Ondra Marek Roxor a nejen o Křídlech andělů

Dnes si budeme povídat s muzikantem několika kapel – Ondrou Markem, Ondro ahoj...
Ahoj všem! :-)

I my jsme si kdysi povídali v radiovém Rockpaláci, nedávno jsme se potkali na Basinu, ale na povídání nebyl moc čas. Tak to napravíme... Jak ses dostal k muzice? Co tě ovlivnilo a jaké byly tvoje hudební vzory...
Rád se s Tebou potkávám kdekoli, ať už v rádiu, nebo někde na festu, jdeme tedy napravovat ten dloužek. K muzice jsem se dostal tak nějak pozvolna, napřed spíš poslech, pak pár kamarádů zkoušelo na něco hrát, půjčili mi do ruky elektrickou kytaru a chytlo mě to naplno.

Dneska, pokud vím, nikdo z nich kromě jednoho na nic nehraje, ale mně to krásně zůstalo. Jinak co se vzorů týká... vyrůstal jsem na tom, co bylo k mání v těch dobách, kdy se muzika sháněla ještě dost pokoutně na černých burzách. KISS jako hlavní mi zůstali do dneška, samozřejmě všechno z té doby - IRON MAIDEN, METALLICA... no všichni. Ale neznamená to, že bych neposlouchal co se hraje dneska, jen ta stylová rozmanitost mě už tak nebere, spíš se přikláním k velšímu důrazu na melodičnost a nějakým způsobem zajímavý zpěv. Třeba takový Johnny Gioeli, to je můj oblíbený pěvec.

Přišel čas prvních kapel, jak to bylo u tebe? Kterými kapelami jsi prošel?
Můj prvopočátek je spojený s dnes již neexistující pečeckou metalovou kapelou ARGOS, ze které jsem s Jirkou Lacinou plynule přešel do bigbítového Telegrafu a v současné době k tomu mám ještě ROXOR.

Pokud vím, tvoje domovská kapela je Roxor... Povídej o jeho historii, jak jste na tom s deskama, kdo tam hrál a kdo hraje nyní?
Historii by spíš ovládnul Dan Reissaus, ten je jedním ze zakládajících členů, já jsem předposlední „náplava" :-) Kapela loni oslavila 25 let, ovšem počítáme tam i víc jak desetiletou pauzu. Takže začátky nemůžu zodpovědně vyprávět, ale různých pikantních historek koluje velká spousta. Můžu jen říct něco k sestavám i deskám, tam už jsem si v kramflekách jistější. Před mým příchodem zpíval Radek Vaníček, na basu v počátcích hrál Karel Němeček, dnes je již basovou stálicí Roman Matěj Veselý. Kytary od první chvíle mají na starosti Dan Reissaus a Michal Žáža, prvním bubeníkem byl Mirek Vaníček, kterého vystřídal bijec Honza Severa, a poslední, kdo přišel do kapely, je Julda Botoš, který střídal při posledním reunionu právě Honzu Severu. S Radkem Vaníčkem za mikrofonem kapela vydala nějaká dema a u Petra Jandy natočili hodně slibné album Out Of Periphery, které vyšlo v té době jen na kazetě. Hrálo se v těch dobách ještě hodně převzatých písniček, v repertoáru byli díky Radkovým schopnostem i Helloween a podobné pecky. Bohužel Radek odešel a kapela dlouho stála. Někdy v roce 1996 mě oslovili, po první zkoušce bylo jasné, že na Radkovy excelentní výšky nemám, ale kluci si na ten můj křaplák nějak zvykli a vzali mě :-). Souběžně jsem samozřejmě ještě fungoval v té době i v Telegrafu, který vydal zrovna úspěšné CD Křídla andělů. My jsme si vydali samo-domo natočené album Born To Ride – takový lepší demáč, ale pak přišel nečekaný úraz Dana a ten nemohl dlouhodobě hrát na kytaru. Kapela se opět rozsypala a trvalo to až do roku 2007 než jsme znova nastartovali. Původně to měl být jen jednorázový comeback, ale jak víš, rozjelo se to úplně jinak. Stylově jsme od speedovek ubrali na takový oldschool hard and heavy. Od té doby máme na kontě výběrové album ke dvacetiletí Zastavte čas, následovalo další řadové CD Cesta do pekel a aktuální placka Na rozcestí.

Poslední zásek Roxoru je album Na rozcestí – pověz nám něco o něm, kdo skládá, kdo textuje? Jaká je demokracie v kapele? Je to album něčím zvláštní?
Skládáme tak nějak všichni, jednou přijde s nápadem Dan, někdy dobrej riff zahraje Michal, mě se taky povedly asi dva... demokracie existuje, ale klidně se pošleme i někam... Ono to vždycky nakonec dobře dopadne. Když se někomu něco extra nezdá, dáme písničce trochu oddech, a když to přetrvává, tak ji odložíme definitivně, nikomu se nechce hrát něco, co ho nebaví. Ale většinou se shodneme. Z dřívějších dob hrajeme spoustu pecek, co textoval Honza Severa, novinky většinou opatřím textem já. Album Na rozcestí je opravdu trochu odlišné od všeho co děláme. Je čistě akustické, čili žádné bicí ale cajon, elektrickou kytaru tam nenajdeš, basu taky ne. Navíc se nám povedlo sehnat skvělého hosta Pavla Ptáčka, takže ještě přibylo piano a housle. My jezdíme nějaké akustické koncerty už delší dobu, a tak nás fanoušci trochu popohnali, prý si tu light verzi občas chtějí pustit i doma :D
Aby se neoposlouchalo je tam jen sedm písniček, ale často slýcháme jak je to málo. Nám se zdálo, že to takhle stačí, kdo chce víc, musí si nás vychytat když bude v plánu některý akustický koncert , tam obvykle hrajeme ještě pár kousků navíc .

Vedle Roxoru ještě působíš v letité legendě Telegraf – tam jsi jako co?
Tam jsem byl spoustu let jako zpívající kytarista, zůstal mi jen zpěv, protože už přes rok mě zlobí ruka a špatně se mi hraje, ale sem tam si ještě brnknu. Jinak jsme tam s Jirkou Lacinou přinesli z ARGOSU pár pecek které se hrajou do dnešních dnů, Křídla andělů , Nezapomeň a další. I pro Telegraf jsem nadělal pár textů :-)

Co Telegraf? Jeho poslední počin bylo živé 2CD od té doby ticho po pěšině. Ono vůbec Telegraf toho za tu svou existenci moc nevydal. Proč? Kapela nemá ambice?
Upřesním trochu to poslední double, není to živák ale regulérní CD s písničkami, které se nám zdálo dobré k uplynulému velkému výročí kapely vydat. Jo, máš pravdu, moc jsme toho nevydali, ale tak nějak léta odběhla a teď už se to nijak nehrotí. Kluci co hrajou v aktuální sestavě, jsou hodně roztroušení z daleka, možná to je ten důvod proč se všechno nějak vleče. Myslím, že ještě něco nového postupně dáme dohromady... jen termín je mírně nejistý :-)

Jak často hrajete a jak chodí lidé? Ty už taky něco pomatuješ, cítíš úbytek lidí na koncertech?
Obě kapely hrajou téměř každý týden, někdy se nám nakupí i pátek a sobota, dá to práci aby se obě nějak skloubily dohromady časoprostorově. Když to jinak nejde, má za mě a Matěje Telegraf velice schopné náhradníky, takže jedeme každý svůj koncert. Tímto musím Petrovi Bašusovi i ostatním kolegům z Telegrafu poděkovat za pochopení pro naši Roxoří partu. Nikdo nečekal, že se to takhle rozjede, a Telegraf byl pro mě tou zásadní kapelou hodně let. Navíc jsem tam díky už zmíněné pauze v roce 1996 přivedl i basáka Romana Matěje Veselého, takže když jsou ve dvou vytížených kapelách dva členové shodní, už se to někdy dost těžce kombinuje.
Úbytek je spíš všeobecný, ale myslím, že hůř už bylo. Lidi se spíš přesunuli na festivaly kterých je tady snad nejvíc v Evropě :D Poslední dobou chodí i ročníky, které bych na našich koncertech moc nečekal... a nebudu lhát, na mladý kočky se fakt dobře dívá :D :D

Co se ti jako muzikantovi poslední dobou povedlo, ať už tobě samému nebo s kapelou?
Mám radost, že se lidem líbí naše CD Na Rozcestí, přece jen ne každému ta akustická verze našich vypalovaček sedne, ale i ostatní CD nám neustále mizí směrem k fanouškům v obou kapelách, takže to je pro mě hodně potěšující. Posílali jsme i něco za oceán, takže jsme moc rádi, že to takhle globálně funguje. Koncerty jsou, loni jsme jich měli kolem 40, fanoušci neubývají, takže pohoda. Mě osobně těší, že i z několika dalších kapel mají zájem o nějaké moje texty, snad to dobře dopadne. Jo, nesmím zapomenout, na „mladý kolena" máme na kontě s Roxorem ofiko klip ke skladbě Metal Heart, který je k vidění nejen na Youtube.

Vzpomínáš na nějaký výjimečný koncert? Máš nějaké tajné přání s kým si zahrát?
Měli jsme pár příležitostí si zahrát s nějakou zahraniční hvězdou, třeba Eric Martin, australští Pegazus, nebo americký kytarový divoch Adam Bomb. Největší zážitek ale byl na miniturné, čítajícím tři zastávky s OLIVER DAWSON SAXON, což je část původní sestavy SAXON. To byla jízda, klidně bych si to dal ještě jednou. Rádi se potkáváme i se spoustou dalších kapel, je to radost, když přijedeš třeba do Bratislavy na společný koncert s Janesession, a vítají nás jejich fanoušci, jako bychom byli u nás doma. Oni pak přijedou sem a je to pro ně to samé. Když jsme spolu jeli slovenské turné tak jsme dokonce měli pronajatou společnou chatu..to bylo něco..ale bohužel až po 22 hodině k vyprávění, aby děti měly klidné spaní :-) Muzika spojuje hodně lidí, a to je dobře, samozřejmě tomu napomáhá i Facebook a podobné internetové atrakce. Jenže počet internetových fandů se dost často nerovná počtu těch co se ve finále sejdou na koncertě a to je někdy velká škoda. Nestačí jen kliknout na tlačítko že se to někomu líbí, je třeba to vyzkoušet na vlastní slechy. A tajné přání...??? No jasně, nutně bych si potřeboval zahrát s KISS..., ale jak to tak vidím, bude to jeden z několika mých nesplněných snů... Ale je hezkej, to musíš uznat :D

Co jinak děláš, pokud se nevěnuješ muzice? Co čteš, popřípadě jaké filmy tě zajímají? Máš nějakého koníčka?
Rád bych řekl, že odpočívám, ale nějak se mi to nedaří. Po práci legraci, jak se říká, takže večer juknu na internet, co se kde děje, sem tam si pustím nějaký koncert na DVD, ke knížkám se bohužel opravdu v poslední době moc nedostanu. Když film, tak něco z oboru Vetřelci, anebo úplně opačný pól, nějaký animák, třeba Megamysl! A koníčka nemám, jen moc fajn argentinskou dogu... Ani ti nevím proč, ale jmenuje se Kerry King :D

Jaké plány máš s jednou a druhou kapelou?
Hrát, co se do lidí vejde a vydat ještě nějaké CD, případně natočit ještě nějaký klípek. Muzika je dobíjecí droga, kterou se nikdy nepředávkujeme!!

Jaký je tvůj názor na snahu Rockpalace opět dát do oběhu stará, dnes už zapomenutá alba, a nabídnout je lidem formou e-distribuce v MP3? Jaký máš názor na stahování muziky?
... Tak určitě! Když to lidi chtějí, tak ať je to k dispozici, něco se opravdu blbě hledá. Tady to bude aspoň na jenom místě. Jen ať stahujou, je taková doba, jsou takové možnosti. Samozřejmě, kdyby za to bylo pár kaček pro ty, co po garážích a koncertech chtějí být superstar, tak by to nebylo k zahození. Přece jen hrát chtějí především pro co největší zástup fanoušků, pro pár známých to není obvykle pravé ořechové. A když se mi něco líbí, jdu a koupím si klidně i origo CD, například triko si taky koupíš, protože se ti líbí a chceš ho. Muziku si pustíš pravděpodobně častěji, než nosíš triko, tak proč neutratit i za ni :-) Ale je to jen v lidech... Sám si něco stáhnu, ale jsem dost zmlsanej, ani v autě mi MP3 nehrajou, vím, kolik práce dá natočit pořádně CD a pak ho budu poslouchat třeba z telefonu ? Já teda ani omylem!! Samozřejmě, pokud to je něco raritního co jinak nejde třeba sehnat, tak i tahle forma je pro mě zajímavá. Ona ta technologie hrozně svádí k hromadění, jedeš na dovču tak si napresuješ do přehrávadla 3G empétrojkový muziky a frčíš, jen se postupně nějak vytrácí to kouzlo, už je to jen taková spotřební věc, která je pro hodně lidí jako výplň ticha aby neposlouchali ty nedobrý zprávy z rádia, nebo prostě jenom zvuková kulisa. To je trochu škoda, ale nenaděláme s tím nic. Je to vývoj, který jde v poslední době nějak až příliš rychle dopředu...teda na můj vkus. Třeba o tom, že budeme jednou mít CD se nám v počátcích ani nezdálo, když už jsme jich pár vydali , karta se obrací a tedˇ už je tendence spíš všechno naprat jenom na net a nechat to fanoušky stáhnout. Taky možnost, ale když máš v ruce placku s pěkným bookletem a stojí před tebou fešná rockerka co do něj chce tvůj „uměleckej" podpis, je to přece jen něco jiného, to tí žádnej internet a MP3 nenahradí :D

Co vzkážeš návštěvníkům Rockpaláce?
Hele, lidi, vstávat, vypnout počítač, tablet, telefon a fofrem na nejbližší koncert nějaký vaší oblíbený, pořádný muziky!! Když přijdete na ten náš, nudit se nebudete!!!
Jo... a díky za rozhovor, bylo mi potěšením.
O. M.

Více z této kategorie: « Traktor jede s Komunálem