Strana č.5

  • Číst 3114 krát

Otevřel jsem dveře bytu a vešli jsme dovnitř a Ozzy okamžitě naběhl k misce a žádostivě na mně kouká, co že mu a tam rychle přistane.
„Neboj chlape, hned jdem na to, jen si dáme nějakou muziku“, říkám a jelikož se mně nechce nic hledat, pustím TV a samozřejmě stanici Rebel, zrovna končí song Traktoru, super, říkám si, tyhle kluky a hlavně zpěváka Martina mám moc rád, načež se dám přípravy jídla Ozzymu.
Jen co dohrál Traktor zazní znělka a reklama, když už trvá asi čtvrt hodiny a Ozzy má už dávno můj výtvor v sobě, nevydržím to a vypnu to.
Do prdele, o co tomu Pařezovi jde, to mu nestačí, že zlikvidoval Citron, ještě z rockový televize udělá reklamní píčovinu, já nechci vědět, co si mám vzít na prostatu, já chci od rockový televize bigbít, no asi chci moc a dělat si iluze, že všichni rockeři táhnout za jeden provaz a že u nich nejsou prachy na prvním místě si nebudu, si pomyslím, že se nemá nad tím, co předvádí Pařízek v televizi, jako s Citronem rozčilovat.
I když mně pekelně naštvalo, že nedávno se perníkáři v Hobéčku z jeho dopisu podělali a zrušili koncert Limetalu, tedy kluků, které vyhodil a které mám tak rád a fandím jim, ono dnes najít nějakou spravedlnost není prdel, odpovím si sám sobě.
Raději si dám něco k jídlu a pak zalehnu, řekl jsem si a zasedl ke stolu, před tím ještě něco pustím, když Pařez radši místo bigbítu si škrabátkama brousí paty na noze, jak v reklamě hlásali o tý převratný novince.
Z přehrávače, kam jsem náhodně strčil cédo se ozve: „Vážení občané, vítáme vás na dnešní tancovačce, nikdy jste nic lepšího nemohli zažít“ a poté k tomu dodatek: „Hraje Vám skupina Zavilí šakali“ a to mně okamžitě úplně neskutečně zdvihne náladu, už dlouho jsem si to nepustil a směrem k psovi houknu:
„Ozzy, poslouchej, náš Zdenda nám zahraje“, vybaví se mně usměvavá tvář kamaráda Zdendy Reimonta, který tady v okolí se svojí grupou Elan hodně let v časech tancovaček hrál a svým nepřeberným množstvím legendárních hlášek, které jsme mu naprosto žrali, nás vlastně v klackovitých letech, kdy jsme začali chodit na tanovačky, učil lásce k bigbítu.
Bude nejlíp, když ten dnešní den zaspím, takže se natáhnu a nechám se Zdendou uspat, říkám si a zasměju tomu, že kdyby mě Zdenda viděl a slyšel, bude mrtvej smíchy, že beru jeho zpěv jako ukolébavku.
Natáhnu se, Ozzy bez zeptání skočí vedle mě. No co, pomyslím si, usneme si dnes spolu
při těch Elanech to bude příjemný usínání.
Přijde mně na mysl, jak je možný, že ten čas takhle letí, je to jako včera, když jsem s klukama na tenhle bigbít chodil.
Dnes už chodím skoro sám, všichni dali přednost mamonu, stavěli baráky, jezdili na dovolený, kupovali si drahý auta, zatím co já se tloukl po podnájmech, jezdil po bigbítech a jediný můj dopravní prostředek, který vlastním, je kolo ve sklepě, ale nelituju toho, i když řada bývalých kámošů se na mně kouká trochu jako na blázna.
„Stejně si ty fára a prachy do hrobu nevezmete, volové“ si pomyslím a přitulím se k Ozzymu.
„Nevím, jak se mně to mohlo stát, že jsem to tak blbě namíchal, ale další písnička je taky z NSR, je od skupiny Accept, Anička věrná ze Sakramenta“, ozve se z repráků Zdendův hlas, usměju se a říkám si, že je nejvyšší čas přepadnout Bohdaneč a tohohle chlapíka se zlatým srdcem navštívit, on stejně jako Horyna dokáže opravdu člověku ty baterky dobít.
Ještě než tenhle první den po Milanově pohřbu pro mě končí slyším z repráků: „Pro Orelskou šlechtu zahrajeme Nádraží Florenc, je to od skupiny Vozembouch“, slyším Zdendu uvádět známou pecku od Odyssey, ale to už se mně klíží oči a usínám.