Dvě tváře Honzy Macku...

Také by mohl titulek znít jeho tři životy – otec – rocker – učitel. Je synem slavných rodičů, ale k tomu se dostaneme. Že nevíte, o koho se jedná? V našem rockovém světě slyší na jméno Protheus, zpívá a je k nepřehlédnutí v kapele Dymytry. Tohle všechno tenhle sympaťák zvládá. Jsem rád, že mi kývnul na rozhovor. O Dymytry – jeho domovské kapele bylo napsáno už dost a dost, ale mne zajímá on...

Ahoj, jsem rád, že může vzniknout naše povídání a že sis našel na naše čtenáře čas. V muzikantském prostředí jsi žil od mala. Maminka slavná operetní zpěvačka, otec bubeník v Orchestru Karla Vlacha. Jak jsi jako dítě vnímal dva různé hudební styly?
Od malička jsem žil jenom s mamkou, která neustále cestovala za koncerty nebo divadlem a když necestovala, byla na zkoušce nebo na nějakým rozhovoru. Já byl po babičkách a tetičkách, dokonce jsem měl chůvu, bylo to docela rušný. Ale díky bohu za prarodiče, díky nim jsem prožil super dětství. Nebejt jich, tak se asi doteď počůrávám ze spaní (smích). S tátou jsme se moc neviděli, ale o to víc si rozumíme teď.

Co rodiče, měli představu co s tebou? Chtěli z tebe mít muzikanta? Nebo ti nechali volnou ruku?
Táta ze mě chtěl mít bubeníka z povolání, což se málem podařilo. Chystal jsem se na konzervatoř, ale nakonec mě osud zavál jinam. A jsem za to moc rád, protože s Mildorem bych o post bubeníka v Dymytry soutěžit nechtěl (smích). Mamka tomu nechávala volnej průběh a to se nakonec vyplatilo, jdu v jejích stopách.

Měl jsi jako dítko školou povinné nějakou hudební průpravu, nebo zkušenosti čerpané doma stačily?
Mám za sebou spoustu let klavíru, kterej jsem spostu let upřímně nesnášel. A dost let bicích.

V civilu jsi kliďas, nebo aspoň vypadáš, v masce se z tebe stává démonická bytost – jak to bylo s tebou dětství a v dospívání? Rebel nebo slušňák?
Já od sedmý třídy věděl, že chci být jednou rocková hvězda, veškerá moje puberta se odehrávala na zkouškách s kapelou, na nic jinýho jsem neměl čas.

Byl jsi obklopen muzikou, ve finále to vyhrál bigbít. Kdy se u tebe projevila láska k bigbítu?
Právě asi v tý sedmý třídě, možná ještě dřív. Kamarád přinesl kazetu Sepultury a mě to strašně vzalo a už nepustilo.

Co jsi poslouchal, jako jak se dnes říká, teenager? Kam tě srdíčko táhlo??
Tenkrát jsme hodně jeli na tom, co bylo momentálně trendy, což byl Nu-metal. Ke zpívání jsem se dostal kvůli totálnímu pobláznění se do KoRn a do Davise. Samozřejmě hudebnímu pobláznění

Ty jsi původně dokonce bubnoval, pak jsi v Dolores Clan přešel od bicích k mikrofonu. Znám málo muzikantů, kteří přešli od bicích k mikrofonu. Táhlo tě to k mikrofonu už dříve, nebo to byla v té chvíli nutnost po odchodu Noida a pak jsi u mikrofonu zůstal?
Já naopak znám spoustu bubeníků, kteří se pustili do zpívání. Dokonce i Mildor o tom pořád mluví (smích). Asi je prostě jednou začne pálit bubenická stolička, a že sedí vzadu. Tak jsem to měl i já. Každopádně do Dolores jsem nastoupil už jako zpěvák, předtím jsem měl svůj sólo projekt, kde jsem se zpěvem začínal. A taky jsem s kamarádem založil kapelu Diphteria, tam ovšem nešlo o zpěv, ale o vraždění prasat (smích). Byl to teda pěknej brajgl, při prvním koncertě nám po druhý pecce vypnuli proud, a ani se jim nevidím.

Dolores nebyla tvoje první kapela, kde jsi všude hrál a vídáš se někdy s lidmi, s kterými jsi hrával?
Začínal jsem v sedmičce s kapelou Vatoma, zkoušeli jsme na sídlišti na skládce panelů a po cestě jsme vždycky sebrali u jednoho domu popelnici, kterou jsem položil na bok a přidělal na ní šlapku – no a byl kopák. V osmý třídě jsme rozjeli kapelu Majsedum, byl to takovej punk, ale zajímavý bylo, že už tenkrát jsme se sešli s jasnou vizí. Všichni jsme u toho zůstali a jsme v tý branži docela vidět, i když každej jinde.

Rok 2005 byl pro tebe zlomový. Přišel konkurz k Dymytry. Pamatuješ ještě, jak probíhal? Jak ses o něm dozvěděl? A co tě podnítilo se přihlásit, znal jsi kapelu? Proč Dymytry, v té době nebyli zas tak známí.
Já šel na dva konkurzy v jednom týdnu k Dolores a Dymytry. Obě party jsem našel přes inzerát. Pamatuju si, že Dymytry měli zkušebnu asi v třetím patře sklepení pod Prahou, takže na všem rostly houby a vypadalo to jak z hororu. Tenkrát mě vzali Dolores a já volal Jirkovi (kapelníkovi), že do Dymytry nejdu. S Dolores jsme nějakou dobu zkoušeli, jenže pak se ukázalo, že bez Noida to nikdo nechce a šlo to do kopru. No a pak volal Jirka, jestli jsem si to náhodou nerozmyslel, že pořád nikoho nemají. A bylo to.

Z tvé hlavy je vlastně i myšlenka na image kapely, bez které si už asi Dymytry nedokážeme představit – masky. Jak tě napadly masky a co mají symbolizovat?
Bez masek jsem v Dymytry odzpíval dva koncerty. Po cestě z toho druhého, což bylo v Českém Krumlově, jsme v mojí omlácený pixsle řešili s Jirkou, jak to posunout. Já plácnul „co hrát v maskách“ no a jako všechny moje nápady, který jen tak plácnu, Jirka šel a všechno zařídil (smích).

Masky –nemůžu se nezeptat, připouštíš, že je někdy odložíte tak, jako to po xy letech udělali Kiss?
Těžko říct. Já o to moc nestojím, mám rád svůj klid.

Protheus – určitě to nebude zajímat jenom mne, ale i ostatní, má hlubší význam?
Od dětství jsem miloval řeckou mytologii. Tím, jak jsem byl hodně sám, nebo s cizíma lidma, jsem si vytvořil svůj vlastní svět a byl jsem dost uzavřenej. Lidi o mě už od školky říkali, že jsem jak starej dědek, ale že mám nos na věci, co budou mít úspěch. No a Protheus je v řecký mytologii protivnej stařec s věšteckými schopnostmi…(smích). Tu přezdívku mám už od základky.

Muziku na chvíli opustíme, ale vrátíme se! Ty jsi i úspěšně studoval – co a kde? A každopádně jak šly studia a muzika k sobě? Netříštily se? Mluvou Komunálu – kterého „Vlka“ jsi krmil víc???
Studoval jsem na Lesnické a dřevařské fakultě ČZU v Praze a po čase jsem se tam vrátil i jako pedagog. Nebyl jsem nikdy ultra pečlivý student, ale vždycky to nějak šlo zvládnout.

Ty, mimo to, že stojíš na pódiích s Dymytry, stojíš i jako za katedrou jako učitel. Co studenti? Jaké jsou reakce? O víkendech Protheus a v pondělí kantor?
Snažím se tyhle dvě profese oddělovat. Někdy to samozřejmě nejde. Základ obou je ale v podstatě stejný – mám rád mladé lidi a rád s nima diskutuju o věcech, co považuju za důležité.

Máš ve škole vaše fanoušky a hlásí se k tobě? Už se ti stalo, že někdo přišel do školy v mikině nebo tričku Dymytry aby měl u tebe „oko“ -))))
Jasně, pár takových tu je. Jednou to na mě jeden zkusil, že by jako mohl mít trochu volnější režim, protože má od nás všechno, včetně trenýrek (smích). Rychle jsem ho uvedl na pravou míru, snažím se být co možná nejvíc spravedlivý.

Jak se vůbec snoubí kantorství s rockovým životem? Zdá se mi, že to jsou dva úplně jiné světy – dvě strany barikády -))) Novodobý Jekyll& Hyde – ))) ?
Ani mi nepřijde. Kdybych učil někde na základce, tak asi jo, ale na univerzitě už je přece jen volnější vzduch. Je to spíš o diskuzi, o vzájemném doplňování a hledání informací. Já dělám v obou pracích vlastně to samé, snažím se zaujmout lidi a předat jim informace.

Máš doktorát z lesnické mechanizace. Ač jsem jako lesní mechanizátor vyučen, netuším, co si pod tou profesí mám představit?
No na střední škole se naučíš se strojema pracovat, opravovat je a tak. Moje práce, v rámci vědeckého působení na univerzitě, je bádat nad tím, jak ty stroje vylepšit, jak usnadnit práci s nima, zvýšit bezpečnost a tak. No a v posledních letech se mi začalo dařit i ty stroje navrhovat, což je pro mě úplně největší rajc (smích).

Lesnické škola, táhne tě to ve volné chvíli do lesa, přírody, nebo proč „Lesárna“?
Mám lesařinu v krvi. Děda byl lesník tělem i duší, přednášel na škole pro lesní hajné v Nasavrkách (ta už neexistuje). Tím, že mě v podstatě vychoval, na mě měl velký vliv.

Abys to neměl tak jednoduché, jsi také ještě – otcem. Jak si to užíváš? Takže život na plné obrátky! Aktivní život rockera je náročný.
Já bych ty tři povolání seřadil trochu jinak – už půl roku jsem především táta. Je to dokonalá záležitost a životní obrat o 1000%.

Docela určitě se vzhledem k aktivitám nenudíš, jak relaxuješ? O motorkách vím, ale zajímalo by mě, co Protheus čte, popř. jaké má rád filmy?
Tohle je věc, která mi moc nejde. Letos jsem zatím ani nenamontoval baterku do mašiny, na rybách jsem byl dvakrát. Navíc jsem se pustil do fakt obrovskýho projektu, který nemá s muzikou ani lesem nic společného, a který v září vypouštíme do světa, takže můj relax je momentálně – vykoupat Honzika, vykoupat sebe a spát. Ale ono to v podstatě stačí.

Tu otázku jsem položil proto, že jsi většinovým autorem textů Dymytry (ale nejen Dymytry, ale i něco pro Arakain nebo Lucii Bílou – tu já pamatuju, když byla na prvním koncertě Arakainu-))), kde bereš inspiraci. Ty texty totiž nejsou vůbec hloupé a všední. Máš podle mne rozhled, nevyhýbáš se ani politice, aspoň já ji slyším třeba v Barikádách.
ooo, děkuju (smích). Já se hodně dívám kolem sebe, poslouchám lidi, o čem se baví, co je štve. K tomu přidám, co cítím já a je to. Já se naopak politice vyhýbám. Politiku beru jako jedno velký svinstvo. Moje texty, pokud mají politický nádech, je to vždycky ve smyslu nějakýho všeobecnýho bilancování. Barikády nejsou o politice, ale o všeobecný blbosti a špíně, co od počátku věků vládne lidem.

Přiznám se, že jsem začal mít rád Dymytry po poslechu Sedmero krkavců, kdy jsem si všiml pro mne naprosto výborných textů (jak Barikády, tak Krkavci se mi zatím neoposlouchali). Když píšeš hodně přemýšlíš o slovíčkách a vracíš se již k napsanému a piluješ, obracíš... nebo se ti to povede dostat ven napoprvé?
Jak kdy. Někdy ten text žije tak nějak sám, někdy se s ním morduju týdny. Ono je to taky hodně o tom, že někdy mě muzika, co dostanu k textování, osloví hned. Ideální je, když si tu pecku poslechnu a hned si představuju obrazy, o čem ta muzika vypráví, jakou má náladu. Někdy mě to hned nevezme, ale najdu si v tom cestu časem. Horší je, když mě ta muzika od začátku nebaví. Ale to se stává výjimečně. V Dymytry už jsme si za ty roky vypracovali systém tvorby, i když to byl dlouhý léta boj. Moc mě baví i práce s frontmanem Arakainu Honzou Toužimským, máme na věci podobný náhled a moc mě baví muzika, co skládá.

Jak se ti líp píše – text na muziku, nebo když napíšeš text a muzika se pak „ohne“ k textu?
Píšu zásadně text na muziku. Text a muzika se musí doplňovat náladou, barvami... Kluci v Dymytry jdou tvrdě za riffama, rozhodně neustoupí lince nebo náladě textu, zejména Mildor ze svých kopáků neuhne, ani kdyby ta pecka byla o tichu, tak musím ustoupit já (smích). Přece, jak by mohla písnička existovat bez koberce kopáků a aspoň tisíce činelů, že jo (smích). Už jsem si na tenhle postup zvykl a jinak už to nedělám. Hodně lidí má pocit, že je text písně vlastně zhudebněná báseň. To vůbec není pravda. Zhudebnit báseň, to se naposledy povedlo Flamengu na desce Kuře v hodinkách a to hlavně proto, že Kainar vlastně psal písně bez hudby.

Dymytry – i když relativně mladí, jste kapela osobností, mladý Jirka Urban i Miloš Meier určitě osobností již jsou, jak se dohadujete v kapele? Kapelník má právo veta, nebo to jde demokratickou cestou?
To je otázka, co znamená mladí. Některým z nás táhne na čtyřicet, ale fakt je, že rockeři jsou stále mladí, že jo! V Dymytry jsme každej úplně jinej, ale úplně…Slovy Briana Welche z KoRn „každej máme rádi jiný věci, na dovolenou spolu asi nepojedeme, neshodneme se ani na společným jídle, ale když se sejdeme na pódiu, jsme jako jeden stroj“. Jsme tam, kde jsme asi hlavně proto, že jsme parta osobností. Samozřejmě to někdy trochu vře, naše ega jsou rozpálený do červena, ale pořád víme, že chceme dělat jednu společnou věc. Navíc kapelník Jirka Urban ml. pro kapelu dejchá ve dne v noci, maká neskutečně na všem, takže my ostatní respektujeme jeho právo veta a jsme rádi, že to za nás rozhodne on (smích).

Poslední CD – když nepočítám EP je z roku 2014. Pracujete na novém CD, nebo jste se vydali cestou prakticky „singlů“? A jak vzniká nový materiál k CD? Každý sám doma, nebo společná práce, konzultujete mezi sebou, máte na muziku shodný názor?
Po letních festivalech nás čeká podzimní tour, na kterém nás podpoří kamarádi z Komunálu, a pak velké jarní tour k našim patnáctinám, jehož vrcholem bude narozeninový koncert v malé sportovní hale v Praze na Výstavišti (23.3.), takže chystáme spoustu věcí včetně CD, ale to nebude jen tak obyčejný CD, bude to něco úplně jinýho, ale víc neprozradím.

Když jsme u CD – jaký je tvůj názor na vydávání ještě klasických CD v době pirátského stahování, kdy internet za pár minut nabídne prakticky všechno a mnoha měsíční práce je částečně vniveč?
Doba se mění, my musíme s ní. Pirátské stahování je doménou Východní Evropy. Ne, že by se nikde jinde nepirátilo, ale lidi jsou víc zvyklí za muziku zaplatit. Tady pořád hodně lidí nechápe, že je to práce něco napsat, že nás to živí stejně, jako je prodávat rohlíky. Jenže kdybych šel a ukradl jim pět rohlíků, to by byla mela. Dneska ve světě hodně frčí iTunes a podobný věci, u nás se to docela začíná rozjíždět. To je asi směr, co nás teď čeká. Já osobně už ani nemám, na čem si klasické CD přehrát. Když mi někdo nějaký dá, pouštím si ho v autě. To se mi naposled stalo s novou deskou Limetalu. Pustil jsem si jí po cestě z koncertu a už mi zůstala jak v hlavě, tak v autě (smích). Moc mě baví texty, muzika je čerstvá, kluci to pořád uměj!

Vy už jste hráli prakticky s každým, ale mne zajímají dvě kapely, s kterými máte společný „duet“. Jak jste se dostali k Arakain je jasné, ale jak se Dymytry dostali ke Komunálu? Mělo na to vliv, že pocházíš z Chrudimi a tam je Komunál společně s Mogulem opravdu fenomén.
No hráli prakticky s každým…Máme tady malinkej píseček, takže vlastně každej pořád hraje s každým (smích). Jsem sice od Chrudimi, ale o Komunálu jsem vůbec nevěděl do chvíle, kdy jsme se potkali na jednom festivalu. S celou partou a hlavně s basákem Fildou jsme si okamžitě padli do noty.

Ze spojení s Komunálem vznikl i duet s Lubošem Suchánkem Až mě ráno povedou – i když Suchánek je u mne také dobrý textař, přesto, jaké je to zpívat skladbu co napsal někdo jiný? A kdo vybral právě tuhle skladbu.
Nerad zpívám texty jiných autorů, ale v tomhle případě to sedlo jak zadek na hrnec.

Dymytry si na Komunál Tribute vybrali „Vlky“ sledoval jsi, nebo sleduješ tvorbu Komunálu?
Musím říct, že nesleduju. Spíš tak jako vím, co zrovna kluci chystaj, ale že bych to nějak sledoval, to ne.

Dnes vás čekají plné sály, jste devizou pro pořadatele, jste zváni na všechny festivaly...ale přesto to byla, jak já říkám, Its a long way to the top, měl jsi někdy chuť s muzikou praštit?
Mnohokrát, asi jako každej (smích).

Dymytry čeká v roce 2018 velká sláva, už můžeš prozradit co, kde s kým, kdy... a bude nějaké překvapení??
Čeká nás jarní tour k patnáctým narozeninám. Chceme to pojmout fakt ve velkým stylu. Vrcholem bude megakoncert v malý sportovce na Výstavišti 23.3. Tam chystáme největší show v dosavadní historii kapely. Bude to sakra velký! Lístky už se prodávají na Ticketstreamu a docela jdou na odbyt, tak snad to bude fakt nálet!

Co rodiče na tvojí prudce stoupající hudební kariéru?
Jasně, že mi držej palce. Táta asi sice občas zalituje, že už nebubnuju, ale i tak má radost. No a mamka mě nejen naučila všechno, co vím o zpívání, ale zároveň mě neustále udržuje v pozoru. Chodí pravidelně na koncerty, a když to začnu trochu flákat, hned dostanu za uši.

Sleduješ hudební dění okolo vás? Zaujala tě nějaká kapela, nebo naopak zklamalo tě něco okolo hudební branže?
Popravdě moc ne. Na festivalech se setkáváme pořád dokola s tou samou sortou kapel. Náš kapelník ze srandy říká, že si pronajmeme jeden tourbus a budeme jezdit všechny kapely spolu. Ale to by skončilo masakrem hned první den (smích). Moc to nesleduju. Spíš koukám za hranice.

Vydali jste v roce 2017 anglickou verzi EP Sedmero krkavců jako United We Stand, míří tím Dymytry i na zahraniční trh?
Anglickou verzí míří Dymytry výhradně na zahraniční trh. V Čechách jsme vždycky zpívali Česky a navždycky budeme. Jen jsme si řekli, že bychom to chtěli zkusit, trochu se provětrat, nabrat novou inspiraci. Uvidíme, co z toho bude.

Odehraješ a konečně i pánové okolo tebe celý váš hudebni set v masce. Jak je to náročné mít celý koncert masku a ještě zpívat. Má maska nějaké speciální úpravy a jak je to s její údržbou? Máte každý jednu, nebo je připravená druhá alternativa, kdyby něco???
Je to náročný (smích). Masky se snažíme držet v čistotě, ale moc to nejde. Fakt to není žádnej med.

Pane učiteli, ale i Prothee, moc děkuju za čas a co vzkážeš všem, kteří si rozhovor na Rockpaláci přečtou??
Samozřejmě všechny zdravím. Máte můj obdiv, pokud jste se prokousali až sem (smích). Pokud Vás tohle povídání zaujalo, mrknete na můj blog Svět podle Protha na fejsu a pokud Vás zaujali Dymytry, budu se moc těšit někde na koncertě!