelkyně a povídala mě po té, „že je na mne hrdá“, s kýmpak asi tak dneska „žije“. Nu a já si říkal, že všeho moc škodí a pódium již pro mne není tím vytouženým místem a kytaru jsem pověsil na pomyslný hřebík. Do toho se ale jednou ozvala moje milovaná neteřinka, že se už konečně vdala a protože se vdávala docela daleko mimo můj dosah a já, jestli si dobře pamatujete, letadlem od jisté doby nelétám, tak jsem šel pouze na veselici, která se konala v restauraci v Koterově u Plzně. A protože se znám, a protože znám své „Pappenheimské“ pozval jsem si jako garde Mirku. Ano, tu Mirku, se kterou jsme páchali záškodnickou činnost na plese KSČ v domě kultury, ano, tu Mirku se kterou jsem já ukradnul a společně vypili ty 4 sklenky sektu na předávání cen České televize, ano, tu Mirku se kterou jsme se po letech potkali a jsem rád za její přízeň. A zase na oplátku já občas připravím masíčko na gril a jedeme k ní na chatu věnovat se poznávání kulinářských a chuťových rozkoší, při kterých popíjíme naše oblíbené Prušánky a do nekonečna rozumně hovoříme. A ta Mirka, tak ta mě ochránila od veškerých opileckých výlevů a oslava dopadla velmi dobře. Dokonce jsem si i po delší době zahrál na kytaru in natura s kapelou a byl jsem velmi mile překvapen. Muzikanti z kapely Víla Análka jsou opravdoví profíci. Kytarista Jarda Venclík mě půjčil kytaru a tak jsem se ocitnul na podiu s bubeníkem Milanem „Bubenec“ Gavorou, se kterým jsem hrával v Barbusu a letitým kamarádem, klávesákem Martinem Vitáčkem. Tito dva pánové mě nejen velmi dobře doprovodili ve všeobecně známých písních, ale dokonce v písních vlastních, které do té doby asi ani nemohli slyšet. To že jsem v návalu radosti šel s muzikantama na panáka a díky tomu po přivolání taxíka po mém pádu mě nemohli ze země zvednout a taxikář nejspíše spěchal na další rito, to už je druhořadá záležitost. Byl přivolán další taxík, přijel kupodivu ten samej a cesta tam, která stála 240,- se při cestě zpět podivuhodně prodloužila, neboť stála 550,-. Ale, zase můj kolega a kamarád ze skupiny Bradavice, která kdysi hrála až v Hradci Králové, tak tam byla taková zábava, že on a zpěvák, odmítli odejet automobilem do Plzně, s odůvodněním, „dáme ještě jedno a jedem“. Ostatní nechtěli čekat a tak oba dva prostě zůstali kousek od Hradce, z pochopitelných důvodů, neměli prostě ještě dopito. Zpěvák, který dělá na dráze a má zdarma dopravu to měl jednoduché, ale je to člověk, který nechce to mít jednoduché a tak popíjeli do rána a potom se dožadovali taxislužby. Po nacenění odvozu do Plzně cca 3000,- nasedli do přistaveného vozu a vydali se na cestu k domovu. Někde kolem Poděbrad taxík zkolaboval a co teď. Byl přivolán další a za další 4000,- byli odvezeni domů. Proti tomu mejch nějakých 550,- je brnkačka.
Teď koukám na účet a přátelé, někteří jste přispěli na dobrou věc a moc vám za to děkuji a vy, kteří jen čtete a nic, tak se polepšete. Je to opravdu pro dobrou věc, maximálně si z toho uzmu na litr rumu a citrony abych nechytil nějakou tu chřipku. Pro vaši informaci ještě přidávám číslo účtu 295 651 205 / 0300 na který určitě přispějete jakoukoliv vámi určenou částkou a já vám za to předem děkuji.

Tím jsem tak nějak ukončil moji hudební kariéru, i když, nedávno mě volal zpěvák a kamarád Zdeněk Jakubec z Ultramarinu, ale já jim dohodil Huga Kůse, který se na stará kolena opět začal věnovat nejen sólovému zpěvu ale i kytaře, čímž jsem jim prokázal podstatně větší službu, než kdybych tam šel hrát. Dál již budou jen intermezza a to v PDF formátu, posílaná přímo zájemcům a věřte, opět to bude zábava.
Kytara je schovaná ve špajzce a čeká na příležitost, na popud anebo jen na chuť si zahrát a tak tomu bude.
L.P. 2020 Listopad

Aparatura a kytary:
Rádio Nabucco/Futurama ll
KZ 20/Futurama ll
Mono 50/samodlab, krk Tornádo, snímače Eterna
Kytara a aparát od Michala Štraucha – děkuji dodatečně
Zesilovač tranzistorový a reproduktory maďarské Ratted od podvodníka Davida Kulicha (nehrálo to ani náhodou)
Rožďál 100W 4x ARO 835/samodlab, kvákadlo Cry Baby
Rožďál+Aro835/Diamant, Cry Baby
Kopálek+Marshall 100W áčková bedna/ Les Paul Cimar, overdrive Boss
Marshall combo Artiste 50W/ Wasburne . . .vše do prava a konečně zvuk 

 

Kapely a ti, se kterými jsem stál na podiu:
1971 Kaskády:
Pavel Vladař baskytara, Zdeněk Vladař kytara, Richard Svoboda bicí, Arnošt Kunscht zvuk, Vladimír Vaniš manažer.
1972 Fata morgana:
Míra Šebesta baskytara, Richard Svoboda bicí, Petr Marovič zpěv, Arnošt Kunscht zvuk, Standa Tychtl manažer.
1974 na vojně:
Míra Šebesta kontrabas, Karel Suda bubínek, Venca Pípa kytara, Honza Buchta banjo.
1976 Emise:
Láďa Fišer baskytara, Jirka Vébr bicí,
1977 Paradox:
Venca Hejlek baskytara, Pepa Zedník bicí, Zdeněk Anděl bicí, Petr Hugo Kůs kytara, Bohouš Korda zvuk, Petr Kovařík doprava
1983 Quadro:
Míra Šebesta baskytara, Pepa Zedník bicí, Richard Svoboda bicí, Robert Donoval kytara
1983 R.U.R.:
Venca Štěpánek baskytara, Josef Procházka bicí, Pavel Kugler klávesy, Tibor Filaun kytara, František Nový bicí, Petr Hugo Kůs zpěv, Jirka Rádl kytara. Bohouš Korda zvuk, Karel Strobach zvuk, Pavel Pour doprava, Vilda Řežábek doprava.
1988 Nemesis:
Jarda Englmajer baskytara, Petr Kotora bicí, Pavel Tenk klávesy, Láďa Fišer zpěv, Míra Jabko Hanuš kytara, Bohouš Třiska zvuk a doprava.
2000 Barbus:
Milan Gavora bicí, Petr Vaník klávesy, Boža Kraus baskytara, Petr Hugo Kůs zpěv, Bohouš Korda zvuk, Petr Štengl doprava.
A o těchto lidech a nejen o nich budu vám mým milým přispěvatelům na účet 295 651 205 / 0300 psát vše na co si ještě vzpomenu a co neprošlo mým povídáním na Rockpalace.cz. A jako bonus vám dnes posílám jednu píseň kapely, kterou bych rád zasponzoroval, neboť je to o zábavě, srandě a i o kamarádství a tito muzikanti hrají většinou za „pivo a párek“ tak proč jim nepřispět aspoň na plakáty či nahrání CD


Moje „povídání“ tím vlastně nekončí, protože sem budu dál přidávat výplody mého mozku, doufám, že pro vás ne chorého a budu se i nadále snažit vás pobavit v této podivné době.
S úctou všem rockovým fanouškům

Milan Kolečko

milan s eloučí