ROCKPALACE TITULKA2018

7 let Septicu People v bidetu

V roce 2010 se sehráli a hned za pár týdnů stihli svůj první koncert, to je docela obdivuhodné a do konce roku stihli vydat svoje první album „Má to říz“. Za dva roky vydávají druhé “Jdou do hlav“. A za další dva roky singl „Zlatá klec“ i s doprovodným videoklipem. Tomu říkám raketový start !!

Jejich turné 7 let v bidetu 2017 je taky dost impozantní svým množstvím koncertů a koukám, že jsou letos i na Basinfestu a to taky o něčem svědčí.

Sestava SEPTIC PEOPLE :
Sašánek - kytara, zpěv
Wyldeman – kytara
Jendís - bicí
Filek - baskytara, doprovodný zpěv

14 skladeb na albu to je pěkná porcička co mě čeká.  Booklety opět kreslený, asi to tak má být, aby to bylo „in“ nebo“ cool“. Sedm let v bidetu – vtipný název alba, po poslechu třeba poznám, co to znamená. Nebo třeba uvidím Breda Pittmena.

….a chelééé, mi s nima hrajeme v srpnu ve Zbiroze na festáčku, tak to je uvidím a uslyším i na živo, tak nevím, jestli si to mám už teď pustit a psát, abych pak nedostal po tlamě….ha ha ha….na živo….ha ha ha.

Už při první skladbě mi připadá, jako bych to už někde slyšel, což při počtu zhruba 100 kapel ročně u mě v rockáči není nemožné. Faktem je, že to šlape až ukrutně dobře a v kombinaci s vtipnými texty úplně vidím ty pogujicí kokrháče pod pódiem, jak se svíjejí a strkaji do sebe v nadšení.

U třetí písničky „Až jednou“ se zaposlouchám do bicích a ejhle slyším dvojšlapku na kopáku. To poslední dobou už není výjimkou dokonce ani v punkových kapelách. Nevím, jestli je to tím, že metalový bubeníci přecházejí k jiným žánrům, ale spíš to bude, že bubeníků je málo a oni alternují  i v jiných kapelách, byť třeba jiného zaměření. Anebo k tomu směřuje vývoj.

Další věc mě vrhla o desítky let zpátky, když jsem hltal nesmrtelný příběh pro mě sympatického vlka, který byl symbolem rebelujících mániček a slušňáka zajíce. Dodnes vidím tu kreslenou scénu, jak kolem vlka projíždějí sovětští příslušníci a on obrací kapsy u svých zvonovitých jeansů. Skladba má švih a kouzlo, že ji hned musím pustit ještě jednou. Dokonce mě to vyprovokovalo k nostalgii a vzpomínkám, že si to asi budu muset zkouknout na telce. Zatím to nejlepší na této placce. Věřím, že to má při živém vystoupení obrovský ohlas a už teď se těším, až to uvidím na živo.

„Konec  keců“  u toho jsem se zarazil, jestli je ještě to samé CD, ta samá kapela. Jestli se mi to nepřeskočilo někam jinam. Slyším rockovější riffy, tak asi proto. O to víc sympatií zase přibylo na mojí misku vah. Zbytek skladeb na CD mi to jen potvrdil.

Cédéčko je prošpikované velkou řadou dobrých nápadů jako velikonoční králík špíčkem nebo bůčkem, který se mi teď opíká v troubě, tak doufám, že se vám na něj už teď sbíhají sliny jako mě na toho králíka.

Pro Rockpalace Martin Hruška