rockpalace titulka 2017

Svět podle Protha

Protheus alias Honza Macků mně nadchnul při našem prvním rozhovoru. Honza provozuje velice zajímavý blog - Svět podle Protha, což je hlavní tématem dnešního rozhovoru. Jeho blog je tak zajímavý svým obsahem, že jsme mu dali prostor na našem webu (stačí zarolovat na titulní stránce webu) a banner nepřehlédnete. Pretheus zde komentuje různé události tak, jak je cítí a vidí on. Docela určutě to stojí za přečtení a pokud budete blog šířit dále a "lajkovat" je to jen a jen dobře...

Hanzi, především ti chci předat symbolickou medaili za přečtení rozhovoru s tebou. Za prvních 24 hodin si to přečetlo neuvěřitelných 21 000 čtenářů a dnes je to na čísle 32496 x, což je rekord! Blahopřejeme! A hned první otázka.
Ty máš vedle svého profilu ještě profil Svět podle Protha. Je název motivován Invirgovou knihou nebo jen náhoda?
V první řadě děkuju, moc mě těší zájem lidí o mě i o Dymytry! Samozřejmě ne všichni o nás mají zájem v pozitivním smyslu, je dost těch, kterým jsme trnem v oku. Buď nám závidí úspěch, anebo prostě se jim nelíbíme, důležitý je, že i tak se o nás zajímají (smích).
Co se týče „Světa podle Protha“ název jsem zvolil a trochu zkomolil na základě novely Gena Brewera, podle níž byl natočený fakt super film. Je o mimozemšťanovi, který si tak proplouvá v našem světě, hodně věcem tu nerozumí a diví se, jak jsou lidi podivní a k světu slepí. No a oni ho mají samozřejmě za blázna. V mnoha ohledech se cítím dost podobně.

Proč vůbec vznikl tento profil/blog? Máš myšlenky, názory…, které z tebe musí ven? Nebo je to taková ventilace, když tě něco nasere, popř. hryže?
Jsem hudebník a textař, píšu texty nejen pro Dymytry, ale i pro hodně výrazný osobnosti naší hudební scény, včetně těch, co jsou nejvíc vidět. Součást takový práce je, že člověk musí sledovat svět kolem sebe a být hodně vnímavej. Jsem toho všeho plnej. Něco jde ven s texty, něco zůstává ve mně a musí ven jinou cestou.
Svět podle Protha jsem založil hlavně proto (nebo Protho smích), že jsem chtěl alespoň trochu oddělit sebe od kapely. Možná je to tím, že hrajeme v maskách, ale lidi nás prostě vnímají jako celek a ne jako osobnosti. Samozřejmě kromě Miloše Meiera, který je sice řádným členem kapely, ale zároveň stojí tak trochu mimo ní. Takže cokoliv kde řeknu, nebo udělám, lidi automaticky berou jako „Dymytry řekli, Dymytry udělali“.

Čím přilákáš lidi na svůj blog? Jak bys ho sám definoval? Co tam lidem nabízíš, co můžou očekávat?
Já lidi na SPP nijak nelákám. Věřím, že když je bude zajímat můj názor a budou na stejný vlně, najdou si ho sami. Nabízím svůj pohled na věci. V textech dělám to samé, ale musím brát ohled na kapelu, nebo na interpreta. To na SPP nemusím, nemusím být korektní a nemusím si brát servítky. Hlavně se snažím lidi pobízet k přemýšlení a k diskuzi. Ta naší společnosti, podle mě, nejvíc chybí.

Poctivě jsem si ho prošel a ten záběr je neuvěřitelně široký, některá témata mě zaujala a chtěl bych vědět více. Takže – ty a slavná Evropská unie?

Píšu o všem, co mě zajímá, co na svých cestách potkám. Co se týče Únie, je to jako všechno v lidský společnosti – od geniální myšlenky se to zvrtne do naprostý šílenosti, ostatně třeba jako komunismus. Osobně si pana Moneta (zakladatele myšlenky spojené Evropy) moc vážím, dokonce jsem byl několikrát v jeho domě, což je teď památník počátku sjednocený Evropy. Byla to geniální myšlenka, ale bohužel jsem si jistý, že by se teď pan Monet obracel v hrobě, kdyby viděl tu byrokratickou tupou a slepou mašinerii.

Blíží se nám volby prezidenta, národ je opět rozdělen, jak vidíš ty kandidáty a prozradíš tvého favorita?
Národ je bohužel rozdělen téměř ve všem. Málokdo má na věci zdravý názor, používá selský rozum. Dneska seš buď sluníčkář, anebo neonacista, nic mezi tím. Mě osobně prezident moc nebere, je to reprezentativní figurka, symbol státu, jako vlajka nebo znak. Prezident by měl reprezentovat, měl by vypadat a chovat se důstojně a na úrovni. Snad nám takového volba jednou přinese.

Máš oblíbeného politika?
Nemám. Politiku vnímám jako jednu velkou žumpu. Líbilo by se mi, kdyby to bylo jako ve starověkým Řecku, byla tam doba, kdy politik neměl a nesměl mít žádný peníze a majetek, všechno co potřeboval, dostal od „státu“ a být politikem byla věc cti, ne těžkýho kšeftu. Jenže ono se jim to tam taky zvrtlo. Člověk má v sobě potřebu všechno ničit, krást a ubližovat ostatním.

Máš možnost něco v našem státě změnit 5 věcí, co by to bylo?
Pět věcí je málo, je toho tu rozesr…mnohem víc. Anebo bych možná změnil jen jednu – aby lidi začali přemýšlet hlavou, používali selský rozum a nenechali s kadit na hlavu. Je dost naprd si pořád stěžovat a pak jít k volbám a zase hodit hlas koblihářům nebo jinejm zmetkům.

Co kapely a EET?? Jaký je na to tvůj názor??
No to je kapitola sama pro sebe. Další nástroj bonzáctví a ničení malých ve prospěch velkých. Ale samozřejmě jednu taky máme (smích).

Národ nám nerozdělil jen prezident, ale i Tomáš Ortel -)) Jak se díváš na tu hysterii okolo Tomáše? Reakce muzikantů, kteří nikdy nevstoupí na pódium, kde Ortel hrál, petice….Nepamatuju se, že by se někdy něco podobného na scéně ukázalo.
Já bych to jako takovou hysterii neviděl. Chvilku to hysterie byla, kolem slavíka, ale očividně stejně rychle, jak začala, tak utichá. Osobně jsem Ortel zatím neslyšel, ale ctím právo každého hudebníka na svoji muziku a každého člověka na svůj názor a jeho vyjádření. Myslím, že všichni „umělci“ vyřvávající něco o potlačování svobody a práv by si měli uvědomit, že oni sami tím postojem potlačují práva a svobodu jiných a jsou vlastně největšími extrémisty ze všech.
Nedávno jsem se bez jakýchkoli dalších kroků vyfotil s jedním z dost kontroverzních politiků, prostě jsme se vyfotili, jako se fotím s tisícem lidí ročně. Co z toho bylo za aféru, to jsem nechápal. Samozřejmě většinou se toho chytli ti hudebníci, kteří nikoho nezajímaj. Ti, kteří jsou v laufu, nemají čas ani důvod něco podobného řešit.

Automaticky plyne další otázka. Nejmenovaný a bezvýznamný, nemůžu ani napsat hudebník, abych neurazil opravdové muzikanty, odchází při předávání Slavíků, aby byl záhy odměněn za „statečnost“ při této akci. Jak se na to dívá Svět podle Protha?

Na to už jsem v podstatě odpověděl u minulé otázky.

Ty, mimo to, že jsi muzikant, jsi stejně jako já lesák původní profesí. Přečetl jsem si, že jste dostali patent za naviják. Za mých mladých let to válcovalo Švédsko – pásma, řetězy na pily, pilníky, nafukovací klíny na kácení, lopatky…. Kde vám tahle lesní velmoc nechala ještě prostor? V čem spočívá patent?
My těch věcí už máme víc a děláme na dalších. To je velká výhoda Lesnické a dřevařské fakulty ČZU v Praze a vlastně celý ČZU. Máme tam fakt prostor a zázemí, takže můžeme dělat velký věci. Co se týče velmocí, samozřejmě mezi lesnické velmoci nepatříme, kraluje Skandinávie, Kanada…ale i my si můžeme najít prostor a udělat kus dobrý práce pro naše lesy.

Určitě sleduješ i vývoj strojů. Když nám někde v roce 82 vjelo v Krkonoších do polomů Volvo, které řídil jeden člověk pomalu v kravatě, ve vytápěné kabině, pomocí páček sám kácel, vytahoval, odvětvoval, manipuloval a následně nakládal a odvezl na skládku, zírali jsme na to celej den s otevřenou pusou. Co je teď jako největší výkřik techniky „lesní módy“?
Na tom se nic nezměnilo, to co popisuješ, je harvestorová technologie a ta kraluje dodnes. Jen se ty stroje pořád vylepšujou, ať už z pohledu efektivity práce, tak bezpečnosti a hlavně šetrnosti k přírodě. Určitě teď bude spousta lidí šílet a omdlívat, ale v tuhle chvíli není k přírodě šetrnější metoda těžby dříví s ohledem na množství vytěžený suroviny.

Pracuješ teď na nějakém nápadu ohledně modernizace strojů??
Jasně, dělám na velkým výzkumu, který by měl pomoct v zalesňování tam, kde je jinak moc sucho. Plánujeme s tím objet svět, myslím, že třeba v Africe nebo v Arabských zemích by si z toho mohli sednout na prdel.

Jak se jako promovaný lesák díváš na aktivisty, kteří připoutaní ke stromům chrání lesy?
Mrzí mě, že veřejnost dopřává tolik pozornosti lidem, kteří nepoznají smrk od angreštu. Bylo by fajn, kdyby dostali minimálně stejný slovo lidi, co ten obor znají, vystudovali ho a celý život se věnují reálné ochraně lesa. Nikoliv vyřvávání do médií.

Máš také téma na svůj blog z okruhu muziky? Co tě dosud nasralo nejvíce ve své branži v roce 2017?

Vadí mi ta sveřepost některých muzikantů i fanoušků, vadí mi nedostatek pokory a sebereflexe. A taky mi vadí polarizace na dva vyhraněný tábory. Jakoby muzika nebyla buď dobrá a špatná a žádná jiná. Mrzí mě, že si spousta muzikantů dá spoustu práce s deskama, se svojí show se vším okolo a pak na ně někdo plive na netu urážky, jako kdyby mu vyvraždili rodinu do sedmýho kolene. Prostě tu chybí úcta, pokora a taky trochu morálka.

Jaký je tvůj životní postoj? Já předpokládám, že optimista, když jsem se smíchem přečetl tvoji stať o ubytování v České Lípě-)) Tuším, že jsme tam přespali onehdy s ansáblem Aleše Brichty také.
Jsem velký optimista. Přestože lidstvo považuju za jediný veliký omyl přírody, i tak věřím, že máme šanci.

Mám pocit, že máš rád i humor, jaký typ humoru je ti blízký?

Rád se směju a směju se hodně.

jaja

V rozhovoru jsi nám říkal, že pracuješ na projektu, který spustíš v září. Můžeš aspoň naznačit, půjde-li o hudební projekt?

S muzikou to nemá nic společného, bude to sociální síť. Asi to teď vypadá, že jsem se zbláznil a chci soutěžit s fejsbukem. To samozřejmě ne. Naším cílem je motivovat děti a mladý lidi, aby ten křáp na chvíli zahodili a šli třeba do parku nebo na fočus. Paradoxně jim budeme říkat přes počítač nebo telefon „zahoďte to a jděte ven“ ale jinej kanál dneska vlastně ani není. Každopádně už brzo se dozvíme, jestli jsme se trefili.

Tebe to do přírody táhne stále. Ty, už jako zpěvák Dymytry, ses přihlásil do projektu ČT Malá farma. Jak to šlo ruku v ruce s koncertováním Dymytry a co to bylo za projekt a o co tam šlo?
Malou farmu už bych rád nechal u ledu. Byla to životní zkušenost a jako takovou jí beru. Do přírody a do lesa mě to táhne moc. Děda byl velkej lesák a velkej učitel mladých lesníků, takže to mám v krvi.

Jak jsem koukal na FB, farmaření tě láká stále, hledal jsi pozemek nedaleko Prahy, našel jsi? Jak by to vypadalo, kdyby jsi našel svůj vysněný pozemek?
Hledáme stále, zrovna dneska jsme se byli podívat na usedlost s 2,5 hektarama kousek od Prahy. Líbila se nám, přemýšlíme, přemýšlíme…Je to samozřejmě těžký. Lidi začali šílet, kupujou všechno a všude dokud jsou levný hypotéky, logicky to vyhnalo ceny nahoru jako blázen. Tisíc metrů pozemku dvacet kiláků za Prahou za 4 mega? To mi přijde ujetý.

Ještě musím využít, že spolu komunikujeme i na téma muziky. Dymytry vyráží v září na Svijanské turné po republice. Nabídnete rockerům nějakou novinky na tomto turné, nebo půjde o prakticky „letní festivalový set“?
To rozhodně ne. Kdo nás zná, ví, že pokaždé nachystáme spoustu novinek, jak hudebních, tak vizuálních. Stejně tak to bude i letos. Makáme na tom opravdu poctivě. A už teď makáme na oslavě našich patnáctin, která proběhne 23.3. v Malé sportovní hale v Praze. To bude největší show v dosavadní historii kapely a bude to fakt megashow.

Kdyby ti někdo dal možnost nahlédnout v době tvých hudebních začátků do současnosti a viděl bys ty mnohatisícové davy pod sebou, co by ti proletělo hlavou?

Že jsem si to všechno představoval úplně jinak, že jsem nečekal tolik závisti a intrik, ale že i tak je to nejlepší práce na světě.

Téměř poslední otázku budu směřovat opět na Dymytry a tebe jako textaře. Máš naprosto volnou ruku v psaní textů, nebo tě kapelník občas „práská“ přes prsty pravítkem tak tahle formulace ne?
Dlouhý roky jsme trochu bojovali, ale dnes už máme vymakanej styl práce a myslím, že si rozumíme. I když třeba někdy úplně nesdílíme stejný názor, víme, že se na sebe můžeme spolehnout a že uděláme každej poctivou práci. Každej z nás má úplně jinej vkus na muziku, jiný vzory, na společnou dovolenou asi nepojedeme, ale víme, co chceme a na podiu jsem jako jeden…A to je právě recept Dymytry. Každej do toho přineseme svoji duši.

Na závěr, jak tráví prázdniny kantor, potažmo muzikant?????
Hraní, dodávka, hraní, dodávka, laboratoř, dodávka, hraní, dodávka, dílna, dodávka, hraní, dodávka, hraní, a samozřejmě rodina a taky snění o tom, že se aspoň jednou dostanu na ryby (smích).