Baba Hed opředený tajemstvím

Kapela Baba Hed pochází z Mariánských Lázní a nyní hraje převzaté, cover ale i vlastní skladby a to v sestavě: Josef Sauer zpěv kytara, Rostislav Hažva zpěv klávesy, Pavel Hnídek bass kyt., František Hulak zpěv kytara, Lukáš Mikulenka bicí. Dosud nahráli 3 CD:
CD BABAHED BEZ DOMOVA / 2001 /
CD BABAHED PĚT PO / 2008 /
CD BABAHED 12/Orošená/ /2016 /

Už od prvních tónů Baba Hed mi bylo jasné, že tahle placka je přímo určená pro mě. Strhující dusot bicích zaujme každého správného rockera. “Kandidáti života a smrti“ skvěle otvírá tuhle placku. Další „Poslední bitva“ mě ihned zaujmou kytarový riffy a následně dvě kytary mají zajímavou souhru a ke konci i jakési orientální motivy. Ale „paní nevěra“ mě uchvátila. Nástup jako speedmetalová kapela pak trochu zpomalení, málokdo dává takový kalup několik minut v řadě a pak znovu do plných, krásně vygradované sólíčko v klasický motiv, sice nevím, jestli Mozart nebo Beethoven…na to moje mizivé klasické hudební vzdělání nestačí. Metalové vzdělání mi dost silně připomnělo německé Accept.

Pohádkově laděná další skladba mě velmi příjemně překvapila zpěvem, jako bych v pozadí slyšel i ženský hlas. Na pomalých skladbách se podle mě vždycky ukáže síla zpěváka a jeho hlasu. Závěr se ale zvrhnul opět do acceptovského kalupu s finálovým finišem.

Rasputin mě vrátil úsměvně o 30-40 let zpátky do pořadu Ein Kessel Buntes, kdo by tenkrát neznal svíjejícího se Fariana v Boney M, kterého tak skvěle parodoval Olda Kaiser v kouzelníkovi. V tý době bylo rockový muziky, která svištěla celým západním světem, tak málo v naší TV, že člověk bral téměř vše, co mělo trochu rockovější spodky.
„Přijde čas, kdy bude zadarmo chlast“ rockové přání v „Orošená“. Abych se teď přiznal, textově nic moc ale dokážu si představit jak někteří opivnění mládenci křepčí s půllitrem před pódiem.

Zato ta další „Nymfomanka“ mě vrátila zase zpátky mezi Baba Hed a teď přemýšlím, co znamená ten název, nikde to totiž nemůžu najít a to se prej na interfernetu najde všechno. Stejně tak jako je asi velkým tajemstvím nějaké povídání o historii kapely a jejích členech.

Nemůžu si pomoct, ale v dalším svižném songu zase slyším inspiraci Accept. Ty kytarové riffy, dynamika, sólíčka a náznaky motivů klasických děl historie. Zřejmě ten, kdo tvoří základ skladeb, byl pravděpodobně silně v mládí ovlivněn Udem a jeho grupou. Na tom samozřejmě ale není nic špatného, i já nosil na džísce nášivku nejen Acceptů. Baba Hed samozřejmě mají ve své tvorbě mnoho svých výborných originálních nápadů.

Závěrečný bonus „ Turkish March“ mi povrdil mojí rozborku a sborku týhle placky, což neubralo na celkovém dojmu spíš naopak. S chutí si toto třetí CD pro mě doposud neznámé kapely poslechnu ještě několikrát.

Pro Rockpalace Martin Hruška