Jindra Heinrich Novotný – Až na krev

Strašně jsem se bavil, jak se mi už dlouho nepovedlo. Mám rád knihy o kapelách a jejich životě, výpovědi muzikantů, svět ze zákulisí života rockových kapel, z dlouhých cest a nočních jízd...Výpovědi o „tom za scénou“ co není vidět, přesto by bez toho žádná kapela nevyjela. Spousta návštěvníků koncertů a zábav si často ani neuvědomuje, čím která kapela musí projít, aby se třeba v sobotu mohla postavit na podium.

A tohle všechno fantasticky Jindra zachytil ve své knize o historii a životu „českých“ Motorhead – kapele Ocelot.
Kniha má tři části. Pro mne byla ta nejzajímavější ta první, jak se vůbec Jindra dostal k muzice, první zábavy ještě jako jeden z návštěvníků, aby se za pár měsíců vrátil jako člen Proximy, přes Forsage až po Ocelot. Výpověď o neustálých problémech s muzikanty, zkušebnami, ale i tehdejšími pořadateli. Co neuvěřitelně oceňuju, z knihy není bulvár a kydání a házení špíny na kohokoliv. A co mě baví je Jindrův humor a často nadsázka. Celá kniha je psána víc než poutavě a nestává se z ní suchá a nezáživná encyklopedie kapely. Přestože nejmenuje, pár postaviček poznávám jen z popisu chování a jednání, vždyť rockový rybníček v Čechách je opravdu malinký. Dobře se budou bavit muzikanti a bedňáci, kteří dobře vědí, že koncert začíná vlastně naložení aparatury, nabírání lidiček po cestě, popř. hledání toho, kdo na srazu není, přes znalost čerpacích stanic na kde které trase pro doplnění zásob na cestu....

Část druhá – prakticky jde o chronologickou kroniku kapely a zkrácené záznamy z cest a vystoupení. Úvod druhé části je romantický, kapela jede do Prdele...Rockového klubu v Berouně.  Původně jsem myslel, že jde o Jindrův deník, ale ihned mě vyvedl z omylu s tím, že si to všechno pamatuje, Jindro, klobouk dolů!!

Třetí část – rozsáhlá fotogalerie, od černobílých historických momentek až po novodobé baraevné fotografie.

Kniha je vázaná, v pevné vazbě a tištěná na kvalitním papíře a to je veliký bonus. Je psána lidovým rockerským slovníčkem, kdy se pro peprné slovíčko nejde daleko, přesto nesklouzá ke „knižní pornografii“.  Musím říci, že mě zcela pohltila a já tři večery zhasínal dalece po půlnoci, ale od knihy jsem se odtrhnout nemohl, ba co dokonce.... občas jsem četl v práci „pod lavicí“, jako kdysi za školnících časů. Každopádně knihu doporučuju všem rockovým fans a když si k tomu pustíte přímočarou, na nic si nehrající muziku Ocelot, navodíte si atmosféru opravdu dokonalou. Je jasné, že pro fanoušky Ocelot je povinnost ji mít doma. Jen malá výtka, za což Jindra nemůže, škoda, že kniha není i v elektornické verzi. Každopádně tohle je knížka, kterou docela určitě ještě z knihovny vyndám!!!