ROCKPALACE TITULKA2018

Rocková opera Zajatci času nadchla vyprodaný chlumecký Klicperák

Máme za sebou letošní první výjezd na muziku a ten opravdu stál za to. Absolutně nelitujeme vynaložených peněz za vstupenky ani zhruba 60 km ujetých do Chlumce nad Cidlinou. Co mě s manželkou vylákalo z vyhřátého domova? Živá prezentace rockové opery Zajatci času v podání kapely Salieri a jejich přátel. Skladatel, kytarista a textař Tom „Hansen" Treichel se obklopil partou, která vtělila život v českých zemích nevídanému projektu.

V roce 2014 vyšel první disk zamýšlené triologie Zajatci času. A tento příběh jsme nyní měli možnost vidět živě.
Hned po příjezdu na místo mi doslova vyrazilo dech místní moderní divadlo. Nádherný sál Klicperova domu s veškerým příslušenstvím září novotou a podle vyvěšeného plakátu rozhodně netrpí nízkou návštěvností. A tou netrpěl ani v pátek 26.2., kdy se uskutečnila premiéra rockové opery Zajatci času. My jsme se zúčastnili nedělní první reprízy jenom proto, že jsme prostě lístky na historickou premiéru nesehnali. Proto jsem byl rád za přidané představení. Obě akce byly několik dní dopředu beznadějně vyprodané a z dalšího textu jistě pochopíte proč.

Do chlumeckého „Klicperáku", který letos „jede" teprve 9. sezónu, jsme přijeli s manželkou včas. Hned jsme si v shopu vyzvedli cédéčko, které později věnujeme do soutěže na Rockpaláci a pak tradá do sálu. Ještě předtím jsme zavítali do šatny a zde jsme dostali žetony za uložené šatstvo číslo 1 a 2. A ve znamení jedniček a dvojek se nesl celý večer. Šlo o druhé představení tohoto projektu, první reprízu. Seděli jsme v první řadě na sedačkách číslo 1 a 2. A pokud vám to ještě nestačí, tak dávám všem účinkujícím velkou jedničku! Nebylo jednoduché zůstat sedět při takhle šlapavé muzice.

Hned po úvodním intru jsem si začal podupávat spolu s Lubošem Suchánkem z Komunálu, který v opeře vystupuje jako Čas, „Král Říše Věků". V dalším ději přichází na jeviště Dorian a jeho píseň „Zajatci času 1". V úloze Doriana vystoupil Jiří Steklý, řečený „Nerwick", kterého můžete znát nejspíš z jeho dřívějšího působení v kapele Brilien. A to byl taky pěkný heavy kvapík.
Nosným motivem je příběh lásky Doriana a Beatrice na pozadí času. Čas plyne dál, Čas má vše ve své moci. „Časoběh" posléze přenechal prostor hlavním hrdinům a jejich příběh tak mohl naplno začít. Beatrici ztvárnila Michaela Suchánková (ano, manželka Luboše Suchánka, která zpívá v kapele Blue Flowers). Své úlohy se zhostila velmi dobře. Zpívá jí to parádně, málokdo by poznal, že na desce zpívala jiná dáma. Jenže Drahomíra „Dargi" Plauterová má teď mateřské starosti. Míše to zpívalo dobře a taky stála za rozhodnutím celé představení uskutečnit. „Čas milenců 1" je něžným duetem Doriana a Beatrice.
Jenže každá láska jednou může skončit. Do hry totiž vstoupí Osud, krutý i zlomyslný a zároveň i rozverný a veselý. Postava Ondry Marka z Roxoru udává opeře další směr. Spolu s Osudem na jeviště vystoupila taneční skupina Shakedance a malé mažoretky, sestry Anežka a Amálka Novotných. Potom se ke slovu znovu dostává Čas, aby všem naplno řekl, kdo je tady pánem. Závěr první části patří Osudu, který krutě zakročil. Beatrice je těžce nemocná. Přijíždí pro ni záchranka. Její houkání mrazilo do morku kostí. Instrumentálka „Časoběh 2" tak živě dostává téměř hororový rozměr. Málokdo neměl daleko k slzám.
Po přestávce už nic nebylo jako dřív. Beatrice je nevyléčitelně nemocná a příběh se dostává až do „Domu, co hlídá řeka". Oba hlavní aktéři stárnou, zato Čas a Osud stále zůstávají mladíky. Jsou prostě věční. Tento fakt je umocněn velmi zdařilou projekcí, která celou rock operu dokresluje. Někdy jsem nevěděl, kam koukat dřív. Jestli na skvělé výkony muzikantů, nebo na plátno nad nimi, kde se odehrával příběh, který vše dokresloval.

Následuje znovu Osud a jeho „Osudová. „A ty se ptáš, kdo za tím stojí? Přec ta, co každý se jí bojí! Kdo to jenom může být?" Do hry vstupuje Věčnost v podobě dámy s kosou. Věčností se stal skvěle namaskovaný Jarda „Idmi" Vyhnánek, jinak bubeník I.D.M.I. bandu. Pak přichází mrazivá „Modlitba" a velké sólo Beatrice, která končí symbolickým sfouknutím svíček života. Tato skladba v podstatě končí první cédéčko. Protože závěrečný „Časoběh 3" odezněl až při děkovačce v závěru živého představení.
Tomu ale ještě předcházely ukázky z připravovaného druhého dílu cédé. Ke slovu přišly i vtipně ztvárněné ručičky hodin. Dáma Krátká v podání Lucky Cherry Lu Třešňákové z Roxoru. Dámu Dlouhou hrála a zpívala Sabina Gryčová ze 4G. Na jeviště se také došoural Stařec, kterého představoval Pavel Cíca Cicvárek z Bezobav. Ten jediný používal ke zpěvu mikroport, ostatní pěvci měli bezdrátové mikrofony. A když už jsem naťuknul vybavení muzikantů, tak se musím zmínit ještě jednu věc. Pokud jsem si dobře všiml, tak všichni hráli podle klasických pódiových odposlechů, žádný sluchátka a naslouchátka.
Finále patřilo skladbě „Musíš při mně stát", na které se podíleli všichni zpěváci. Ta je studiově zaznamenaná na EP „Zkáza letu 4590", které bylo na představení také k zakoupení. A musím říct, že to živě byla velká jízda s ohromnou sílou.
K výčtu účinkujících mi zbývají ještě sboristé Jindřich Šafránek a Šimon Novotný, kteří byli opravdu neúnavní, když téměř neslezli z pódia. A kdo z jeviště opravdu ani na minutu neutekl, byli mistři s hudebními nástroji. Kytaristé Tom „Hansen" Treichel a Ivo Novotný, basák Rosťa „Karbi" Karban, klávesačka a flétnistka Pavla Novotná a bubenice Monika „Monďa" Andělová.
Je třeba přiznat, že sem tam se něco málo nepovedlo. Dokonce se Mr. Hansenovi podařilo nenastoupit na jedno sólo, když se mu nepoštěstilo přešlápnout pedál kytary. Myslím, že si této chybičky všimli jen opravdoví fandové, kteří mají první díl rock opery již naposlouchaný z cédéčka. Je však potřeba zdůraznit, že není jednoduché dát do kupy takhle velkou partu nadšených amatérů, kteří nemají vysokoškolské hudební vzdělání, nemají peníze na scénu ani na rekvizity, ani na nastudování, tak jak to dělají profíci. Důležitá byla chuť, ať už to dopadne, jak to dopadne. Aby si mohli říct podobně jako Jack Nicholson v Přeletu nad kukaččím hnízdem „Aspoň jsme to zkusili".

Dopadlo to výborně, přímo na jevišti účinkovalo 22 osob a dalších osm borců zajišťovalo světla, zvuk a další servis. Smekám pomyslný klobouk až na zem. A jsem moc rád, že jsem mohl být u toho. Odměnou všem členům „company" byl dlouhý potlesk ve stoje. Těším se na jakékoliv pokračování.
Jan Holý