rockpalace titulka 2017

To jsme my, generace decibelů

Každý dnešní muzikant je závislý na dobré aparatuře a zesilovači. U nás se stavbou kvalitních kytarových zesilovačů už hezkou řádku let zabývá Ruda Rožďalovský, kytarista a muzikant (ex Orient, Monzum, Arakain....). Rudovy zesilovače už mají své jméno mezi muzikanty a s tímto člověk, který je zdroj neustálé zábavy a srandy je vždy fajn si popovídat a to nejen o elektronice.
Rudo, jak jsi vůbec s muzikou začínal a co bylo ten startér, kdy sis řekl tak, teď budu dělat muziku?
Na mne ve 12 ti letech měl vliv kamarád a „spoluskaut" Ivan Cifrinec, který byl o rok starší a již hrál na elektrickou kytaru. Na táboře v Údolí žab mě učil akordy a já drhnul Loď, John B a Krásnou neznámou. Ve škole to byla jednoznačně paní učitelka na hudební výchovu Jitka Vrbová, nyní známá zpěvačka, která svým příkladem a vedením ve mně vzbudila vše, co jsem mohl geneticky podědit po mém pražském dědovi. Ten hrál mimo jiné i po žižkovských hospodách, a když jsem poznal Šlapeto s Karlem Hozou na harmoniku, tak jsem cítil, jako by mi to bylo vlastní.

Co jsi poslouchal a měl jsi nějaké vzory?
Já poslouchal Led Zeppelin, Black Sabbath, Uriah Heep, ale co mě chytlo napoprvé byli Deep Purple, to mi zůstalo dodnes a po zhlednutí jejich pražského koncertu s Královskou britskou filharmonií jsem prohlásil, že už nemusím nikdy na nic jít a taky to dodržuji, pokud nejsem někde přítomen služebně.

Hrával jsi především v „kovových" kapelách, které tu psaly historii heavy metalu ať Orient nebo Arakain, jaký je tvůj vztah k tomuto žánru?
To, co jsme hráli v roce 1982 s Arakainem a od roku 1984 v Orientu a my to tehdy nazývali metalem, není to samé, co se metalem nazývá nyní. Tehdy to byl tvrdší rock, hrálo se rychleji, ale pořád to bylo melodické, mělo to hlavu a patu, nebyly ty šílené škatulky jako dnes a to děsné zvracení místo zpěvu, opakování čtyř akordů dokola, žádná pořádná sóla, ale teď mluvím jako můj otec, když jsem poslouchal Purple. Já jsem však tolerantní, ať si každej hraje co chce, ale nenutí mě na to někam chodit.

Já už tě znám jako člena Monzumu, Orientu, Arakainu, Abax... byly ještě nějaké kapely před tím? Byly to asi těžké, ale krásné začátky.
Začátky byly vždy krásné, zvlášť, když se na ně po letech vzpomíná. Horší jsou teď ty konce, když tušíš, že už je to vše naposledy a ty teprve v podstatě začínáš. Monzun byl první pořádná kapela po mé vojně v roce 1978 a starší bratři Kubecové z Vraného mě na těch zábavách naučili vše, z čeho těžím dodnes. Jsem jim vděčný, co mě vše naučili, nejen v hraní, ale jak to kolem chodí. Hrály se převzaté věci od Purple, Sabbath, ale i vlastní, zpívané svahilskou angličtinou. Také jsem učinkoval ve skupině PEDOPAT což byla tehdy módní Nová vlna po boku známých muzikantů Zdeňka Vřešťála / Nerez/ a Vašek Svojtka / Krausberry/. YOYO band nám dělal předkapelu na Ořechovce. Nedávno jsme na to s Richardem Tesaříkem s úsměvem vzpomínali. On byl natřený načerno a já měl na hlavě rádiovku s blikající žárovkou, podle toho jak jsem hrál rychle. Před vojnou to byli na ZDŠ skupina Electric systém bez bicích, dále na průmyslovce v Křemencárně skupina The Křemiels, ale pak mě vzali starší kluci do PSP /po 25 letech jsme se částečně sešli k založení Pražského výtěru/, to už se hrály plesy a zábavy, akorát mi už nezbývalo tolik času na školu, kterou jsem ovšem dokončil, to bych mámě, která mě živila, nemohl udělat. Na vojně v Přerově 1976-1978 byla dobrá zašívárna hrát ve skupině Letka, dokonce jsme lítali na kšefty na Slovensko starou IL-14, kdy jsem se při letu vždy loučil se životem.

Mluvili jsme spolu na Arakain memorial, kdy jsi odjel sérii koncertů, jaké to bylo vrátit se na chvíli to rané éry heavy metalu? Vidět staré známé tváře?
První turné po Čechách bylo plno kamarádství, legrace, vzájemné pomoci, všichni, ač stále aktivní i ti resuscitovaní byla jedna parta, fascinovaná, že je sál plný lidí zvědavých na ty dědky, jak to hoblují stejně jako v době, kdy mnozí fanoušci Arakain ještě nebyli na tomto světě. Naopak staří pamětníci slzeli dojetím, že ještě mohli tuto squadru spatřit. Druhé kolo bylo po Slovensku, ale tam už se začala parta členit, romantika vzpomínek vyprchala a byl nejvyšší čas, že se to ukončilo se ctí a kohouti se nestačili vyhrotit. Já osobně bych si to zopakoval tak jednou za pět let, protože zájem by byl, takovou Zaňákovou můžete vidět v každé konzervě, ale starce hrající jako by to bylo naposledy, to je vzácnost, kdo to chce takto vnímat. Já osobně si z toho odnesl nové přátelství s Davidem Vaňkem, geniálním muzikantem a skromným slušným člověkem, kterého mám jak druhého syna a oživil jsem starý soulad se Štěpánem Smetáčkem/to je ten s těma paličkama/, se kterým mám mimosmyslové spoluvnímání a stejný humor. Vypíchl jsem dva příklady, jsou i jiní dobří z toho vrhu, ale jiní další už mě tak nenadchli vzhledem k jejich charakterovým vlastnostem, které mne nekonvenují. Já to tak mám s lidmi normálně - někdo mě má rád bez výhrad a mnozí mi nemohou přijít na jméno. Stejně já s jinými - nemám rád kompromisy.

Kde teď hraješ, vím, že máš svojí kapelu Toroid, co hrajete a kam by jsi řadil váš styl ?
Léta jsem dával svou kapelu dohromady, abych konečně mohl hrát muziku tak, jak to cítím a nikdo mi do toho nekecal. Vždy, když to skoro bylo, tak se bohužel našel někdo, kdo se v mé zkušebně na mé nástroje a na mé kapele snažil přiživit a celé mi to rozesral. Před rokem jsem konečně našel dobré muzikanty na úrovni. Karla Zitu na basu a Jardu Milnera na bicí, kteří mi vyhovují, a já je zlobím na úrovni, kterou jsou ochotni snést. Zpívá s námi Tony Seman, kterého se snažím naučit, aby to zpíval za mne, neboť nemám dobrý sólový hlas a neutáhnu celé vystoupení. On je však svá osobnost a nemohu očekávat, že bude bez výhrad přijímat mé zkušenosti. Ale máme dobrou partu, děláme to pro radost, skladby jsou naše vlastní, některé ještě z Orientu, ale zahrané přesně, bez šumlování a bez chlastu. Jelikož neumím nic jiného na kytaru než odvar z Purple, Rainbow a Dia, tak je to ve spolku s mými texty něco na ten způsob. Mělo by to mít melodickou sloku, vícehlasý refrén a pořádné sólo, že lidi vyskakují ze židlí a to se většinou daří. Asi by to mohl být melodický hardrock. Mám vlastní nacvičovací metody do zkušebny. Učím kluky zpívat a hrát bez odposlechu, abych je připravil na festivalové zvukaře. Takovou kapelu pak nezaskočí, že se neslyší. Také mám takové umělé hovno, a když něco někdo zvorá popáté za sebou, tak ho po něm hodím, mnohdy i na sebe. Taková zkouška se pak vyhodnocuje, kolik padlo komu hoven a je vyhlášen nejhorší muzikant dne. No blbneme jako malí kluci. Naši muziku presentuji heslem: hezky česky o něčem. Chtěli bychom vystupovat více, ale jsem špatný manažér, neumím škemrat o kšefty a opíjet se s těmi správnými lidmi. Potřebovali bychom někoho šikovného, kdo to umí, případně i zvukaře, který by seděl za mým zpěvovým aparátem. Máničky, hlaste se u mne.

Vzhledem k tomu, že jsi rockový veterán, jistě i ty jsi pocítil změny bigbít dříve a bigbít dnes. Kde vidíš „jádro pudla", že lidé nechodí na bigbít tak jako kdysi?
Lidi mají dnes tolik lákadel na zábavu, že neví, z čeho vybrat. Za nás se bral koncert i zábava za něco tak trochu jako natruc bolševikovi, mělo to příchuť něčeho zakázaného a trochu nebezpečného. Nebyly počítače a v TV šla Angelika, lidi nebyli tak líní. Občas se mi v textech podařilo něco propašovat, co cenzor nestíhal a lidi pochopili správně mezi řádky. Bylo to takové nepsané spiklenectví na obou stranách.

Sleduješ české kapely, popř. máš nějaký zajímavý hudební objev ať už u nás nebo venku?
Pro mne je úlevou, že jsou tady kapely Martina Uxy, ať již Uriah Heep revival, Coda nebo Whitesnake revival. Ty mne nikdy nezklamou. Je tu pár zručných kytaristů s boží technikou, ale za srdce mne nevezmou, protože hrají všichni stejně, honí hady, ale je to takové nějaké sterilní. Jako muzikanty obdivuji Michala Vašíčka z AG Fleku/ exČechomor a Pozdní sběr/. Uznávám kamarády Netopýra Smetáčka, Davida Vaňka a Lukáše Varaju /od mistra Brichty/. To jsou muzikanti od Boha, tak jim alespoň šteluju aparáty, abych jim byl k něčemu. Jo a miluju Šlapeto a všechny ty jejich verze. Venku kapely neposlouchám, protože stále hrají Deep Purple a tam je všechno, co mé srdce žádá, již obsaženo. Možná ještě ty Nightwish, to je takové zvukomalebně majestátní.

Pokud se nepletu, jednu dobu jsi i zvukařil, jaký je rozdíl pokřikovat na muzikanty od pultu, nebo z pódia na pult? Kde se cítíš lépe?
Zvučil jsem díky mému učiteli zvukařiny Jardovi Lonelymu Stejskalovi /zvuk ex Dalibor Janda, Katapult a 1000 dalších/, který mi svěřil onehdá Vitacit, Moped a pár Luceren. Ale tahat bedny mě moc nebavilo a taky dnes s tou digitální technikou si nerozumím. Proto jsem sestrojil můj Rožďalyzér a tím jim ty nuly a jedničky polidšťuji. Samozřejmě se lépe cítím na jevišti za kytarou, ale je pravda, že mix mám s Toroidem na jevišti a menší kšefty si hlídám sám.

Jak ses dostal k tomu, že začneš stavět zesilovače? Nenašel jsi vhodný zesilovač na trhu, který by ti 100% vyhovoval?
V mých začátcích se dal koupit zesilovač od Kopálka nebo od Povolného, což jsem učinil. Předtím jsem trápil různá radia, magneťáky a Mona 50 či Music 70 a 130.

Vzpomeneš si na svůj první zesilovač, který jsi postavil?
Po vojně jsem nastoupil do Monzunu, kde hráli kluci, kteří dodávali komponenty Vojtovi Kopálkovi, legendárnímu výrobci kopií Marshallů. Tak dlouho jsem se motal kolem, že když Vojta v 1980 utekl, bylo mi nabídnuto, ať si to zkusím. Požádal jsem Petra Kubece o jeden hotový a druhý v součástkách v krabici a šroubek po šroubku jsem to okopíroval. Trvalo mi to celý rok. Dodnes nechápu, že mě to nezabilo a že to hrálo na první zapnutí. To mě i ostatní nadchlo natolik, že jsem dostával další a další zakázky. Časem už mě nebavilo dělat stále to samé a s odchodem z Monzunu do Arakainu jsem začal dělat svoje varianty na dané téma.

Jaké zesilovače vůbec stavíš?
Stavím již 36 let zesilovače, které obsahují v signálové cestě pouze a jen lampy. Polovodiče, pokud tam někde jsou, tak slouží k pomocným úkonům jako je přepínání logiky kanálů, rozsvěcování příslušných Led diod apod. Sleduji celosvětový vývoj po řadu let a díky opravám na konkurenčních světových značkách porovnávám, co umí jinde lépe, a nebo bych mohl použít u svých konstrukcí. Mohu se pochlubit, že dnes tolik používané slovo Jump /nohou ovládané nastavitelné zvýraznění sóla/ je z mé dílny, samozřejmě i se zavedením této funkce. Také zabudovat adaptor/napáječ/ na Boss krabičky jsem použil jako prvý. Myslím si, že jsem jeden z prvních realizoval nápad použití dvou nezávislých koncových zesilovačů do jedné hlavy zesiku, pokud ne, tak jistě jako prvý to, že každý konec má jiné lampy a jiné výstupní trafo. Nyní dělám třeba mono, ale s velkými lampami a zároveň menšími, takže u mě High a Low skutečně znamená změnu výkonu, ne jen změnu z pentody na triodu. Pokud ze čtveřice koncových lamp přepnu na dvě a snížím tak výkon, nenechám koncovky trápit špatnou impedancí jako jiní výrobci. To mi vyšlo tak časově nastejno s Orange Thunderverb. Nemám zájem si něco patentovat, já to mám jako zábavu, nedělám série, každý kus je u mne originál pro daného zákazníka.

Vyvíjí se i zesilovače? Vidíš a slyšíš rozdíl mezi zesilovačem kdysi a dnes? Stoupají nároky na zvuk?
Nerad vidím, že se do zesilovačů stále více a více dostává počítačová technika a to nemluvím o simulacích, ty nechme stranou. Základ je vždy ruka kytaristy, lampový zvuk a slušný reprák. Všechna přání zákazníka jsou situována do skupiny vybavení- množství kanálů a příslušenství. Další skupina je míra zkreslení. Zde se těžko domlouvá, kdo to je šolichá, tak může mít deset lamp za sebou a stejně mu to nehraje. Tito neumělci mají nejvíce požadavků na mne, ale žádné na sebe. Když vidím, že s daným člověkem není řeč, tak pro něj radši nic nedělám. Pak se o mně říká, že jsem arogantní.

Řekněme, že jsem muzikant a oslovím tě, že bych měl zájem postavit zesilovač, jak probíhá následná spolupráce s tebou? Máš nachystanou „ bedýnku" nebo mi postavíš na míru, co potřebuji?
Mám připraveno ve zkušebně několik aparátů, zákazník si zahraje, vybere zvuky, řekne požadavek na počet kanálů, jejich obsluhy footswitchem a přejdeme k designu, kde nabídnu své možnosti a pak to sestavíme jako stavebnici. Dnes mám díky dostupným technologiím možnost hezkých panelů. Jen se nenechám přemluvit k něčemu protiprávnímu, jako jsou loga jiných firem atd.

Už jsi měl nějaké kuriózní přání ohledně zesilovače od muzikanta, který chtěl atypickou věc?
Měl jsem přání sám od sebe už od mlada a na přelomu tisíciletí jsem si ho splnil. Jednalo se o zabudování zesilovače a reproduktoru do běžné umělohmotné popelnice, která stojí u každého domku u nás v Písnici.

Je rozdíl mezi zesilovači pro začínajícího a zkušeného muzikanta?
On si každý začínající myslí, že je zkušený a ti staří před ním jsou blbí. Zkušený už ví, čeho se má vyvarovat, co hraje a co nehraje a hlavně co z toho umí svýma rukama dostat. Takový toho většinou moc v zesiku neptřebuje. Mému kamarádovi Honzovi Mikyskovi stačí jeden knoflík celkové Volume a vše od čistého až po těžké heavy dělá jen rukama a knoflíkem na kytaře. A jaká je to paráda. Mladý se nechá ovlivnit reklamou, kamarády a načinčaným designem. Většinou vyhodí peníze za různá zkreslovátka a tranzistorové značkové aparáty. Pak mu ty peníze chybí, když by mu člověk rád udělal něco na míru, až dostane rozum.

Ta máš i svojí značku zesilovačů Rozdall, jak to vypadá s nabídkou pro rok 2016? Máš nějaké novinky pro muzikanty?
V roce 2016 nabízím velký čtyřkanálový zesilovač, kde si může zákazník objednat do každého kanálu svůj zvuk od jakékoli značky. Navíc to nebrumí, nešumí, necvaká, má to adaptor na jakékoli volty pro krabičky a šestistupňovou brzdu na tlumení výkonu. Komu by se to zdálo velké, tak mám verzi tříkanál i dvoukanál. Design je ve zlaté s černým gravírováním nebo v černé s bílým gravírováním, to je nejobvyklejší, ale možno udělat cokoli. Nyní od července vše i s MIDI, případně s emulátorem. Efekty přimíchávám paralelně tak, aby mi zvukově nezasahovaly do lampového zvuku, pouze obarvovaly.
Velkou oblibu u zvukařů získává můj Rožďalyzér, co že rackové zařízení, kterým se prožene každý kanál v mixážním pultu via insert a zvuk dostane krásnou barvu lampového nádechu. Je to návrat do Abbey Road, tak jak to dělaly naši předchůdci jednoduše přes lampu a s otevřeným srdcem a vlastním schrematem. Navíc to dělám za zlomek ceny! Přijďte vyzkoušet, ale vezměte si manikúru neb vám slezou nehty.

Ty nejen zesilovače stavíš, ale i opravuješ, kde tě lidé najdou, pokud potřebují opravit zesilovač? Popř. je možné z tebe „vytáhnout" i nějaké rady a konzultace? Přece jen máš více jak 30ti letou zkušenost.
Zesilovače opravuji ale pouze lampové, ty tranzistory přenechávám kolegovi Stejskalovi. Stačí mi zavolat 602775773 a domluvíme se na návštěvě. Snažím se každému věnovat osobně a zákazníky si zvu tak, abychom na sebe měli dost času. Jen je třeba chodit včas, známe muzikanty. Opravoval jsem již pro Zakka Wylda, Chucka Berryho, basáka od Ozzyho atd. o tom se vytahuji na svých stránkách www.rozdall.cz
Rady a konzultace. Ty myslíš Honzo, že si někdo nechá od dědka Rudy poradit? Ne, oni vyhodí peníze v kytarách.cz za čínské shity a pak u mne chtějí, abych za pětikilo z toho udělal Van Hallen 5150. Což nakonec dělám, ale je to dražší. Když už jim to celé prohoří, tak vytrhám veškerou elektriku i s trafy na holé šasí a začnu znova a udělám tam na přání to, co by chtěli. Je to ale pracnější, než když to udělám do svého již vymazleného šasí proti brumům a šelestům.
Dobře, pár mých postřehů: koupíte li si drahou lampu s nápisem MesaBoogie, dobře si ji prohlédněte proti světlu a pokochejte se na prosvítajícím nápisu Sovtek made in Russia. Dvakrát chuděra letěla přes oceán, aby s několika navršenými maržemi huhlala ve vašem zesilovači. Přitom kousek za Třincem je městečko Čadca, kde vám pan Tomáš Jurčo udělá lampu, která má zvuk, duši a vše, co má mít. Firma se jmenuje JJ Electronic, ale nechte si je někde napárovat, v Ges to dělají jen za studena na klidový proud. Třeba u mne, kde mám dvojice, čtveřice, šestice, osmice – vše vybíráno a měřeno za plného chodu zesiku. Ale kdo u toho má pořád sedět, já chci taky se psem do přírody, sakra!
Další věc, chlapec si koupí vysněné MesaBoogie, šetří na to léta, pak to zapne a nějak to hraje dutě, on to vyhulí naplno, v kapele se to neprosadí. Jak je to možné za ty peníze? Může si to vůbec sám sobě přiznat, že není spokojen? Čekal od toho přece zvuk svých idolů z Metallica. Kde udělali soudruzi z Usa a v Indii chybu? A ejhle, oni sice navinuli evropské trafo na 230 V, ale nějak zapomněli, že oni mají 60 Hz a my všichni tady v Evropě 50 Hz v síti. Potom se při měření divíme, že lampy jsou podžhavené a nechce se jim hrát a na zvuku je to takové utahané neprůrazné. No jen pokračujte, Rozdall má kšeft na nové trafo, co by vám to vymlouval. Takových vychytávek je spousta u všech značek, to bych tu napsal několik stránek. Ale to by si čtenáři mysleli, že dělám chytráka. Tak až budete mít problém, kde už nikdo neví, jak dál, tak ještě zkuste mne, těsně předtím, než se oběsíte....Třeba vám zachráním váš mladý život, to já rád.

Kde najdou lidé, co by se na tebe chtěli obrátit nějaký kontakt popř. tvoje webové stránky?
Moje stránky, které nestíhám inovovat neboť jsem ze staré školy a nejradši vše vyřizuji z očí do očí a z uší do uší, jsou www.rozdall.cz mobil 602775773 email: rozdall zavináč seznam.cz