ROCKPALACE TITULKA2018

Strana č.10

Po obědě se začnu obouvat, jelikož sem za chvíli má přijít má bývalá, se kterou se tady potkat nechci, ne že bych až zase tak nemohl vidět, ona je vysazená na mě a fakt těžce rozdejchává, že se s Hankou a malým stýkám.
„Táto nezlob se, máma volala až včera večer, že se zastaví“, omlouvá se Hanka a je vidět, jak moc líto jí je, že to je, jak to je.
„Prosím Tě Haničko v pohodě, stejně ta kachna chce spláchnout, stavím se na jedno a ozvu se, vlastně v sobotu je ten fotbal, tak mladýho ráno v půl desátý vyzvednu“, si vzpomenu, že perníkaři v sobotu dorazí a tohle derby jsem Vojtíškovi slíbil.
„Dobře táto, budeme tě čekat, zatím ahoj“, dá mně pusu, což mně potěší, je fajn mít rodinu.
Vyrazím ven a přemýšlím, kam že zapadnu. Čas je, s Ozzym skočím večer.
Napadne mně skočit do Erka, do hospody, kterou tam nedávno kámoš Jirka udělal za klubem a koupit si lístek na zítřejší Brutus, což mně připadá dobrej nápad a vyrazím tím směrem.
„Ušetříš pade za přeprodej a můžeš si dát dvě zadarmo“, řeknu sám sobě a přidám ještě víc do kroku, ta kachna už chce svý, pomyslím si.
Uvnitř sedí jen pár lidí, ale za pípou je zrovna Jirka, což je super, bude s kým pokecat.
„Zdar Jirko, dej mně jedno a vezmu si lupen na ten Brutus“. Ten mi hned po pozdravu podává a já si dřepnu ke stolu v očekávání oroseného půllitru, v tom se otevřou dveře a nevěřím pomalu svým očím, kamarád ze starých časů a bigbítů Sámo stojí mezi dveřma.
„Sámo, ty vole, seš to ty?“, zařvu směrem ke dveřím.
„Ty vole, Jim, si děláš prdel, kde se tady bereš?“ radostně z něj vypadne a hrne se ke mně.
„Zdar jak svině, ty vole, sem rád že tě vidím“, otočí se na Jirku: „Mně taky pivo a dva rumy k tomu“, suverénně objedná a mně je jasný, jak ten dnešek dopadne.
„Nedávno jsem si na tebe vzpomněl, jak jste hráli v Čepí v hospodě a fotr tě nechtěl pustit“, připomenul jsem mu starou historku, kdy bubnoval s klukama od nich a čekalo se dlouho, až dorazí.
„Kamaráde to byla prdel. Udělal jsem si náramek, jenže jsem neměl pyramidy, tak jsem tam místo nich naflákal hřebíky, když to fotr viděl, řekl, že někoho ještě zabiju a honil mně po baráku a já skákal z patra z okna, to byl nářez“, se zasní a vezme rum a dodá:
„Na zdraví a bigbít“, hodíme ho tam.
„Vzpomínáš Sámo, jak jsme jezdili na burzy do Pardubek, ještě do dnes mám ten High Voltage od tebe na desce doma“, připomenu první album AC/DC a časy, když jsme jezdili na černý burzy do Tyršáků do Pardubic kupovat desky
„Ty vole, vědět tehdy můj táta, že jsem dal za desku 350 kaček, dneska tady nesedím“, dodám a odpovědí je mi Sámův smích.
„Jo, jo, to byly časy, pamatuju, když vyšlo Powerlsave od Mejdnů a najednou na burze přilítnul kámoš, že tu desku jeden týpek má, letěli jsme za ním jako nadržený kozy a když jsme jí koupili skákali radostí, jako bychom vyhráli olympiádu.
Pak jsme valili k nám, s klukama si sedli, jako obřad dali desku na gramofon, pustili jí a celou dobu poslouchali ani nedutali. Dnes by ti to nikdo ani nevěřil“, zasním se zase já a z toho snění mně probere Sámův mobil, kterým ho jeho stará nahání.
„Soráč Jime, musím valit, stará chce ještě na nákup, někdy pokecáme víc“, vystartuje zaplatit a s pozdravem se vyvalí ven z hospody.
„Ten mobil je věc pěkně na hovno, za starých časů jsme měli klid“, pomyslím si a vstanu, že zaplatím taky a vyrazím domů za svým psem Ozzym.