Autocenzura, co si o ní myslí známí autoři hitů

Mám pocit, že textař je někdy jako neznámý vojín. Svůj úkol splnil a nikdo o tom neví. Naštěstí to slovo nikdo není absolutní, byť spousta posluchačů si zpívaný text tak nějak automaticky spojuje se zpěvákem či zpěvačkou. Podobně ztotožňující je nahlížení na herce podle rolí, v nichž je diváci zaznamenali.
Ze slova cenzura některým lidem možná naskakují po těle pupínky. Mnozí autoři ji zažili na vlastní kůži a mohli by vyprávět…
Autocenzura je však něco trochu jiného a každý autor ji má v sobě v různé míře. Jistou formu může zastupovat také cit pro jazyk. Mohlo by se zdát, že nezáleží na slovosledu, ale není tomu tak. Například když psal pan Karel Šíp pro svojí tehdejší manželku Marcelu Holanovou text písničky Ráno, cit pro jazyk osvědčil. Použil správně „zas je tu ráno“ a nikoli „je tu zas ráno“ evokující u posluchače nutnost vyvětrat v místnosti.
Před lety jsem seděl v šatně s kapelou Morčata na útěku. Pod dojmem jejich předělávky písně Tears for fears Shout, kdy zpívali něco jako: „...padni na kolena, nejlepší kláda je vyhulená...“, jsem klukům říkal něco v tom smyslu, že takových textů jim vypotím za noc kýbl. A prý že se mám potit… :-) No, co Vám mám povídat, šlo to skutečně velmi rychle. Na blbinky jsem byl vždycky generál! :-) Dnes se skoro stydím uvést příklady, ale pro představu… Tam, kde zpívá paní Petra Janů „říkej mi“ stačilo refrén obohatit jenom o dvě písmenka S a T před ř. Už jen při představě, že to zpívá chlap mi bylo poněkud těžko od žaludku. Za nejzajímavější jsem považoval změnu v písni zpívané Petrem Kolářem – Ještě, že tě lásko mám na Ještě, že ho lásko mám. Aby bylo jasno, jednalo se o ...k tvému srdci klíč… Nicméně jsem nakonec onen pomyslný kýbl textů raději ztratil, a dnes jsem tomu rád.

Co si myslí o autocenzuře, jsem se zeptal renomovaného textaře, pana Michaela Prostějovského a zde je jeho odpověď:
Autocenzura je poněkud ošemetné slovo. V dobách před rokem 1989 jsme se my textaři samozřejmě snažili „nenarazit“, takže jistá autocenzura zde byla, ať už vědomě, či podvědomě. A to už při vlastním psaní. Takže se mi nestalo, že bych nějaký text raději hodil do šuplíku, než jej odevzdal k realizaci. V dnešní době autocenzurou rozhodně „netrpím“. Ať již v tvorbě nebo v běžné komunikaci se netajím svými názory ani sympatiemi, případně antipatiemi. Určitá „sebekontrola“ ale patří mezi společenské normy, a dokonce v extrémních případech podléhá trestnímu řádu. Patří mezi ně například hanobení rasy, urážka náboženských symbolů, popírání holocaustu a další extrémní případy. Ne, že bych něco takového měl v úmyslu, ale jsem toho názoru, že určitá zdravá míra autocenzury je součástí našich životů, ať si to připouštíme nebo ne. Nebo snad přistoupíte ke kočárku nějaké paní a řeknete: „Jé paní, to je ale ošklivé dítě! S kým ho proboha máte?“
Výčet díla pana Michaela Prostějovského by byl velmi dlouhý, vždyť jen v 60. a 70. letech minulého století napsal kolem 400 písňových textů například Nářek převozníka, Šípková Růženka – stejný název má text Zdeňka Svěráka pro Jiřího Schellingera, Pět havranů, Řekněte, odkud vás znám, Do re mi la, Když písně lžou, Agáta… Jeho jsou texty pro muzikál Jesus Christ Superstar, který dosáhl rekordního počtu repríz. A to bylo dílo mnohými považované za česky nezpívatelné. V originále zpíval Ježíše Ian Gillan z Deep Purple. U nás byli nejznámějšími představiteli Ježíše Kamil Střihavka a Dan Bárta (sám se vyjádřil, že mu více seděla pěvecká poloha v roli Jidáše). Pracoval také na českých verzích muzikálů Evita, Cats a dalších.

Zajímavou „definicí“ mi odpověděl JUDr. Ladislav Vostárek:
Dokladem skutečnosti, že autocenzura je nezbytnou výbavou každého autora jsou díla, jejichž autoři autocenzuru zřejmě postrádají nebo jim zakrněla. Jinak by nemohlo docházet k situacím, které navozují domněnky, že dotyčný autor omylem přinesl svoji ranní moč nebo stolici vydavateli místo k lékaři a ten ji v záchvatu šílenství publikuje! Bez ohledu na to, jedná-li se o tvorbu z oblasti hudební, výtvarné či literární a sem bych řadil i novináře.
Manažer a autor textů pro F. R. Čecha, Katapult, Turbo, OK Band a další. Namátkou Až – v textu je „...až se bude psát rok 2006“, a to měl být rok odchodu pana Vostárka do důchodu, Já nesnídám sám, Lesní manekýn, Půlnoční závodní dráha (spoluautor textu s Milanem Flanderkou), Blues (opuštěný postele). Mnohým, kteří museli na dva roky na vojnu, a nejen jim, vlezla pod kůži píseň Vojín XY (hlásí příchod). Nebo také Dvě růže krepový či Jen jednou dostat šanci. Slogan Jen jednou dostat šanci si zvolil Ladislav Vostárek pro název své první knihy. Jak sám uvádí: „...první kniha je mojí první šancí jako spisovatele, kterou nesmím za žádnou cenu promarnit, už jenom proto, že přichází v mých sedmdesáti pěti letech. I proto je přesvědčen, že ten název je na místě.“ Jistě znáte velké hity kapely Turbo jako Hráč, Chtěl jsem mít, Přestáváš snít, To bude, pánové, jízda. Také zde se odráží Láďovi manažerské a textařské schopnosti.
Vybral jsem píseň kapely Turbo Ty tělem svým i povahou jsi anděl z alba Noční dravci.