Antonín Jireš - plzeňský Lemmy

Dnes jsem se nedal do sepisování duelů, ale chci tady všem představit Plzeňského rockera, kytaristu, baskytaristu, zpěváka a skladatele Antonína Jireše. A protože jsme se z pochopitelných důvodů nemohli setkat v hospůdce, položil jsem Toníkovi pár otázek mailem.

Ahoj Tondo, pověz nám něco o začátcích své kariéry?
„Kytaru jsem vzal do rukou asi ve dvanácti letech. Chtěl jsem se naučit pár věcí od Katapultů a hrát je holkám na lavičce před panelákem.
Můj táta i děda hráli občas trampské písničky, takže kytara vždy někde visela na zdi. Ale za vzor jsem je neměl. Můj starší brácha poslouchal rockovou klasiku a měl pár plakátů a fotek. A právě ty máničky na nich, se staly mým vzorem“.

Koukám, že máme stejné začátky. Která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?
„Zásadní obrat ve vnímání muziky přišel ve čtvrté třídě, když jsem poprvé uslyšel pecku Iron Man, od Black Sabbath. Poslouchal jsem to asi týden stále dokola. Přišlo mi to jako zázračné kouzlo. Začátek, kytarový rif a Ozzyho zpěv, to vše bylo jako z jiné planety“.

Rozumím, mne zrovna tak oslovil Speed King od Deep Purple. Ale potom jistě přišly další kapely.
„Druhé a vlastně poslední hudební znovuzrození se událo po poslechu písně Bomber od Motörhead, kterou hráli na německém rádiu Bayern 3. To bylo v osmé třídě. A to, už nikdy nikdo v mém případě nepřekonal“.

Tak to jsi přešel rovnou do pomyslné hardrockové první ligy. Ale jak si s tím dále naložil. Předpokládám, že tě to táhlo na pódium.
„Můj první člověk, se kterým jsem začal něco hrát, byl kamarád Láďa Procházka, který mě doprovázel na baskytaru. A asi před dvaceti lety se právě on připojil ke kapele Ci5, kterou jsem založil. A s kapelou Ci5 jsem začal poprvé veřejně vystupovat. Skupinu Ci5 jsem společně s Honzou Svárovským, Otou Jahlem a Radovanem Jirkou založil v roce 2000 a hned v zápětí jí proběhlo několik muzikantů. Raději prchali. Momentální sestava je bicí Petr Šlapák, basa Láďa Procházka, druhá kytara David Procházka, zpěv Honza Kotě a já kytara a zpěv. Letos jsme nahráli nové CD Gigaman, ale nestihli jsme ho pokřtít. Myslím, že se skutečně povedlo“.

Věřím tomu, CD jsem ještě neslyšel, ale píseň Gigaman několikrát živě na vystoupení Ci5 a povedla se. Trochu do stylu tvých oblíbených, že?
„Ano, Motorhead mě ovlivňují stále. Asi před 7 lety jsem přijal místo „Lemmyho“ v Motörhead revivalu z Havlíčkova Brodu. Koupil jsem si patřičnou baskytaru a začal křičet. Po nějaké době mi došlo, že to chci dělat jinak a založil současný Motörreptile Motörhead tribute band. Mám rád hlavně ty starší fláky. Na kytaru hraje Adam Vágner a na bicí Marek Vácha a jsou fakt dobří. Moc mě to baví a je to požitek zahrát si ty věci od Lemmyho a jeho party. Je to lék a balzám na duši. No a ten zvuk baskytary je famózní. Jako když se roztéká jaderná elektrárna“.

Výborné přirovnání. Jednou na FCB byl dotaz „nejlepší kapela od J“. A kamarád Fazzy odpověděl „jedině Motorhead“. Pro mne jsou také jedni z nej a dokonce již v roce 1981 jsem od nich hrál Ace Of Spades. Ale vím o tobě, že jsi plodný i v dalším seskupení.
„Ano, máš pravdu. A protože se rád stále učím něco nového, svezl jsem se také chvilku s kapelou Zloději ticha a vydal s nimi cédéčko Věcí pět. Vzhledem k mé závislosti na publiku, si stále nakládám další hudební aktivity a tou poslední je mé účinkování v Elegii Jardy Rajtmajera. Pro mě jsou ty písničky vlastně novinkou, jelikož jsem je dříve neposlouchal. Kdysi jsem slyšel v TV nebo v rádiu Sudé berou a tak. Je to nová zkušenost a pro mě přínos. Nemám čas zahálet a trochu té melodie také neuškodí. Hudba je jen jedna“.

Tak to je výborné, s Jardou se znám od 15-16 let, je to výborný muzikant a skladatel a z jeho nadání těží spoustu jiných. Samozřejmě mne zajímají i nějaké „důvěrnosti“. V bulváru se ptají na první holku, první „první“ a……. Mne to samozřejmě taky zajímá. Tak jaká byla tvoje první kytara, aparát a…….?
„Můj první aparát bylo kombo Laney 60W a kytara neznámého původu. Potom následoval Marshall tsl 100 a Fender Stratocaster USA, pak se přidal Telecaster. Momentálně hraji na Gibson Flying V a Explorer. Samozřejmě baskytara je klasika Lemmy“.

Toníku, děkuji za příjemný rozhovor, který by byl samozřejmě příjemnější někde po koncertě u pivka. Přeji ti a vlastně všem, aby se brzy vše vrátilo do normálu a ty zase mohl rozdávat radost svojí muzikou.
„Milane, děkuji a určitě se někde v nějaké veselejší době uvidíme a uslyšíme. Těším se na vás na všechny“.
Antonín Jireš

Pro Rockpalace napsal Milan Kolečko