rockpalace titulka 2017

Grady Ann nejde z kola ven!

Na Plzeňsku stále vzniká a zaniká spousta kapel o kterých možná nikdo nikdy ani neslyšel nebo zanikají i kapely, o kterých by si to nikdo ani nepomyslel. To však má ale za důsledek, že na troskách těchto zaniklých kapel vznikají skupiny nové, poučené z chyb minulých. Stejný vznik má za sebou i kapela poměrně nová, ne však ale úplně neznámá. Jmenuje se Grady Ann a já si pokecám s bubeníkem této skupiny Petrem Hůrkou.

Jsi zakládající člen skupiny, tak znáš celou její historii. Co vzniku Grady Ann předcházelo?
Má předchozí kapela Nyx prošla krizí, která nás tak rozdrobila,že už jsme jeden druhého nemohli vystát. Basák dával přednost alkoholu víc než kapele, jeden kytarista mi oblboval ženu a druhý kytarista mi chodil za dcerou. Byli jsme prostě fakt „fajn parta“. Věděl jsem, že to jde do kopru, zkušebna s vybavením byla moje, tak jsem se domluvil s kytaristou Jirkou Matouškem a chodili jsme si zahrát jen tak pro radost. Pak jsem zavolal ještě Martina Voráčka. Ten přivedl basáka Honzu Votýpku a zpěvačku Verču Černou a byli jsme kompletní.

A jak jste se poučili z těch chyb z minulých kapel, jejichž rozpad vás poskládal dohromady?
Od samého začátku jsme si stanovili pravidla a každý jsme si vzali na svá bedra nějaký ten úkol. V Nyx jsem všechno kolem organizace kapely dělal sám. Pro mě to tedy byla úleva. Domluvili jsme se všichni na tom, že nebudeme hrát převzaté věci. Do vínku jsem přinesl nějaké písničky z Nyx a Martin pár písniček z Empaty. Protože ale většina textů byla pro zpěváka a ne pro zpěvačku,  museli jsme nějaké písničky přepsat a na pomoc se zpěvem nám přišel jako host i Dan Balín ze Styxx.

12670648 934308210023439 8945706869993978141 n

Vypadá to, že už žádné problémy mezi sebou nemáte. Blýská se tedy v kapele na lepší časy?
Problémem bylo od začátku, že Dan byl jen host, který má svoji kapelu. Museli jsme najít zpěváka. Dana vystřídal Michal Vican. Od začátku jsme věděli, že je těžká doba pro big beat a že naší hudbou neučarujeme světová studia, tak jsme se snažili lidi,co na nás přišli, bavit i jinak. Vázla však komunikace mezi publikem a zpěváky. No a to byl zase důvod k dohadům. Michal nakonec Grady Ann opustil. Místo něj jsem přivedl Pepu Bártu. Nakonec odešla i Verča ze stejného důvodu a na místo ní přišel Peťa Šperl. Jsme teď dobrá parta a blýská se na lepší časy, ano!

Říkal jsi, že je teď těžká doba pro big beat. Musím ti dát za pravdu. Jak se s tím potýkáte?
Všechno to děláme pro naší radost a klidně budeme hrát na sále i pro pět lidí a víš proč? Protože když na nás přišli, chtěli nás slyšet, tak do toho dáme život stejně tak jako pro plný sál. Hráli jsme dokonce na zahradě jednoho našeho fandy k jeho narozeninám. Máme asi to štěstí, že se nám povedlo trefit líbivost našich písniček. Stává se nám poměrně často, že nás někdo slyšel a pak nás oslovil s nějakou další nabídkou. Tak na tu dnešní big beatovou bídu hrajeme docela často. Jen festivaly nás pořád nějak míjejí.

Kam bys zařadil vaši tvorbu a kdo vám píše písničky?
Všude máme „škatulku“ hard rock, ale asi jen proto, že nevíme, kam jinam to strčit. Máme muziku někde na trojrozhraní punku, metalu a hard rocku. Vyloženě naše písničky napsal Martin Voráček. Některé otextoval sám, něco Michal Vican a nějaké i já. Z těch co jsem přinesl z Nyx, tak tři  napsal Michal Guman a zbytek je můj. Co jsme dostali do vínku od Empaty, u nich autory neznám. Máme tři covery od Manowaru, Bloodbound a Motorhead. Ty jsem otextoval já.

Hrajete víc jak dva roky. Můžeš tu dobu z tvého pohledu nějak zhodnotit?
Začátky byly fakt těžké. Dřeli jsme třikrát týdně ve zkušebně v Blovicích, kam jsme se sjížděli skoro z celého kraje. Když jsme někde hledali pomoc, dostalo se nám jen klacků pod nohama. Když jsme chtěli radu, dostali jsme jen výsměch. Paradoxní ale je, že nám ten motor naskočil a jedeme. Neříkám, že kdo ví jak rychle a pohodlně, ale jedeme. Na rozdíl od nás, ale většinou ti největší rádoby „profi kritici“ nikde nehrajou a pokud ano, jsou to revivalové kapely a nebo si jen nahrávají videa pro facebook. Za ty dva roky jsme odehráli malé ale i velké vystoupení. Bohužel jedno i velice smutné, když jsme se loučili s kamarádem, který tragicky zemřel. Získali jsme spoustu dobrých lidí za přátele, máme dobré vztahy se spoustou kapel. O pokladnu se nám stará pokladník Johny Matoušek. O kšefty zase nadějná manažerka Mirka „Kokeš“ Kokošková. Máme místa, kam se vracíme hrozně rádi. Je to třeba plzeňská Husovka, Skašov atd. Máme z toho radost.

to je on kopie kopie

Co nějaká deska? Máte v plánu něco vydat?
Někdy v budoucnu snad. Nejsme komerční kapela. Můj osobní názor na nahrávání nových CD kapel našeho typu je, že jsou to vyhozené peníze do záchodu. Myslím tím samozřejmě oficiálně vydané CD. Kupní snaha lidí není ani na pokrytí nákladů. Nahráli jsme si ve studiu Fandy Pelíška v Kocourově pár písniček a ty nám udělali stejnou radost, jako by nám udělalo CD z Loděnice a finančně nás to nevysušilo.

Na závěr nám řekni, jaké máte do budoucna cíle a čeho by jste chtěli dosáhnout.
Cíle? Jako že dvakrát po sobě naplnit Lucernu? Ne! Takové ne! Naším cílem je bavit lidi tak, že na nás přijdou znovu a přivedou ještě i kamarády. Chceme dělat nové písničky a chceme si zahrát i někde dál od našeho komína. Jsme skromní! :-)