Komunál vysází 25 ran bičem

 

Kapela KOMUNÁL z Chlumce nad Cidlinou slaví 25 let skutečně velkolepě. Právě vydala luxusně zabalený 2CD digipak s mnohastránkovým bookletem. První disk obsahuje nové album KOMUNÁLU nazvané symbolicky „25 ran bičem“ a na druhém disku hrají kapely, které nahrály starší věci KO po svém.

KOMUNÁL je fenomén, který nemá českých zemích asi obdoby. Táhnou za ním doslova davy fanoušků a už nejde jen o lidi z východočeského regionu. Mnohasethlavé návštěvy na koncertech nejsou vůbec výjimkou. Někdo KOMUNÁL bezmezně miluje, jiný odsuzuje. O tom už se na našem serveru taky psalo.

Kapela působí v sestavě Luboš Suchánek – zpěv, Filip Litera – basa, zpěv, Radek Plachetka – kytary, Pavel Ernie Hanuš – kytary, zpěv, Jaroslav Bárt Novák – klávesy, zpěv, David Hlaváček – bicí. Sešlost je to dlouholetá a mnoha koncerty prověřená. Měl jsem možnost sedět s klukama v jedné šatně a věřte, že tam bylo hodně veselo. I to je znakem prima party.

Přiznávám, že mám rád starší tvorbu KOMUNÁLU, když kluci ještě používali delší název KOMUNÁLNÍ ODPAD. Novější tvorba už mě tolik neoslovila, přesto jsem velmi zvědav na aktuální desku.

První píseň „Lovec lidí“ začíná foukací harmonikou a stejným nástrojem i končí. Celé mi to připomíná kovbojky a divoký Západ, plný psanců a hledačů štěstí. Ve stejném duchu se nese i grafické zpracování bookletu, které je velmi povedené. „Bílej chlap s černou duší“ je trošku svižnější a nechybí ani pro KOMUNÁL typický refrén. Líbí se mi píseň „Kluk a pes“, to je totiž song podle starého dobrého mustru. Lubošův zpěv sice nešplhá do takových výšek, jak bývalo zvykem, ale celkově to nezní vůbec špatně. Nezvykle krotká „Krvavá láska“ kolem mých uší propluje a moc stop po sobě nenechá. Nijak zvlášť mě neoslovují ani „Tři dny navíc“. Pokud by šlo o můj volný čas, tak by se mi tři dny hodily. Tady jsou spíš tak nějak navíc.

Výborně zní „Cikánka“ s typickým „příběhovým“ textem Luboše Suchánka. Předposlední „Válka“ má opět typický komuálnický text, příběh zkurvený války. Jen bych čekal, že podobné téma bude hudebně větší nářez. Závěrečný „Neklid“ je fajn. Ze skladby vyloženě dýchá pohoda.

Celkově lze říct, že KOMUNÁL zraje jak víno. Už to sice není takový nářez jako dřív, ale muzika i texty jsou dílem zralých chlapů, kteří své nástroje ovládají a dokáží zplodit hit pro nadšené davy. Musím se ale zmínit o absenci diakritiky v textech bookletu. Nenašel jsem jedinou čárku ani tečku. Proboha, proč? Nová deska je podle mě nadprůměrná, ale chybí mi tam zmíněná řežba. Pro fandy kapely je deska povinnou četbou, pro ostatní může být dobrou volbou pro poslech.

Tak si říkám, že jsem KOMUNÁL dlouho neviděl živě. Budu to muset napravit.

Druhý disk je tributem známých českých kapel, které vzdávají hold KOMUNÁLU. Cédéčko spolu s prvním diskem, na kterém je řadová deska KO, tvoří citovaných „25 ran bičem“, 24 písní, 11 nových a 13 léty prověřených.

Pojďme tedy společně prověřit nové verze. LIMETAL si vybral „Interview s bohem“. Tohle je předělávka, která má grády. Kapela si ji upravila k obrazu svému, takže bych ji s klidem mohl považovat za novinku Severomoravanů. Hodně dobrý. Velkým plusem tohoto netradičně pojatého dvojalba je přítomnost všech textů v bookletu. Člověk přeci jenom něco ze starších věcí zapomněl a tak si to aspoň připomenu. To je i případ písně „Beethoven“, kterou si vybral SEBASTIAN. Ten si Ludwiga předělal maličko do „symfonična“. Musím říct, že se mi tahle verze líbí.

WALDA GANG si na pomyslné střelnici vystřelil „Střílej zezadu“. Není to tak rozjuchaný jako Waldův gang, mimo refrénu bych kapelu asi nepoznal. To je taky zajímavý cover.

Některý pecky člověk pozná podle prvních tónů. Zatímco BENEFITU stačí zabrnkat na kytaru „Je to zlý“, okamžitě poznávám song. Zato ALKEHOL rozjede „Volnej pád“ a okamžitě mi v hlavě naskočí parta ze Slamníku. I tak ale BENEFIT pojal cover po svém. Plusem jsou dva hlasy zpěváků, který si jakoby nahrávají. V případě ALKEHOLU jsme čekal nějaký ten opilecký fórek, ale toho jsem se bohužel nedočkal.

Podle prvních tónů poznám taky „Maják“ v podání HARLEJE. Tady se to sešlo tak, že hned vím název songu i kapely, která ho přetvořila. Společné koncertování s KOMUNÁLEM k sobě kapely připojilo, takže mi ani nevadí, že tenhle cover se hodně blíží originálu. I když to je taky zahraný krapet jinak. Ale ty zpěvy a hlavně sbory tam prostě sedí jak prdel na nočníku.

Legendární TLUSTÁ BERTA si vybrala „Jedenáct hodin do útoku“, které patří ke zlatému fondu KOMUNÁLU. Bertička to zvládla s vkusem a grácií. Tohle je prima bigbít. DOGA přidala „Černým koním“ trošku samplů. Izzy zpívá velice jemně a v jeho podání to zní stejně rockově. S tímhle hlasem se prostě rocker nezapře. Co jiného než „Hrobníka“ si mohl vybrat DEBUSTROL. Kollins začne zpívat a málokdo by poznal, že je to sám mistr českého thrash metalu. Ale pak se to zvrtne a je to mazééééc alá řeznici z Auto townu. Úplně předělaná rytmika, totálně změněný frázování. Řezanka z jarních kopřiv. Bombááá! To je přesně ono, takhle to mám rád!

DYMYTRY zavijí s „Vlky v nás“. Tahle maskovaná parta to taky vzala pěkně od začátku. Tohle je prostě model DM3. Sekaný zpěv made in Protheus, nabroušené kytary. Takhle to funguje už hezky dlouho. Dymo a spol jsou na scéně už 15 let.

Podobným fenoménem jako KOMUNÁL je taky hranický TRAKTOR. Ten se v posledních letech rozjel jak dobře namazaný stroj, přitom oře na dobře známých rockových polích. Jenže to kluci dělají poctivě a se zápalem. Martin Kapek je frontman s velkým F a tohle funguje i v songu „Až mě ráno povedou“. Předposlední cover patří, mně neznámé, kapelce ALCHYMIE. Ta si vybrala „Vlny“. Tahle parta se věnuje akustické muzice a ty vlnky jim pěkně sedly. Hezky jsem si doplnil znalosti, když jsem vyhledal, co že je to vlastně nástroj jménem cajón. Tyhle kluci se toho rozhodně nebojí. Zajímavý přístup. Na úplný konec přichází déšť, pardon RAIN. Kapela udělala v úvodu písně trošku diskotéku z „Křížů v poli“, ale jinak je to rocková jízda se vším všudy.

Tahle dvojdeska je opravdu zajímavým spojením. Někomu se bude líbit víc jeden disk, někomu druhý a další bude spokojený s celkem. Já se přikláním k posledně zmíněným.

Jan Holý