ROCKPALACE TITULKA2018

Archa plula v HARD CAFE

Konečně jsem se dočkala onoho data 3. 3. 2017, kdy jsem opět mohla pobýt v místě zvaném HARD CAFE Karviná. Byl to pro mě významný den. Magické datum…. Mimo jiné výročí události, kdy v roce 1939 Mahátma Gándhí zahájil hladovku proti britské vládě v Indii. Kdo viděl film GANDHI, tomu není třeba povídat nic o tom, jaký to mělo hluboký význam.

Upřímně mohu říci, že HARD CAFE je můj oblíbený klub. Cítím tam tlouci srdce hudby a opravdového tvůrčího nadšení, vždy to byl pojem, o který se dalo opřít už za starých časů, kdy byl tento klub provozován na jiném místě, ale teď to je prostě vše vyladěno k naprosté dokonalosti. Myslím, že má tento klub všechny pilíře nutné k tomu, aby se člověk cítil na tomhle místě dobře. Zažívám prostě oldschoolové pocity na technicky geniálně propracovaném a promyšleném poli. Mám ráda místa, kde se nezasahuje do toho, co historicky funguje na jedničku.

Přijeli jsme na koncert v docela velkém předstihu, abychom si tu atmosféru pořádně užili. Ale už jsme se opravdu nemohli dočkat na to, až vystoupí první kapela. Kapela PERSEUS dorazila v plné polní a začala nás oblažovat svým projevem. Nemá asi moc smysl sdělovat podrobnosti o playlistu. Byla jsem docela ráda, že tato kapela hrála jako první, protože takhle jsem si opravdu do detailu vychutnala každou minutku jejich koncertu. Podání repertoáru kapely PERSEUS mě přeneslo do starých časů, nostalgicky jsem naslouchala velmi příjemnému a hřejivému hlasu Miroslava Spilky a heavy-metalovému náboji jeho královské gardy. Z této hudby je cítit obrovská pokora ke skutečné podstatě lidského bytí, napříč všemi dobami. Kapely tohohle druhu, jejichž podání toho, co se snaží říci, je takto pravdivé, mě opravdu přenášejí v časoprostoru. Připomněly se mi dokonce staré dobré časy, kdy jsem poskakovala někdy zhruba před dvaceti lety v českotěšínském parku v rámci akce Metal Burning Fest na kapelu Metanoon. Zažívala jsem stejné pocity, jako tentokrát v HARD CAFE u koncertu PERSEUS. Zcela jistě jsem nebyla na koncertě tohoto uskupení naposled. Byla to opravdu krásná a důkladná předehra před tím, co následovalo.
Mezitím, co se „ladila“ kapela KREYSON MEMORIAL jsme si museli jít svlažit svá hrdla dobře vychlazeným zlatavým mokem. Občerstvení bylo opravdu na místě, protože bylo jasné, že jakmile KREYSON MEMORIAL najede svůj set, už nebude čas ani prostor absolutně na nic jiného, než být „napojen“ na jednu energetickou vlnu. KREYSON MEMORIAL pro mě osobně mnoho znamená. Aktuální složení je opravdu výběrem přesně těch muzikantů, kterým to, co zpívají a hrají, skutečně věřím. Texty písní, které má tato kapela v repertoáru, o něčem vypovídají. A to je přesně to, proč mě už před dávnými časy KREYSON oslovoval. Tyhle písničky mají hluboký vnitřní význam, který se mě dotýká a není nic víc, než když z muzikantů a jejich podání slyším to, že jsou se mnou v dané chvíli na jedné lodi.

Když jsem na koncertě své oblíbené kapely, je mi prakticky jedno, jestli se mi v té chvíli derou do duše projevy DEBUSTROLU nebo KREYSONU. Cítím stejnou radost. Hudba pro mě vždy byla tím nejsympatičtějším a nejupřímnějším symbolem jednoty duše. Je to pro mě ten pomyslný „chrám“, jiná planeta, kam chodím z řeky pít a sluncem duši prohřívat, srdce stravou čistou a výživnou nakrmit. A tak jak Mahátma Gándhí 3. 3. 1939 věděl naprosto přesně, co dělá a proč … tak i já jsem přesně věděla, proč jsem 3. 3. 2017 v HARD CAFE. Dostává-li duše pokrm, který potřebuje, nic jí nechybí a žije v míru. Byla jsem na oné pomyslné „arše“ přesně s těmi lidmi, se kterými jsem tam měla být. Nepotřebuji kolem sebe davy lidí, aby mě utvrzovali v tom, co je dobré nebo špatné… či dokonce normální…co je dokonalé a kde něco chybí. Chci mít kolem sebe lidi, co se chtějí radovat a vědí přesně, proč jsou tam, kde jsou a co jim to dává. Klub sice tzv. nepraskal ve švech, ale tekl tam proud vzájemné sounáležitosti a jednoty. Radost až na kost. U koncertu kapely KREYSON MEMORIAL jsem se zase přenesla do dob, kdy ještě fungoval festival Noc plná hvězd v Třinci. Měla jsem tu životní příležitost užít si koncert Uliho Rotha. Je to geniální muzikant, a když tenkrát hrál, tak pro mě přestal okolní svět existovat. Cítila jsem, jak jeho tóny malují barvy do mé duše. Když dohrál, měla jsem na tváři blažený úsměv. To samé jsem teď cítila v Karviné.
Moc bych si přála, aby vždy a za všech okolností vládl v duších fanoušků hudby mír a vzájemný respekt k odlišnostem vnímání. Hudba má moc lidi spojovat, je příjemné si to uvědomovat. Už teď se těším na další koncerty a příjemnou plavbu na arše bez hranic.

Záměrně nepíši detaily a nekonkretizuji všechna kouzla, která se linula z pódia, popisuji to co jsem prožila…. Přestože mám pocit, že stav, který prožívá fanda na koncertě, se slovy ani popsat nedá. A ani v době chytrých telefonů není pocit z živého vystoupení a prožitku v čase „tady a teď“ předatelný. Proto kdo má opravdu zájem všechno to hezké prožít, přeji mu, ať neváhá a zažije si všechno to, co jsem si prožila já, na vlastní kůži. Jsou to nezapomenutelné zážitky. A moc za ně děkuji kapelám, pořadatelům, klubu, zvukařům i všem fandům, kteří se radovali se mnou.

Pro Rockpalace Soňa Babilonová
foto: Iva Juráková