rockpalace titulka 2017

Pekelný stroj Ocelotu explodoval!

Na redakčním stole mi leží zbrusu nové CD kapely Ocelot a s ním i pořádný nášup rock´n´ rollu. CD splňuje vše, co jsem od něj čekal, žádné balady, žádné experimenty, žádný kompromis, prostě přímočarý Ocelot s drsným Jindrovým zpěvem (obstaral nejen zpěv, ale i sbory a vokály).
CD přináší 10 skladeb, některé si již prošly koncertním playlistem. Úvodní intro jasně ukazuje, kudy a kam se bude album ubírat. Všechny songy se nesou v rychlém tempu bez zbytečných efektů a přikrášlení ve studiu, takže deska syrově tak, jak můžeme Ocelot slyšet na vystoupení. Jak sama kapela dodává, na žádné zvukové umělotiny a pičičandy si nepotrpí.

Deska je dílem Jindry Novotného jak texty, tak muzika, Radek Kacetl se podílel na Masakru a Fláknu tě. Po textové i hudební stránce kapela opět ušla notný kus cesty. Texty jsou přímočaré, bez zbytečných jinotajů a podtextů, stejně tak velice kvituju, že se kapela „nesere“ do politiky a klišovitých témat. Snad jen v Masakru s motorovou pilou Ocelot prezentuje svojí verzi tuctového horroru, která navazuje na titulní Pekelný stroj. Pak už to jede jako rozjetá lokomotiva a já si vzpomínám na první elpíčka Motorhead. Stejně tak album odsýpá (občas jsem překvapený, když místo Lemmyho drsňáku slyším Jindru), přijde nástup bicích, přidají se „nasrané“ kytary a skladba za skladbou má silný tah na bránu. Poslední cesta, Alkoholic Blues (doufám, že to není životní zpověď kapely -))). Nadšeně jsem naskočil při Going To Hell!! Moje skladba! Refrén Going To Hell mě staromilce a milovníka NWOBHM přenese v dobrém slova smyslu do „80sátek“ a slavné doby ryzího heavy metalu. Stejně tak následující Legie prokletých. Jindrův hlas zde dostává zcela jinou polohu a refrén je opět silně libozvučně znějící s nádechem stadiónových halekaček! Ovšem, bicí i kytary stále drží rychlé tempo a chrlí svůj oheň a síru na rozdíl od poměrně uhlazeného zpěvu a vokálů...
A pokračujeme v šílené jízdě, Fláknu tě...v poledne, gumovou palicí..., a co by to bylo za metalovou kapelu, kdyby nezpracovala téma „Nočních můr“. Ocelot to udělal ve skladbě Něco tam je. Jak kapela v bookletu dodává, pan Heinrich se bojí doma po tmě být sám. Poprvé, skoro sexuální orgie s rohatým a finále patří Válení, tradicionálu, který kapela opět nahrála na přání fanoušků...

Takže sečteno potrženo. Dobrá deska, která mě pobavila nejen muzikou i texty. Jsou psané opět rockerským slovníčkem a často s humorem. A že to Jindra se slovíčky umí, jsem poznal v jeho výborné knížce Na krev (doporučuju!) Album kapela nahrála ve studiu CH – Records. Jindra měl na triku i produkci. Autoři kytarových sól jsou Jiří Chládek a Radek Kacetl, mezihru v Legii prokletých stvořil Pavel Němec. Nástroje obstarali Jindra „Heinrich“ Novotný, basa a zpěv, Pavel „Pája“ Němec – bicí, Radek „Káca“ Kacetl – kytara a sbor, druhá kytara Jiří „Fogo“ Chládek a sbor. Zvukoví mistři Pavel Dočkal a Pavel Kolařík, kteří mají na svědomí i mastering celého alba. Pod grafikou je podepsán Robin Mayer a VENASTUDIO. Obal obsahuje nejen obrazový materiál, ale i texty, i když je Jindrovi na albu docela dobře rozumět.
Komerční rádio asi žádnou skladbu nevybere, ale fanouškům, a to nejen těm skalním, se CD bude určitě líbit. Mně postupně leze do hlavy taky, přistihl jsem se, jak jsem cestou po dálnici na Rammstein pobrukoval...nasazuješ kůži, pro ty padlé múzy, a to se mi už dlouho nestalo. Za mne „Jindrobande“ zvedám palec. Vaše deska docela určitě není nuda!