Strana č.4

Vracím se směrem na Chrudim, dnes ten Škrovád nedám, stejně musím doma trochu poklidit a něco nakoupit. Vidět to u mě Hanička, asi jí odvezou, nějak nebyla poslední dny nálada něco dělat.
Když vcházím s Ozzym na stezku kolem řeky vidím, že zprava se řítí na kole Čert, výborný kamarád a taková svérázná figura, člověk, který někde na světě rozhodně kopii nemá. U něj jsou všchni kluci prostě čerti a z toho pramení jeho přezdívka, většina ho myslím ani nezná pravým jménem.
„Zdar čerte, kam to valíš?“, vybafne na mně udýchaný z toho cyklistického výkonu.
„Zdravím Tě Čertovino, ale byl jsem kouknout na Toma, dal dvě a pádím domů“.
Až mně zaskočí, jak rychle seskočí z kola a je mně jasný, že půjde se mnou, což docela vítám, už ani nevím, jestli je lepší být sám, nebo s někým, no rozhodně se nebudu nudit.
„Já musím jít do práce, teda spíš Chrudimka rozhodne, jestli tam dorazím“, uzavře svojí úvahu, on si prostě z ničeho hlavu nedělá, prostě dá pivo a uvidí, a má recht.
„A jak Ty, pořád sháníš nějakou žížalu?“, ptá se, jestli jsem svůj boj o to sehnat si někoho nevzdal. U něj je každá holka prostě žížala.
„Ale jo, sám je to na prd, ale zrovna na to náladu nemám, uvidíme časem“, jsem si sám naběhl, přesto že jeho svérazný pohled na ženské pokolení a soužití s ním dobře znám.
„Já vás fakt nechápu, do prdele, co vám všem chybí?!“, dalo se čekat, jak se rozčílí a patří mně to, když jsem si jak vůl naběhl. Samozřejmě jede dál.
„Víš teda, mám tě rád, ale tohle není normální! Podívej na mně, já si dělám, co chci, chci do lesa, jdu tam, chci na pivo, jdu, rozhodnu se nejít do práce, nejdu, prostě mně nikdo určovat, kdy mám být doma, co můžu dělat, nebo kolik mám domů dát prachů poroučet nebude!“, se teda pěkně rozjel, ale z ničeho nic se zastavil a zamyslel.
Je mně jasný, že z něj vypadne zase nějaká filozofická úvaha, ve kterých nemá konkurenci a ani F.L.Věk by na něj neměl a samozřejmě jsem se nemýlil, když po chvíli se na mně podívá a vypadne z něj: „Jedině, že vám jde všem o ten sex. To bych i pochopil a nemysli si, že když to u mě bylo naposled před dvaceti léty, že nevím, jaký to bylo, ale za svobodu bych to nikdy nevyměnil, u mě jste volové!“, uzavřel svůj proslov.
Možná, že někdo by se nasral, já ne, on to je zlatej kluk a je prostě svůj, bude lepší otočit list.
„To víš, každej jsme jinej, kašli na to, spíš mně řekni, co bigbít, hraješ nebo jsi to zabalil?“
„Jo čerte, basu i aparát jsem prodal, je to na hovno, dneska sehnat lidi na to postavit kapelu se nedá“, trochu smutně odpoví a sám vím, že má pravdu.
„No ale neříkej, že jsi na nějakej ten chlívek nevyrazil?“, ptám se, on totiž uznává jen pořádnej nářez, od Slayeru výše, ale i když moje parketa to není, beru to.
Je vidět, že můj dotaz mu hodně zdvihl náladu, rozsvítili se mu úplně oči a spustil:
„Jo čerte, co jsme se neviděli, byl sem na Folimance v Praze, byl tam Napalm, Obituary a Voivod, ty krávo to byla paráda!“ zase se zamyslí a dodá: „No ještě Carcass, ale ten nějak nevím, znáš mně“ a přikývnu, že mně je jasný, že jako vždy nějaký to okýnko být musí.
„A jak jsi dorazil domů?“, se ptám, protože znám jeho pověstné návraty.
„Ty vole, byl jsem s klukama autem, ty zmizeli, nebo nevím, tak vyrazím pěšky, najednou se divím, na jakou že sochu jsem narazil. Koukám na podstavci stojí kůň, chvíli jsem měl radost, že to je u nás v parku a že jsem doma. Kouknu znova, on na něm sedí chlap, říkám si to je v prdeli, u nás na něm před zámkem nikdo nesedí. Až po chvíli jsem si vzpomněl na ten koncert, Ty vole čerte, ten chlap to byl Václav, no ale zase nádraží je kousek a na vlak jsem měl, takže žádný nasílí“, odpoví.
Člověk, který ho nezná by řekl, že kecá, ale já ho znám a vím, že ten dokáže fakt věci, že rozum to fakt nebere.
Koukám, že jsme už dorazili na kraj Chrudimi, kde bydlím.
„No Čertovino, jsem doma tak se opatruj a někdy musíme vyrazit na pivo!“
„Jasný, měj se a já valím na Chrudimku, no dám pivsona a uvidíme, ona ta fabrika beze mě když tak nespadne“ uzavře svůj monolog a sedne na kolo, zatím co já hvízdnu na Ozzyho a vyrazíme směrem domů.