ROCKPALACE TITULKA2018

Strana č.3

 Když za sprintujícím Ozzym dorazím k ještě zamčené hospodě, zabouchám, po chvíli slyším kroky a Tomův hlas: „Sakra, kterej blbec to sem zase leze?“, zřejmě dělá papíry a já ho vyrušil, si pomyslím.
Dveře se otevřou a pes vyrazí dovnitř, málem Toma skácí, na což on s křikem: „Ty vole, mám tam na stole oběd“, vyrazí za ním, což mně po dlouhý době konečně trochu rozesmálo. Jdu za nima dovnitř, asi celkem zbytečně se zeptám: „Zdar Tome, můžeme na chvíli?“ a dodám: „Ty vole já myslel, že Zátopek už umřel“, v narážce na to, jakou rychlost dokázal ze sebe dostat.
„Vole, ještě si ze mě dělej prdel, že jsem vám otevřel, ale rád tě vidím. Ten včerejší den chce spláchnout, co?“, celkem zbytečně se ptá a bez mé odpovědi vezme za pípu a roztočí dvě piva.
„Hele, já si něco dodělám a pokecáme, jo a hlídej toho psa, ať mně to nesežere, nehodlám celej den držet hladovku“, jako by na oko starostlivě dodá.
„Jasná páka, jen si makej, ale bacha, řád práce už je dávno zrušenej“, odpovím a opovědí je mně jen kamarádovo povzdychnutí při němž dotočí pivo, které dá na stůl a zasedne ke mně a mlsně a v očekávání dobrot nastraženému Ozzymu.
„Tak Jime, na Milana“, pozdvihne půllitr, načež to samé udělám já a ťukneme si.
„Jo, slyšel jsi, že Michal zase chystá ve Vyžicích Odyssea fest? Doufám, že vyrazíš s náma“, ptá se Tom celkem zbytečně. Tahle kapela je jedna z našich srdcovek, za starých časů jsme s kamarádem cestou domů ze zábav vždycky vyřvávali: „Běhavý náš král“, jako naší úpravu jejich songu o Slunečním králi.
„To je jasná páka, to si nemůžu nechat ujít. Stejně ten Michal je borec, ty vole, tolik lítání a povolení, to bych nedal“ odpovím a při představě těch byrokratických kravin, co musí Michal vykonat se úplně oklepu.
„Natoč ještě dvě a já povalím dál, nebudu zdržovat, jen bejt po tom včerejšku doma a sám, to nechci“, dodám a Tom vstal a vyrazil naplnit už prázdné půllitry.
„V klidu Jime, já to dodělám pak, otevírám stejně až ve tři. Slyšel jsem hlášku, že prej Iras to zase dal dohromady, nevíš, jak to vypadá?“, ptá se. Těch debat o bigbítu bylo za ta léta co se známe hromady, je super, když člověk může zajít na pivo a pokecat o muzice a ne jako jiní blbci, kteří řeší politiku a podobný píčoviny, pomyslím si.
„Jo kamaráde, je to tak, zase zkouší, na podzim už maj domluvený nějaký hraní. Ty vole, po těch letech slyšet živě Sekeromlat, to bude mazec“ zasním se při té myšlence.
„To máš pravdu, to musíme taky vyrazit, až dorazej hrát někam sem“, odpoví a postaví před nás další dvě.
Celkem rychle to pivo do sebe vrazím, dlouho nevydržím na jednom místě, ještě jsem tu věc s Milanem nepřekousnul, dá to asi pěknou dřinu.
„Jime vím, že to není prdel, ale jestli chceš v pohodě zůstaň“, dodá Tom, když vidí jak nedokážu sedět na prdeli.
„Vím, jseš hodnej, já fakt povalím, ale určo se ozvu a vyrazíme někam na bigbít, nebo mne z toho mrskne“, je má odpověď a vytahuju peníze z kapsy.
„Nech to bejt, to je na Milana a fakt brzo koukej zavolat, nebo se tady ukázat“, jeho hlas zní fakt starostlivě, je super, že těch pár kamarádů člověk má.
„Tak dík, já se ozvu a opatruj se, zdar!“,vstanu, můj pohyb nastartoval Ozzyho ke dveřím a vyrážíme dál.
Po pár krocích se otočím a vidím, že Tom je ve dveřích a smutně se za námi dívá. Taky ho ta Milanova smrt vzala, říkám si a přidám do kroku za pelášejícím Ozzym.

Více z této kategorie: « Strana č.2 Iras pokaždé jinak »