ROCKPALACE TITULKA2018

Tajný dveře s názvem Brufen

Líbivá muzika a poměrně plné parkety – to je Brufen z Chotěšova. Jak to všechno začalo a jaké jsou plány kapely, to nám řekl Petr Kyrian, jediný zakládající člen souboru, který je ještě v aktuální sestavě. A jak sám dodává... Pozn.: Mluvím a píšu nespisovně, i na kapelní web, rozhovor tedy pojmu stejně.

Pánové, kapela Brufen – jak to vlastně začalo, kdo s kým se sešel a odkud přišel a kdy to vypuklo?
Vypuklo to v roce 2002, ale trochu vážně jsme to začali brát až tak o čtyři nebo pět let později, kdy přibylo hraní, víc se zkoušelo a u některých coverů začalo bejt zřejmý, co je to za skladbu...

Když jste začínali, měli jste zkušenost z jiných kapel, nebo jste do toho spadli po hlavě?
Každej už někde hrál, někteří v regulérních kapelách na pódiích vesnických kulturáků, někteří v countryových sešlostech u táboráků, někteří v dechovce. Je zajímavý, že u muzikantů, kteří přicházeli až v průběhu historie, většinou platilo „čím méně zkušeností, tím lepší výkon“.

Vy jste se jmenovali Press a po prvním vystoupení jste si změnili jméno na Brufen, co bylo příčinou, vždyť Press zní tvrdě.
Nějak jsme domluvili první hraní a ještě jsme neměli název, Press jsme si přečetli na sklenici od kafe, která stála ve zkušebně. Hned při tom prvním hraní si tehdejší zpěvák stěžoval na bolesti zad a během tancovačky spolykal asi deset pilulek stejnýho jména, pod jakým se od tý doby prezentujeme. Pak už to byla jednomyslná volba.

Resize of P1060250

Vydali jste se rockovou cestou, cestou vlastních skladeb, nebo padly na počátcích i nějaké covery?
Covery byly, jsou a budou. Hrajeme klasický zábavy, zhruba šedesát songů za večer, a i když bychom dneska snadno postavili playlist z vlastních skladeb, byl by trochu problém s publikem, který je na ty převzatky už zvyklý.

Já jsem napočítal za dobu vaší existence 22 muzikantů... Co vy na to? Kapelník je diktátor????
Tahle kapela jede v režimu zvláštní demokracie – když je úspěch, dělí si ho rovným dílem, když je průšvih, odskáču to já nebo zpěvák. Ono je to asi takhle: v lize, kterou hrajem, to není o penězích, musíš to mít rád, vypěstovat si na tom určitou závislost. Kromě čtyř až pěti hodinovýho hraní obnáší každej bigbít ještě dvě hodiny tahání a stavění beden, ne každej tohle dává nebo je ochoten dávat za párek a pivo. Většina muzikantů odešla sama, byly samozřejmě případy, kdy zasáhl zmíněnej demokratickej sněm a angažmá ukončil.

Vy máte poměrně bohatou diskografii, i když jsem koukal, že dáváte přednost singlům. Co vás k tomu vede?
Většinu singlů jsme točili pro nějaký sportovní oddíly jako hymny. Plácali jsme to vlastníma silama, těžko by nám fotbalisti z okresního přeboru platili studio. A na druhou stranu je hodně těžký udělat na koleni desku. Takže jsme to brali po jedný nebo dvou písničkách jako samostatný projekty. Když došlo k první regulérní desce, měli jsme štěstí v podobě dobrodince, kterej to celý zatáh, jinak by to bylo finančně hodně složitý.

Co DVD? Neuvažovali jste o videozáznamu některého vašeho vystoupení??
Ne. Myslím, že tancovačka se dá blbě zaznamenat, není to koncert, funguje tam spousta dalších chemií, který musíš cítit na místě a v okamžiku, reprodukovaně to nemá smysl. Už dlouho ale mluvíme o klipu, třeba ho někdy i skutečně natočíme.

Máte melodické skladby a refrény, které se lidem líbí (naší redakci máte silného fanouška). Jak se dělíte o texty a muziku? Textujete sami (kde berete inspiraci) nebo vypomáhá někdo mimo okruh kapely?
De facto všechno píšu já, na poslední desce se jako autor hudby podílel kytarista Ondra Hurajt. Dělám písničky v první verzi se španělkou, takže se v podstatě dají zahrát u ohně, tím je možná daná ta melodie, jsem v podstatě zastydlej folkař… I když z toho potom uděláme kravál, kus tý původní verze tam zůstane. Zbytek kapely má samozřejmě možnost s jakýmkoli nápadem přijít, nemám na to monopol, krom Ondrova příspěvku to ale zatím zůstalo jen ve fázích plánování. Co se skládání týče, mám sen – rád bych složil píseň na jeden akord, výrazně by tak stoupla pravděpodobnost, že si všichni artisti budou pamatovat, jak ji zahrát...

Jaký styl vy, jako kapela vyznáváte? Co posloucháte? Máte nějaké vzory?
Asi by každej musel odpovědět za sebe. Já mám širokej záběr, nejvíc poslouchám rock a příbuzný žánry, stejně tak si ale občas pustím třeba Vivaldiho, to zejména když točíme a mám už bigbítu plný zuby. Vzorem pro náš cirkus by pak mohly bejt všechny soubory, kde muzikanti dokážou svoje party zahrát bez chyby.

Resize of P1060595


Co bylo zatím vaším největším úspěchem v hudební kariéře?
Za největší úspěch považuju to, že držíme už léta kapelu v chodu, soběstačnou a bez dotací, zároveň i s nějakou diváckou základnou, celkem pravidelně točíme desky. Nikdo za náma nestojí, všechno zařizujem a financujem sami a ještě jsme se při tom navzájem nezabili. Samozřejmě by se dalo vyjmenovat pár větších akcí, na kterých jsme měli tu čest, ale tohle je myslím důležitější.

Jste dlouholetí muzikanti, jak vám daří skloubit rodinný a profesní život s životy muzikantů? Je to o kompromisech?
Celej život je o kompromisech, takže i tohle. Máme ale štěstí, naše manželky a přítelkyně jsou bezmezně tolerantní, dokonce nás v tom našem bigbítovým pinožení podporujou. Horší je to občas s prací - pamatuju období, kdy Ondra pravidelně nad ránem hned po hraní mazal do práce, za volant, celej den jsem potom trnul, jestli se někde nezabil.

Vy jste v letošním roce měli personální změnu na postu basy, jak vypadá obsazení Brufenu 2017?
Tenhle rok jedem ve složení: Luboš Městecký (zpěv), Petr Kyrian (kytara, zpěv), Ondra Hurajt (kytara, zpěv), Bohy Prchal (bicí), Karel Skála (basa). K orchestru patří i stálá technická sekce ve složení Fanda Pour (zvuk), Vašek Fišer (světla) a Petr Rejthar (technika, fotograf atd.).

Každopádně mám pocit, že basák je o generaci mladší, jak jste si sedli po lidské stránce?
Hrajem zhruba čtyřicetkrát až padesátkrát za rok, celý léto trávíme víkend co víkend spolu. Pokud bychom si lezli na nervy, fungovat to nemůže.

Resize of P1060596


Dá se říci, že Brufen je teď dvougenerační kapela, máte obě generace stejný náhled na muziku i na cestu jak dál?
Asi nemáme, ti mladší podle mě pořád podléhají iluzi, že jednou budou hrát nějakou vyšší ligu. My, ta „starší generace“, už známe mantinely orchestru a víme, kam patříme, spíš chcem dělat dobře to, co doposud.

Poslední album máte z roku 2015, což za pár dní bude prakticky tři roky staré album, pomalu čas chystat nové ne? Píšete materiál na nové CD postupně, nebo až pod tlakem ve studiu?
Jak jsem zmínil, drtivou většinu píšu já a dělám to tak nějak průběžně, aktuálně mám připraveno zhruba dvacet songů, uvidíme, kolik jich vyberem a nahrajem. Ve studiu už pak vznikaj jenom ty detaily, momentální nápady, který to už jenom přizdobí, obsah a formu máme jasnou dopředu. 

Máte nějaké oblíbené studio? Nebo pokaždé nahráváte někde jinde?
Předchozí desky jsme točili v Domažlicích u Michala Janečka, teď na to ale půjdem trochu jinak - je čím dál těžší dát dohromady finance na desku, ze kterých se ti potom nevrátí skoro nic, protože kamarádi chtěj desku zadara a většina ostatních ji stáhne z internetu. Takže jsme letos místo točení stavěli studio, který se v současný době dostává do ostrýho provozu, novou desku natočíme tam, tak jak chcem my a jak nám to bude časově vyhovovat.

Má někdo z kapely ještě nějaký boční projekt, nebo jste všichni věrní kapele Brufen?
Máme svý občanský životy, to jsou pořádný boční projekty...

Kde najdeme informace o kapele a koncertech?
Na webu souboru (www.brufen.wbs.cz) nebo facebooku.

Co vzkážete našim čtenářům?
Poslouchejte svý oblíbený kapely, choďte na svý oblíbený kapely, podporujte svý oblíbený kapely. Bez vás jsme jen parta podivných týpků, která stěhuje aparáty sem a tam...