rockpalace titulka 2017

Loudness podruhé v Praze

Když se mi kámoš před nějakou dobou zeptal, jestli s ním chci jet do Prahy na Loudness, neměla jsem tušení, o čem mluví. Naštěstí jsem pro všechny zážitky, takže jsem se rozhodla, že s ním pojedu. Doma jsem se koukala, do čeho jdu. Našla jsem si Loudness na internetu, pustila na YouTube pár jejich písniček. Kapela mě zaujala, proto jsem ráda, že je uvidím na vlastní oči živě.

Nastal den D. Dneska je čtvrtek 27.7. Ještě než odjíždím, zjišťuji přesnou polohu baru Nová Chmelnice. Stejně budeme muset zapnout GPS, ale snaha se počítá. Došlo mi, že ani nevím předkapelu. Bude to pro mě překvapení, jelikož už musíme jet.

V Praze parkujeme kousek od baru. Máme ještě chvilku čas, než začnou pouštět dovnitř. Rozhodli jsme se, že si čekání zkrátíme v Asijské restauraci naproti.

Menší zmatení. Zkoušeli jsme otevírat dveře, ale nejdou. Papír nás nabádá, že pro vstup máme použít vedlejší dveře a šipka vpravo. Obešli jsme celou budovu, ale nic jsme nenašli. Vrátili jsme se teda zpátky a v tu chvíli někdo vychází ze dveří, které nám prve nešli otevřít. Vcházíme dovnitř, po schodech nahoru a u pultu už mění lístky za pásky a je i možnost si koupit lístek na místě. Dostáváme pásky a jdeme do sálu. Cestou do sálu procházíme okolo stánku s „merchem“ kapely. Na pódiu už mají připravený nástroje a je i hezky nasvícené. Vzadu nacházíme bar s krásnou barmankou, avšak nejvíce nás zaujaly barové židle. Člověk měl pocit, že sedí na sudu od piva.

Okolo půl devátý začíná hrát předkapela Nobody Knows. Ještě chvilku sedíme na těch úžasných židlí, než se přesuneme k pódiu. Tříčlenná kapela zpívá anglický písničky. Můj pohled nejvíce padal na bubeníka a jeho jasně červenou bicí soupravu značky Tama. Navíc často se nevidí, že by bubeník zpíval při každý písničce. Většinou jako doprovod, ale v jedné z nich měl hlavní zpěv na starost on. Ale i hlavní zpěvák měl zajímavou kytaru. Černá a bílá jsou asi nejčastější barvy kytar, ale zebrovaný vzor se často nevidí. Ale z vlastní zkušenosti a ze selského rozumu vím, že nezáleží na barvě nástrojů, ale hlavní je jak hrajou. Jak jsem si o kapele nic nezjistila předem, docela nás šokovalo, když zpěvák promluvil česky. Říkali jsme si, že je prostě dobrý. Ale když už řekl i dalších několik vět, došlo nám, že to nejspíš budou Češi. Kapela Nobody knows dohrála písničku a najednou odešla. Dav začal křičet "Ještě jednu!". Ale nic. Došlo nám, že je konec, když bubeník začal skládat bubny.

Šli jsme si tedy sednout zpátky do baru, než začne hrát hlavní kapela večera. Příprava jim moc dlouho netrvala. Vrátili jsme se do sálu, abychom na ně líp viděli. U kapely Loudness se mi líbila jejich image. Bubeník vypadal jak samuraj a hrál na bicí soupravu od předkapely, jenom si jí trochu upravil podle sebe. Proto byli tak rychle připravení. Kytarista se svítící kytarou a i baskytarista měli image chlapů z ulice. Zpěvák mi připomínal otce od rodiny, která má velký podniky. Očima hodnotím velice kladně, ale doufám, že potěší i uši. Na YouTube super, ale budou i v reálu..? Po druhý písničce jsem si měla chuť nafackovat, že jsem o nich pochybovala. Heavymetalová kapela Loudness z Japonska to v Praze rozjet umí! Rozproudili celý sál. Sál, ve kterém bylo přes 100 lidí se unášel hudbou. Plešatý chlápek v přední řadě máchal hlavou o 106, kudrnatý pán jel selfie s účinkujícími ze všech úhlů, spoustu mobilů nad hlavou, aby si zdokumentovali zážitek, na který nechtějí nikdy zapomenout. A já vím, že nikdy nezapomenou. Taky jsem si pořídila 2-3 fotky, ale pak jsem mobil zandala zpátky do kabelky a užívala si úžasný koncert plnými doušky.

Po koncertu se lidi začali stavět do fronty a čekat až kapela vyleze z šatny, aby se jim podepsali a udělali s nimi fotku. Čekání bylo docela dlouhý. Pak najednou vylezl zpěvák a začal rozdávat autogramy. Požádali jsme ho lámanou angličtinou o fotku. Fotku se zpěvákem máme a teď ještě se zbytkem. Nekonečný čekání ...a nic. Kapela už se balila a chtěli jet. Nezbývá než doufat, že snad zase někdy dorazí do Česka a poctí Prahu svou třetí návštěvou.

Na titulním fotu je majitel pořádající agentury Zdeněk Stejskal
Pro Rockpalace napsala: Miri Koky Kokošková